Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Kdo je Bob?

Pohled Sofie:

Zdá se mi, že uběhla asi půl hodina a někdo klepal. Promnula sem si oči. Otočila sem se na hodiny. Pět ráno. Fajn tak dvě hodiny. Do pokoje proniklo světlo z chodby. ,,Sofie". Otočila sem se ke dveřím. V pokoji se rožlo. ,,Neee" zaskučím a hlavu si přikreju peřinou. Jen se zasmál se a sedl si na postel. ,,Vážně sem se snažil tě nechat co nejdýl" řekne a já se na něj otočím. ,,Proč tak brzo?" zeptám se a sednu si. ,,Karel. Nic víc ti na to říct nemůžu". Ještě sem zavřela oči. ,,No tak. Pojď" pošeptá a já se zasměju. ,,Vždyť ještě ani nevylezlo slunko" zaskučím a on si stoupne. Začal po mě házet věci. Schovala sem se pod deku. Slyšela sem další hlas. Vykoukla sem z pod peřiny. ,,Vždyť je vzhůru. Tak honem" dodá Petr a já hodím polštář po Vadimovi. ,,Hele budete gentlemani nebo vás musím požádat?" zeptám se a oba na sebe kouknou. ,,Jasně. Čekám dole" řekne Petr a já kývnu. ,,Mě asi požádej". Vzala sem polštář a šla proti němu. Rychle zabouchl dveře.

Sešla sem schody a upravila si mikinu. Překvapivě tu seděli všichni. Nějak moc divný. V naprosté pohodě sem šla do kuchyně. Čekal tam na mě čaj. Mírně sem se usmála a šla s ním do obýváku. ,,Tak jdeme" řekne hrdě Karel. Jen sem koukla na dva kufry co měl u sebe. Všichni si stoupli a šli ke dveřím. Ani sem se nestihla napít čaje! ,,Sofie" zavolá Petr a já odložím hrnek. ,,Vždyť jdu" odpovím a jdu k němu. ,,Proč mě tak honíš?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Chci si být jistý, že už ho neuvidím" odpoví a já se na něj pobaveně kouknu. 

Sledovala sem jak se se všemi loučí. Hrozně rychle to prolítl a stál u mě. ,,Mrzí mě, že to mezi námi neklaplo" řekne a chynte mi ruku. ,,Víš, ono to neklapalo od začátku. Není to moje, ale tvoje chyba" řeknu a on kývne. ,,Takhle si tě budu pamatovat" odpoví pobaveně a já kývnu. ,,To bude nejlepší" odpovím a kouknu na Boba. Po chvilce čekání se otevřela brána. Nadšeně od tam vyletěl nějaký kluk. Mohlo mu být asi jak mě. Za ním vylezla ženská a chlap. Všichni se ke Karlovi seběhli. Nijak sem se nezajímala o čem se baví. Když sem pootočila hlavou všimla sem si dvou pohledů. Karel na mě ještě zamával. Protočila sem nad tím očima. Zívla sem si. Bože já umírám! Karel šel k Bobovi a podali si ruce. 

Pohled Vadima:

Ještě jednou nás obešel. ,,Měj se" řekne a já kývnu. Prostě mi jedno. Zastavil se u Sofie. Ohlédl se. Podal jí nějaký papírek. Něco jí pošeptal. Vypadala lhostejně. Pokýval sem nad tím hlavou. Když nasedl do auta Bob šel k nám. ,,Houstne nám to tu. Petře stav se za mnou" dodá k němu a Petr jen kývne. Když odešel doběhl sem Petra. ,,Kámo. Asi mi řekne kdy jedu domů" řekne nadšeně a já kývnu. Koukl sem před sebe. Sofie co šla úplně napřed koukala na ten papírek. ,,Co jí asi mohl dát?" zeptám se a on pokrčí. ,,Třeba jeho číslo" odpoví a já se na něj podívám. ,,Myslíš?" zeptám se znova a on kývne. ,,Karlovi se líbí. Nedivil bych se" odpoví a vejde dovnitř. 

Pohled Sofie:

Hned co sem přišla sem odkopla boty a vyběhla nahoru. V pokoji sem se zamkla. Papírek sem schovala do mikinu a tu jsem odhodila na židli. Skočila sem do postele a zavrtala se v peřině. Můj dar? Usnout kdekoli a kdykoli. Někdy se to hodí. Pokud ovšem neusnu ve vlaku a nedojedu na konečnou deset kilometrů od místa kde bydlím. 

Cítila sem chlad. Otočila sem se a ruka mi spadla z postele. Posunula sem se víc doprostřed. Sedla sem si a vzala si mobil. Jak dlouho sem spala? Hodila sem na sebe mikinu a odemčela. Byl tu naprostý klid. Už studený čaj se ze stolu ani nehl. Šla sem ho vylít a hrníček položila do dřezu. Sedla sem si na linku a ještě se rozkoukávala. Dneska sem celý den nic nejedla. Možná by to chtělo něco sníst. Slezla sem a koukla do spíže. Vytáhla sem si nějaký věci a koukala na to. Ještě sem dala vařit těstoviny a všechno si nakrájela. Prostě jen těstovinový salát s kuřecím masem.