Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Průzkumný "tým"

Pohled Sofie:

Nohu sem měla hozenou na stole. ,,Sofie nemrač se" řekne pobaveně Petr a já se na něj podívám. ,,Pořád nad tím musím přemýšlet" odpovím a on si sedne. ,,Hele stalo se. Někdo to tady chce ovládnout". ,,Jo, ale vám to už může být jedno. Za pár dní jdete s Karlem domů. Já tu zůstanu sama" řeknu a on se zasměje. ,,Vždyť tu nebudeš sama. Máš tu Vadima" řekne a já pokývu hlavou. ,,Ten se rozhodl hrát na dvě strany. Teď sem tu zase sama za sebe" odpovím a on nad tím pokýve hlavou. ,,Nechápu co ste si zase udělali" řekne pobaveně a jde ke dveřím. ,,Dobrou" dodá a já na něj mávnu. ,,Jo dobrou" šeptnu a zvednu se. Šla jsem ke dveřím a zkontrolovala, že jde opravdu do schodů. Obula sem si boty a oblíkla mikinu. Hodlám se jen kouknout kolem. S tou nohou to asi moc nepůjde. Vyšla sem ven. Venku hrozně foukalo. Dveře sem nechala pootevřené. Jakmile sem odstoupila práskly. Otočila sem se a sešla dva schody. Šla jsem k té zdi. Zase sem ztratila tu díru. 

Obešla sem to tu celý areál a ta díra pořád nikde. Měsíc osvětloval moji cestu za svobodou. Šla sem a rukou jela po zdi. Když sem cítila díru zastavila sem. ,,Ta dá" šeptnu a zastrčím tam svoji zdravou nohu. Vymrštila sem se nahoru a sedla si na kraj. Skočila sem dolů. Opatrně sem vstala a koukla kolem. Mobilem sem si svítila na cestu. Došla sem až k tomu... k té vodě. Už vše bylo rozmrlý a působilo to hrozně male. Když sem uviděla břeh na druhé straně ještě sem to kousek obešla. Z ničeho nic sem zakopla o větev. Naštvaně sem si oprášila bundu a otočila se. Velká postava. Kruci! Dělala sem jakože nic a pomalu sem se vracela ke zdi. Ta byla ještě dost daleko. Slyšela sem křupnutí klacku. (Teďka sem si vzpomněla na úlovky z Wattpadu a křupání klacků. *klack *klack :D)

Pohled Vadima:

Flashback:

Vylezl sem z koupelny a slyšel Petra. Ještě na chvíli sem zalezl. Když bouchl dveřmi koukl sem do zrcadla. Z ničeho nic další rána. Koukl sem z okna ven. Postava co šla ke zdi. Bylo to malí. Tak to je asi Adrian. Počkat, ale ten má sto kilo. Pootevřel sem okno a zhasl. Jasná Sofie. Když přelezla rychle sem se zvedl a šel do pokoje. Oblíkl sem se a potichu sešel schody. Obul sem si boty a vyšel ven. Vážně hodně fouká. Na hlavu sem si dal kapuci a šel k té zdi. 

Endflashback:

Chvíli mi trvalo než sem ji našel. Viděl sem světlo auta. Bob asi odjíždí. Kolem zdi vede cesta. Z dálky sem ji viděl. Rozeběhl sem se k ní. Vyděšeně se na mě podívala. Chytl sem ji a shodil na zem. ,,Au" řekne a koukne na mě. ,,Pššš" pošeptám a zrovna kolem jede Bob. Oba sme ani nedýchali. ,,Co tady děláš?" zeptám se a ona se na mě zamračí. ,,To mi řekni ty" odpoví a já jí pomůžu vstát. ,,Alespoň díky?" zeptám se a ona se ode mě oddálí. ,,Hmm" zamručí a jde dál. ,,Kam jdeš?" zeptám se a jdu za ní. ,,To tě nemusí zajímat" odpoví a rozhlídne se. Vyzvedl sem ji a pomohl přes velký spadlý strom. Ani se neotočila. Vylezl sem na něj a sklouzl dolů. ,,Sofie stůj" řeknu ještě a ona se na mě otočí. ,,Co je?" zeptá se naštvaně a založí si ruce.

Pohled Sofie:

Přistoupil blíž a byl z ticha. ,,Už nevím" odpoví a zasměje se. Když sem se nesmála pokýval hlavou. ,,Dobře tohle vtipný není..." pošeptá a zvedne ke mě hlavu. ,,Co ti vadí?" zeptá se a já se na něj podívám. ,,Poslední čtyři dny si se mnu nemluvil. Vyhýbáš se mi a s Petrem taky nemluvíš. Proč? Vysvětli mi to" dodám a on se koukne na strom. Pokrčí rameny a usměje se. Dala sem mu facku. ,,Jo zasloužil sem si to" řekne a já kývnu. ,,Možná i pěstí" odpoví a jdu dál. Jen se zasmál a doběhl mě. Teda došel. Vážně mě ta noha bolí. ,,Promiň. Chtěl sem to urovnat" odpoví a já se jen zasměju. ,,Tohle ti připadá vtipný?" zeptá se a já kývnu. ,,Jo debilně vtipný. Urovnat něco co urovnat nejde? Nemluvit s někým s kým máš dohodu? Nebavit se s někým kdo ti zachránil prdel? Tos to pěkně urovnal" dodám a on jde přede mě. Šel pozadu. ,,Hele chtěl sem napravot co sem pokazil. Takhle to dělám a teďka se budeme potřebovat. Nevím kdo příjde. Úplně se obmění naše parta. Chceš to...". Skončil na zemi. ,,Ano chci" odpovím a jdu dál. Slyšela sem jak nadává. Mírně sem se zasmála. Doběhl mě a zastavil. ,,Tentokrát to myslím vážně. Pojď vrátíme se a probereme to s klukama" řekne a já pokývu hlavou. ,,Nikam nejdu" odpovím a on si povzdechne. Chytl mě a přehodil přes rameno. ,,Říkám, že nikam nejdu". ,,Já se, ale neptal" odpoví a já se zamračím. Uraženě sem si brblala. ,,Já tě slyším Sofko" řekne pobaveně a já ho napodobím. ,,A stačí" řekne naštvaně a sundá mě dolů. ,,Myslím to s tebou dobře. Chci ti pomoct, ale pokud nechceš... Tak si tu zůstaň". ,,Fajn" odpovím a pokrčím rameny. ,,Ne" řekne a zase mě vezme. Zamručila sem a sklonila hlavu. Když mě tak nesl přemýšlela sem. A během šťouchání ho do tváře sem si uvědomila pár věcí. Ta první, že má celkem nervy s někým jako jsem já. ,,Pokud to chápu správně ty jsi se ke mě nehlásil aby nás zase někdo neviděl a neřekl to Bobovi?" zeptám se a on se na mě podívá. ,,Když mě přestaneš šťouchat odpovím ti" řekne a já ruku stáhnu dolů. ,,Jo" odpoví prostě a já se na něj podívám. ,,To sem mohla klidně dedukovat". ,,Hele. Už takhle se tu cítím... Hrozně. Nepotřebuju mít ještě vinu na tom, že jsi někde zavřená, protože sem si myslel, že je vše v pořádku" dodá a já se zasměju. ,,Nemyslíš, že kdybych si to nemyslela taky, že se nic z toho nestane?" zeptám se a on mě položí. Vylezla sem na zeď a skočila dolů. Rychle sem šla zpět do domu. 

Pohled Vadima:

Když sem přelezl už tady nebyla. Povzdechl sem si a šel dovnitř. Vyzul sem si boty a rovnou šel k ní. ,,Pořád si mi nepoděkovala" řeknu a bundu odhodím na křeslo. ,,Díky, že jsi mě srazil k zemi" odpoví a napije se. ,,Stejně pořád nevím co jsi tam dělala". ,,A ani vědět nebudeš" odpoví a já ji zastavím. ,,Parťáci si říkají všechno ne? Sama si to říkala" dodám a ona se na mě podívá. ,,To ne. Ty jsi se rozhodl, že jsme pořád parťáci. O ničem nevím" odpoví a já se zasměju. Zase se nasmála. ,,Jo pořád to není vtipný" řeknu a kouknu do země. 

Pohled Sofie:

,,Až se zase rozhodneš na čí straně stojíš příjď" řeknu a odejdu do pokoje. Zavřela sem dveře a převlíkla se do pyžama. 

Probudilo mě klepání. Vstala sem a koukla na hodiny. Tři ráno. Jaký debil? Otevřela sem dveře. Vadim mě popadl a zabouchl dveře. ,,Chci být na tvé straně" řekne a já se zasměju. ,,Už je to zase vtipný?" zeptá se a já nad tím jen pokrčím rameny. ,,Nevím jestli tě na své straně chci" odpovím a on mě položí na zem. Klekl si a já se jen začala smát. ,,Prosím prosím" řekne a já ho chytnu za ruku. ,,Fajn, ale žádný rvačky a vždycky mi řekneš o čem se tam bavíte" dodám a on kývne. ,,Slibuju" řekne a usměje se. Pokývala sem hlavou. ,,Rozmyslela sem si to" řeknu a on jde blíž. ,,To už nejde" odpoví tiše a chytne mě na zádech. Políbil mě. Vrátila sem mu pusu a on mě pohladil po vlasech. ,,Tohle s Damilem nejde" řekne a já se zasměju. ,,Jakoby jsi to zkoušel" odpovím a on mě pevně zmáčkne. ,,Ne" šeptne a znova mě políbí. Uvnitř sem se sebou odehrávala boj. Asi mu nevěřím. A je to! Sofie máš problém. 

Tak a to je vše. Tak co? Nápady by nebyli? Hoďte mi je dolů...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby