Pohled Sofie:
Seděla sem a koukala jak se ti dva psi honí. Od kdy má Rex parťáka? No na nic. Zase sem zatáhla a lehla si do postele. Stejně už moc spát nemůžu. Koukla sem na připravené věci. Proč musíš neustále všem lhát Sofie? Mamka si myslí, že budu u Aničky. Anička si myslí, že jsem nemocná. Vadim si myslí, že jsem u babičky. Jsi tak děsná. Nakonec sem si sedla ke stolu.
Pohled Vadima:
Od Horiho sem šel pozdě v noci. Musel sem se v duchu smát. Je pořád stejnej. Procházel sem Kladno a mířil domů. Sprcha. Najím se a hned si půjdu lehnout.
Pohled Sofie:
Kašlala sem. ,,Jo asi je to zápal plic" řeknu a ona si povzdechne. ,,Škoda. Měla sem velké plány. Víš co? Vylež to" dodá a já kývnu. ,,Jasně. Ahoj". Típla sem jí to a hned na to zavolala mamce. ,,Už jsi u Aničky?" zeptá se a já zamručím. ,,Jo. Už si vybaluju" odpovím a ona se zasměje. ,,Tak si to užij" řekne a já jí to bez pozdravu típnu. Jak jsem si to šla ještě šerým městem byla sem trochu nesvá. Nikdy sem se tu moc nebála. Začalo poprchávat. Nasadila sem si kapuci a zesílila si písničky.
Měl pravdu. Cesta trvala asi hodinu. Ty jo. Ještě se tu někde ztratím. Vylezla sem z vlaku a rozhlédla se tu. Hele nějake divnej chlap. Super. Koukla sem na zprávy. Nějak se tu zorientovat. Vyhlídla sem si celkem fajn rodinku. Kolem běhaly děcka. ,,Můžete toho nechat?". Šla sem k nim. ,,Můžu se...". ,,Co je!" křikne a já odstoupím. ,,Pardon" šeptnu a ten pán se na mě omluvně koukne. ,,Omlouvám se. Co potřebujete?" zeptá se a já nejistě kouknu. ,,Můžete mi poradit?" zeptám se a on odloží tašku. ,,Určitě".
Pohled Vadima:
Probudila mě mamka. Proč tak brzo? Doplazil sem se do kuchyně a sedl si ke stolu. Mobil sem položil vedle talíře. Povídali si mezi sebou. Nějak sem je nevnímal. Najím se a půjdu si ještě lehnout. Zpozoroval sem kapky na okně. To zase bude hnusnej den
Mezitím:
Pohled Sofie:
Fajn. První. Druhý. Tady! Zkontrolovala sem zvonky. Sofie jsi nejlepší hledač! Odstoupila sem a vzala mobil. Hned mi to vzal. ,,Ahoj" šeptne a já se zasměju. ,,Ahoj. Prosim tě došel ti balíček" řeknu a ona se taky zasměje. ,,O ničem nevím" odpoví a objeví se v okně.
Pohled Vadima:
Stála tam v kapuci a mávala na mě. Hned sem odhodil mobil a vběhl do pokoje. ,,Vadime! Co snídaně?" zeptá se mamka když si oblíkám kalhoty. ,,Potom!" křiknu na zpět a vyběhnu ze dveří.
Pohled Sofie:
Rozrazil hlavní dveře a seskočil schody. Běžel ke mě. Jen sem se smála. Popoběhla sem a on mě zvedl. Objal mě. Byla sem pár centimetrů nad zemí. ,,Co tu děláš?" zeptá se a já se zasměju. ,,Ani ahoj?" zeptám se stejně a on pokýve hlavou. ,,Ahoj. Co tu děláš?" zeptá se a postaví mě na zem. ,,Přijela sem za tebou" odpovím z vesela a poskočím. ,,Nemáš být u babičky?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,O tomhle bych nerada mluvila" odpovím pobaveně a on na mě jen zírá. ,,Tak dáš mim konečně pusu?" zeptám se a on kývne. Políbil mě a ještě mě pohladil po vlasech. ,,Jsi rád?" zeptám se a on se začne smát. ,,Jsem nadšený" odpoví a já na něj ještě skočím.
Pohled Vadima:
V hlavě sem projížděl místa na Kladně kam se můžeme jít podívat. ,,Není ti zima?" zeptám se a ona se na mě usměje. ,,Vůbec odpoví a pokrčí rameny". Ze dveří vyšli oba rodiče. Sofie koukla do země. ,,Nechala sem pootevřeno" řekne mamka a já kývnu. Začal sem se tiše smát. Sofie taky. Chytl sem ji za ruku a táhl dovnitř. Otočil sem se na rodiče. Nevím co si myslí, ale když tak koukají nemůže to být nic špatnýho ne?
Pohled Sofie:
Sebral mi batoh a hned mi vyslíkl bundu. ,,Co blbneš?" zeptám se a otočím se na něj. ,,Nic. Chovej se jako doma" dodá a já se zasměju. ,,Radši se budu chovat jako na návštěvě" odpoví a sednu si ke stolu. Sedl si naproti mě. ,,Chceš něco?". Jen sem pokývala hlavou. ,,Neuvěříš. Jak jsem jela viděla sem někoho kdo vypadal jako Karel" řeknu a on se začne smát. ,,Já zase nedávno viděl Adriana". Koukli sme na sebe. ,,Myslíš si, že jednou na to zapomeneme?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Ne na tolik abych si neříkala co se tam asi právě děje". Zvedl se a táhl mě do nějaké místnosti. Porozhlídla sem se po pokoji. Žduchl mě do postele a sám si sedl. Sedla sem si na něj. Jen se usmál. ,,Mám dva plány. Budeme tady...". Nadzvedne obočí a usměje se. ,,Nebo můžeme jít prozkoumávat krásy Kladna". Zamyslela sem se. ,,A jelikož venku prší budeme tady" odpoví za mě. Jen se usmál. Pokývala sem nad tím hlavou. Slezla sem z něj a natáhla se pro mobil. A jé je.
Pohled Vadima:
Mobil sem jí sebral. Pobaveně se na mě podívala. ,,Potřebuju ho" řekne a já pokývu. Úplně sem ho vypl a odnesl na stůl vedle mého. Otočil sem se na ni. Jen se zasmála.
Pohled Sofie:
Už sem si vytvářela únikový manévr kdyby náhodou sem někdo vpadl jako u nás. ,,Hledáš něco?" zeptá se pobaveně a odkryje mě. Hned sem se zakryla a koukla na něj. ,,Ne" odpovím a on se zasměje. Objal mě a koukl na mě. ,,Venku už je hezky" řeknu a on se zasměje. ,,Hnedka by jsi chtěla jít jo?" zeptá se a dá mi pusu. ,,Vadime!". Oba sme se lekli. Rychle se zvedl. Musela sem se smát. ,,Kam si mi dala trenky?" zeptá se tiše a já ukážu na židli.
Pohled Vadima:
Jakože ospale sem vyšel ze dveří a hned je zavřel. Koukla na mě. ,,Čau mamka mi tu nechávala věci. Nevíš kde je nechala?" zeptá se a já ukážu ke kuchyni. ,,Koho tu máš?" zeptá se zvědavě a i s taškou jde ke mě. ,,Nikoho" odpovím a ona se zasměje. ,,A čí jsou ty boty?". ,,Mamky". ,,Od kdy má takovýhle boty?". Jen sem pokrčil rameny. ,,A bunda?" zeptá se a usměje se na mě. ,,Pane bože. Sem snad u výslechu. Běž" řeknu a tlačím ji ke dveřím. ,,Klid" řekne pobaveně a obuje se. ,,Ahoj". Jen sem kývl a zavřel dveře. Chytl sem se za hlavu. ,,Hele tohle by se zapsalo mezi top trapasy" řekne ode dveří a já si ji prohlídnu. Jen sem se zasmál. Natáhl sem k ní ruku. Zasmála se a šla ke mě.
Pohled Sofie:
Chytl mě za zadek. Povyskočila sem a jen se na něj koukla. ,,Ani si mi neřekla jaký sem byl". Praštila sem ho. Začal se smát. ,,A ani neřeknu" odpovím a on se zamračí. ,,Jo". ,,Ne". ,,Jooo". ,,Neee". Rozeběhl se ke mě. Kousek sem utekla. Oba sme se smáli. Achjo. Nebude se mi chtít odjet.
Tak a to je po dlouhé době zase všechno. Asi mi to neuvěříte, ale za chvíli je škola a já dopsala jen jednu knížku. Musím si máknout!
Vaše AdellRainbowUnicorn
BTW: Sorry za chyby
Máte nějaký nápad jak mě zachránit a nějak to dotáhnout? Dolů prosím. (poznámka redakce). Čím dřív dopíšu tyhle knížky tím dřív se můžete těšit na nové. Kdo tam bude? Zase jenom na vás!
1. O kom?
2. Fikce/Realita?
3. Co si myslíte o fightu mezi Floydem a McGregorem? :D

ČTEŠ
Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)
FanfictionSeděla jsem a nenávistně pozorovala mamku ve zpětném zrcádku. Nenávidím ji. Už z mnoha věcí. Když mi bylo pět, nekoupila mi plyšáka. Když mi bylo třináct, umřel mi táta a ona si našla přítele. Když mi bylo sedmnáct, vdala se. Nikdy jí to neodpustím...