Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

,,Jdeš první!"

Pohled Sofie:

Probudilo mě jakýsi křik. Rychle sem vstala a vykoukla z pokoje. Zase. Sára nikde. Seběhla sem schody a běžela ke klukům. ,,Vadime!" křiknu a skočím mu do postele. Chytl mě a posadil se. ,,Co děláš?" zeptá se a promne si oči. ,,Pojď se mnou" odpovím a táhnu ho ven. ,,Sofie jsou tři ráno" řekne a koukne na mě. ,,Já vím. Tak pojď" odpovím a on se zvedne. ,,Je ti, ale jasný, že je to proti pravidlům?" zeptá se a já se na něj otočím. Otočila sem se na něj. Praštila sem ho. Zasmál se. Najednou znova křik. ,,To někdo umírá?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,Karle!" křiknu a on spadne z postele. ,,Sofino co děláš?" zeptá se a já ho tahám k prahu. Nakonec sám vstal a šel na chodbu. Utišila sem je a šla pomalu ke schodům.

Pohled Vadima:

,,Čum" pošeptá a ukáže o něco níž. Koukl sem na ni. ,,Bože" pošeptám a on se zasměje. Začal dělat jakýsi prasárny. Otočila se. Nechápavě na něj koukla. Zasmál sem se. Znova ten křik. Překvapeně na mě koukl. 

Pohled Sofie:

Schovala sem se za ně a tlačila je ven ze dveří. ,,Aaaaa". ,,Jdi první" řekne Vadim a strčí mě před sebe. ,,Karle" pošeptám a on se zasměje. ,,Sraby" odpoví a jde napřed. Držela sem se u Vadima. Jakási bouda. ,,Nikdy sem si jí nevšiml" pošeptá a já kývnu. Karel otevřel dveře a my se nahrnuli dovnitř. Křikla sem a otočila se k východu. Oba dva tam blbě čuměli. ,,Co tady děláte?" křikne Sára a Lukáš se za ni schová. ,,Nic!" křiknu a oba je táhnu za trika pryč. 

Pohled Vadima:

Vrátili sme se do domu. Všichni tři sme se začali smát. ,,Pššš. Pššš" zasyčím a sám se snažím zadržet smích. ,,Co to dělali?" zeptá se Karel a já se začnu ještě víc smát. Na chodbě se rožlo. Petr sešel schody a ospale na nás koukl. ,,Co děláte?" zeptá se a já kouknu na Sofii. Seděla opřená o dveře a smála se. Pomohl sem jí vstát. Zvedla prst a nadechla se. Zase se začala smát. Pro mě i Karla to byla roznětka. Začali sme se smát taky. 

Ráno sem se probudil a za poslední dobu sem měl vážně dobrou náladu. 

Pohled Sofie:

Seděla sem a vedle Karla. Potichu sme se smáli. Sára na nás ani nekoukla. ,,Není tohle proti všem pravidlům tady?" zeptám se a on kývne. ,,Když jsi tu dlouho jako oni nakonec se to prostě stane" odpoví tiše a zvedne se. Odložil věci do dřezu a otevřel dveře. akorát do nich vešel Vadim. Prošel kolem nich a nadzvedl obočí. Kývla sem a potichu se uchechtla. Sedl si vedle mě. ,,Ahoj" pošeptá a já kývnu. ,,Lívance jsou na lince" pošeptám k němu a on se rychle zvedne. 

Seděla sem. Nečekaně. ,,Slečno. Musíme se pohnout" řekne a já kývnu. ,,To je sice hezký, ale nemám vám co říct" odpovím a on se zoufale koukne. ,,Tak začneme od začátku. Něco nám o sobě něco řekněte" řekne po chvíli ticha. ,,Každý si mě může najít na Facebooku. Mám i Instagram" dodám a všichni se zasmějou. ,,Myslím, něco osobního" odpoví a já si povzdechnu. ,,Jmenuji se Sofie Lánská". ,,Ahoj Sofie" řekne Vadim a já se zasměju. Pokývala sem nad tím hlavou. ,,Je mi sedmnáct. Narodila sem se v prosinci roku 1998. Mám mámu co si vzala kreténa z Německa. Jestli chcete můžu říct pár slov. Bacha umím jen sprostý". ,,To nemusíte. Pokračujte" odpoví a začne si zapisovat. ,,No... Jo. Umřel mi táta a já si nevzala příjmení Carla. Jo jmenuje se Carl. Jen kdyby jste nevěděli. Máma se jmenuje Rozálie. Babička a děda mají divný smysl pro jména. No co ještě?" zeptám se a on na mě koukne. ,,Kde jsi vyrostla? Jaké bylo tvé dětství?" zeptá se a já se zamyslím. ,,Víte kde je Třeboň?" zeptám se a on kývne. ,,No tak tam ne". Všichni se zasmáli. ,,Pro dnešek sem toho řekla dost. Teďka někdo jiný" odpovím a opřu se o židli. 

Seděla sem zamotaná v dece a četla si tu knížku. Už sem v polovině. Jo ta nuda dělá svoje. ,,Sofie. K tomu ráno. To co jste viděli...". ,,Nevysvětluj mi to. Nechci na to myslet. Spíš klukům řekni. Karel si dělá naděje" dodám a zasměju se. Nic neřekla. Koukla sem na ni. Brečela. ,,Proč brečíš?" zeptám se a ona si utře slzy. ,,Jestli se to dozví někdo jiný nepustí mě domů před Vánoci" odpoví a já ji obejmu. ,,Tak promiň. Půjdu jim to říct. Zařídím to. Hlavně už nebreč" řeknu a ona kývne. Zvedla sem se a šla ke klukům. V obýváku byli jenom ti tři co tam nebyli. Naštěstí. ,,Kde je Karel?" zeptám se a Petr zvedne hlavu. ,,Nahoře" odpoví a pohled skloní zpátky k mobilu. Zaklepala sem mu na dveře od pokoje. ,,Minutku!" křikne a já počkám až mi otevře. Asi se převlíká. Když otevřel vešla sem dovnitř. ,,Musíme si promluvit" řeknu a on se na mě překvapeně koukne. 

Pohled Vadima:

Seděl sem na posteli. Bylo mi celkem horko. Asi si někdo zase hrál s termostatem. I otevřený okno nijak extra nepomohlo. Prohlížel sem si ty fotky. Jsi prasák Vadime víš to? Jasně, že jo. Ale je to... Moje myšlenkové pochody přerušilo klepání. Vše sem zkontroloval a zvedl se. Otevřel sem dveře. ,,Můžu s tebou mluvit?" zeptá se a já kývnu. Pustil sem ji dovnitř. ,,Máte tu děsný horko" řekne a já kývnu. Sedl sem si na postel a pozoroval ji. ,,Hele... K tomu ránu. Jak jsme je viděli. Že si to nikomu neřekl?" zeptá se a já se začnu smát. ,,Ne... Neřekl" dodám mezi smíchem a ona se na mě podívá. ,,Ani nesmíš. Moc prosím" řekne a jde ke mě. ,,Proč ne?" zeptám se a stoupnu si. ,,Sára brečela, že ji nepustí a...". ,,Dobře. Pššš. Nic. Neřeknu. Máš moje slovo parťáka" odpovím a ona se zaraduje. ,,Děkuji moc. Cítila sme se kvůli tomu špatně. To já vás na to upozornila a prostě...". ,,Si to nechceš s nikým rozházet?" zeptám se a ona kývne. ,,Přesně" odpoví a ještě si poskočí. ,,Díky. Moc. Možná ještě kdyby jsi to řekl Karlovi. Byla sem za ním, ale moc se na to netvářil" řekne a já kývnu. ,,Postarám se o to" odpovím a ona na mě skočí. Rychle mě objala. Byl sem z toho hodně zaskočený.

Pohled Sofie:

,,Díky, díky. Jdu to říct Sáře" řeknu nadšeně a on kývne. ,,Nemáš za co" odpoví a já vyběhnu z pokoje. Utíkala sem po schodech. Uklouzla sem. Z posledního sem spadla na zadek. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se pobaveně Petr a já kývnu. Vrazila sem k nám do obýku. Stála sem jako opařená. ,,Slečno Sofie. Můžete se vrátit za chvíli prosím?". 

Pokračování příště.

Já vím sem svině. Další díl až zítra. Jinak sem opravdu nadšená, že se vám to všem líbí. Tohle je první knížka, z které mám vážně dobrý pocit hned na samém začátku. Vlastně třetí. Nevadí. 

Máte nějaké mega, nejlepší a psychotroní návrhy jak by to mohlo pokračovat? Vsadím se, že máte. TAK SE NEBOJTE  A NAPIŠTE DOLŮ. Cesta pro vás je naprosto volná!

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby