Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Sen

Pohled Sofie:

Probudil mě křik. Rychle sem vstala a vyběhla z pokoje. Carl s taškou šel dolů. ,,Co se děje?" zeptám se a mamka výjde z ložnice. ,,Je to tady" odpoví a já jí pomůžu ze schodů. Carl už volal do nemocnice. ,,Sofie omlouvám se" řekne a já se na ni podívám. ,,Nebyla sem dobrá máma a ani manželka. Nedělej stejné chyby jako já". Jen sem nad tím pokývala hlavou. Nestihla sem se nijak oblíct. Podala sem jí bundu a s Carlem šli k autu. 

Seděla sem a koukala do světla. V pyžamu. Lidi na mě celkem divně koukali. To upřímně nechápu. Nikdy nikdo neviděl holku v pyžamu? Musela sem se nad tím zasmát. Kéž bych si alespoň vzala mobil. Už sem si sedla normálně. Byla sem vážně unavená. 

Když konečně přišel Carl tvářil se nadšeně. ,,Já vím, že tě to nezajímá, ale je to kluk" řekne tiše a já pokrčím rameny. ,,Chceš ho vidět?" zeptá se a já kývnu. Zvedla sem se a šla za ním. V místnosti bylo hromové ticho. Stoupla sem si kousek od postele. Máma tam ležela. ,,Ahoj" řekne tiše a já kývnu. Neměla sem o říct. ,,Jak se ti líbí?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nijak no. Prostě dítě" odpovím a ona kývne. ,,Mám dělat něco?" zeptá se Carl a ona pokýve. ,,Jeďte domů. Vyspat se" dodá a já beze slova výjdu z pokoje. 

V autě sme oba mlčeli. ,,Odpoledne pojedu do nemocnice. Jedeš taky?". Jen sem pokývala. ,,Ne. Jsem domluvená s Aničkou" odpovím a s autem vjede na příjezdovku. Vystoupila sem a odemkla dveře. Vyběhla sem schody nahoru a zavřela sem v pokoji. I s mobilem v ruce sem skočila do postele. Nepřijaté hovory. Zavolala sem mu zpět. ,,Ahoj" řekne nadšeně a já se usměju. ,,Ahoj" odpovím a zakryju se. ,,Proč si mi to nezvedala?" zeptá se a já si povzdechnu. ,,V noci sme jeli do nemocnice...". ,,Co se stalo? Jsi v pohodě?" zeptá se rychle a já se uchechtnu. ,,Ne se mnou. Máma porodila" odpovím a on je zticha. ,,Vážně? No a jak to bereš?" zeptá se a já si sama pro sebe pokrčím rameny. ,,No nijak no. Je to kluk a nic víc nevím" odpovím a on se zasměje. ,,Hele říkal sem si, že přijedu". Jen sem zamručila. ,,Ty nechceš?" zeptá se pobaveně a já se taky zasměju. ,,Jasně, že jo. Jen si mě překvapil" šeptnu.

...

Pohled Sofie:

Někdo do mě drká. Pootevřela sem oči. Jen sem se zasmála a nechápavě na něj koukla. ,,O co ti jde?" zeptám se a on se začne smát. ,,Dobré ráno. Respektive odpoledne" opraví se a já si sednu. S rukama za hlavou se na mě usmíval. ,,Zdál se mi sen" řeknu a svalím se k němu. Jen se uchechtl a objal mě. ,,O mě doufám" řekne a usměje se. ,,Ale jo" odpovím a otočím se k němu. ,,Hej. O čem byl přesně? Než o mě" dodá pobaveně a já pokrčím rameny. ,,Nic moc no. Už ani pořádně nevím" odpovím a on si mě otočí k sobě. Zasmála sem se a pohladila ho po tváři. Nadzvedl obočí a dal mi pusu. ,,Přemýšlel sem...". Překvapeně sem se na něj podívala. Uraženě si odfrkl. Mávl na tím rukou. Začala sem se smát. Lehl si a založil ruce. Sedla sem si na něj a on se jen uchechtl. ,,Nad čím si přemýšlel?" zeptám se a skloním se k němu. ,,Jenom... Asi tě to překvapí, ale miluju tě" řekne a pokrčí nad tím rameny. Koukala sem na něj. Sedl si a usmál se. ,,Chtěl sem ti to říct dokud si mě ještě neurazila nějakou blbou poznámkou" dodá pobaveně a já kývnu. ,,Já tebe taky" odpovím a on se usměje. ,,Není to jednoduchý co?" zeptá se pobaveně a já kývnu. ,,Jo. Myslela sem, že víš, že tě miluju" odpovím a slezu z něj. Chytl mě a posadil na postel. ,,Jen sem si chtěl být jistý" šeptne a koukne mi do očí. Dala sem mu pusu. Usmál se.

Pohled třetí osoby:

Oba se na sebe s napětím koukali. ,,Hele nevstaneme konečně?" zeptá se Vadim a mrkne na Sofii. Ta jen pokrčila rameny. ,,Budu tam první!" křikne a odmrští se od něj. Jako dvě malé děti se smáli a běhali po bytě. Oba si byli jistí svými rozhodnutími i tím, že jeden druhého milují. V nouzi potkáš přítele a někdy svou druhou polovičku. Jak se bytem ozýval smích na druhé straně republiky v nápravném zařízení  se formovala láska někoho úplně jiného. Ať už je to kluk či dívka, nikdy se nezapře stejný osud, který čeká mnoho odlišných tváří. 

Bang! Bang! Lidi tohle je konec! Ani nevíte jak jsem nadšená. Tuto knížku jsem začala psát jako poslední a je jí první konec. Neuvěříte jak jsem z vás všech nadšená! V této knížce sem si vybila spoustu svých nápadů a divnosti. Snad mi ani neuvěříte, že mě to bavilo psát víc než ty klasické FF kde je vše pořád všechno stejné. Snad to bavilo i vás. 

Opravdu mě těší váš zájem o mé příběhy. Když jsem začínala ni sem nepomyslela na to, že dosáhnu takovýho výsledku. Zahrajeme si jednu hru jménem.... MATEMATIKA!

6. příběhů...

200 400 přečtení
12 300 hlasů
403 částí
Přibližně 806 hodin mého psaní (což je přibližně 34 dní)
421 vás!

Snad jste se neklekli jako já. Ano přesně tohle jsme dosáhli! Je to neuvěřitelné! Je to jen přibližné, ale mělo by to sedět. 

Děkuji všem co se rozhodli číst tuto bláznivinu a vážně doufám, že budete číst i nadále výmysly mé choré hlavy. 

Jaký a kom chcete příště příběh? Napište mi vaše názory dolů...

Samozřejmě nezapomeňte číst i mé další příběhy ať víte o všem co se děje.

Tady naposledy. Jste NEJLEPŠÍ a...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby