Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Chce mě vyměnit?

Pohled Sofie:

Bylo mi krásně teplo. Takovýhle rána mám nejradši. Otevřela sem oči a spokojeně se protáhla. Vadim ještě spal. Vypadal celkem spokojeně. Jakoby se začal probouzet mě pohladil. Koukla sem na hodiny. Osm ráno. Ještě sem zaplula pod peřinu. Mohlo se zdát, že už neusnu, ale pravda to úplně nebyla. Oči se mi začaly zavírat. Do chvilky jsem byla zase tuhá. 

Moje druhé probuzení bylo o něco lepší. Otočila sem se, ale už se na mě nikdo nemačkal. Mohla sem se roztáhnout jak sem jen chtěla. Zachumlala sem se v dece. Jak je možný, že to povlečení pořád tak hezky voní? Z přemítání o včerejší noci mě vyrušily dveře co bouchly. Kousek sem deku odsunula. Vadim se na mě usmál. ,,Dobré ráno" řekne z vesela a odhodí ručník. Otevřel skříň a hledal triko. Koukala sem na něj. Když se otočil šel ke mě. Sedl si a triko obrátil. ,,Jak si se vyspala?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Ale šlo to" odpovím prostě. Jen se zasmál a pokýval hlavou. Chvíli byl zticha. Z ničeho nic se na mě podíval pohledem "Mám nápad". Nakonec nad tím jen pokýval hlavou a oblíkl si tričko. ,,Co tě napadlo?" zeptám se a s úsměvem a on jen pokrčí rameny. ,,Je to blbost" odpoví a já se na něj zamračím. ,,Tak to řekni, když jsi to nakousl". ,,Ne. Je to vážně blbost. Jen v mojí hlavě" dodá a já do něj rejpnu. Zasmál se a pokýval hlavou. Vzala sem si mobil. 

Pohled Vadima:

Nevědomky sem na ni koukal. Proč? Rychlostí blesku sem jí vzal mobil. Zareagovala vážně rychle. Natáhl sem ruku za záda. Sklouzla po mě a obličejem se zastavila u toho mého. Prohlídl sem si ji. Mobil sem radši položil. Rukou sem ji stáhl dolů. Seděla na mě. 

Pohled Sofie:

Políbil mě. Asi chci svůj mobil. Aniž by si toho všiml sem se pro něj natáhla. ,,Nech ho tam" pošeptá a já se usměju. Zasmál se a koukl na mě. Zvedla sem obočí. ,,Nepřeháníš to zase trošku?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Nevím o čem to mluvíš" odpoví a usměje se. Jen sem nad tím pokývala hlavou. 

Seděla sem a zkoušela nový filtry. No jo holka. Vadim ke mě skočil a namáčkl se na mě. ,,Jde to?" zeptá se a já kývnu. Damil se začal smát. ,,Tenhle". Mobil mi sebral a něco tam hledal. Všelijak se do toho ksichtil. Když tam těch fotek zřejmě bylo dost vytáhl ten svůj. Přisrala sem sem k němu a skočila mu do fotky. Začal se smát. Do místnosti vešel Adrian. Koukl na nás. ,,Nechci rušit, ale...". Damil se rychle zvedl. S Vadimem sme na sebe koukli.

Pohled Vadima:

Stáli sme tam a čekali. Mírně mrholilo. Když se brána otevřela přijelo auto. Nečekám, že ten kdo k nám přibude bude nějak v pohodě. Dveře od auta se otevřely. Stál sem jako opařený. Že by holka? Celou sem si ji prohlédl. Stála u auta a koukala do země. Z druhé strany k ní přistoupil... Co to je? Objalo ji to a kouklo na mě. Dobře tak holka. 

Pohled Sofie:

Když sem viděla jak Vadim zírá na tu holku modlila sem se aby to nebyla ona. Koukala sem do země. ,,Sofie pojď za mnou". Koukla sem na Boba. Vykročila sem a šla k nim. Koukla sem na Vadima co pořád zíral na tu holku. Když si mě všiml poklepal hlavou. Stoupla sem si k nim. Obyčejná rodina. Vysocí rodiče a stejně tak i jejich děti. ,,Trunečkovi. Tohle je Sofie. Teď už ne jediná dívka". Jen sem kývla. ,,Proveď tu prosím Vivien". Jen sem kývla. Koukla sem na obě. Vyšla ke mě ta větší. 

,,Ty se mě bojíš?" zeptá se a já se na ni otočím. ,,Aaaa. Ehm. Ne" odpovím a pokrčím rameny. ,,To by jsi měla". ,,Dobře. Tak teda bojím" odpovím a ona mávne rukou. ,,Nemáš proč". Jen sem se na ni nechápavě podívala. ,,No a tady budeme bydlet. Na hoře jsou pokoje. Tady dole trávíme čas a vedle jsou kluci" řeknu a on kývnu. ,,Budou nám sem líst?" zeptá se a prudce se na mě otočí. ,,Eeee. Jen sem. Nahoru mají zákaz. Stejně tak i u nich. Dolů jo. Nahoru ne" odpovím a ona si odkašle. ,,Mám pravidla. Nebudeš chodit ke mě do pokoje. Nebudeme kamarádky. V koupelně trávím hodně čas. nenávidím rámus a jestli mě probudíš...". Usmála se. ,,Nebudu tě strašit... Jak se jmenuješ?" zeptá se a já kouknu. ,,Sofie" odpovím a ona si odplivne. ,,Sofie? Jak ta hrozná písnička". ,,Jo. Taky ji nemám ráda. Eeee" řeknu a ona se zasměje. ,,Jsi jako štěně". Jen sem na ni překvapeně koukla. ,,Jo. Štěně. Hele jdeme za klukama?" zeptám se a ona kývne.