Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

1. ledna

Pohled Sofie:

Probudila sem se dávno se špatnou náladou. Celá rozmrzelá sem si vzala mobil. Pfff. 31. prosince. Sedla sem si a vlasy hodila dozadu. Pár sem si jich vytáhla z pusy a dál byla na mobilu. Hodiny ukazovaly osm ráno. Otevřela sem si zprávy a projížděla to všechno. Pár vyvoleným sem se rozhodla odepsat. Nakonec sem se rozhodla zavolat mámě. ,,Ahoj" řeknu a ona si smutně povzdechne. ,,Ahoj. Jak to tam zvládáš?" zeptá se a já jen zamručím. ,,Jde to. Teď mě štve, že nejsem doma" odpovím a ona si povzdechne. ,,Tak alespoň máš rozptýlení". Neřekla bych. Do pokoje vletěl Vadim a vzal mě. ,,Co děláš?" zeptám se a omylem zapnu zvukový výstup. Mobil mi spadl na zem. ,,Sofie koho tam máš?" zeptá se mamka a on se zastaví. Zaraženě na mě koukl a postavil. Potřásla sem nad tím hlavou a vzala si mobil ze země. Naštvaně sem na něj koukla. Zavřela sem se v pokoji. ,,Tak stejně půjdeš ne?" zeptám se a ona je zticha. ,,Asi ne" odpoví a já se naštvaně kouknu na svůj odraz v zrcadle. ,,Mami musíš. Vždycky tam chodíme". ,,Sofinko možná je čas...". Ani to nemusela doříct. ,,Jasně. Zapomenout. Změnila sem názor. Radši tady budu tvrdnout než být doma s tebou" řeknu a ona už potahuje. ,,Mě taky chybí, ale...". ,,Nech to být. Jdi tam. Nejdi. Je mi to jedno" odpovím a típnu jí to. Mobil sem hodila na zem a sedla si na židli. 

Někdo klepal na dveře. Do pokoje vešel Petr. ,,Ahoj. Říkal sem si, že jestli nechceš jít za náma" řekne a já pokývu. ,,Nechci, ale díky" odpovím z vesela a on kývne. Po čtvrt hodině sem se zvedla a sešla schody. Všichni na mě koukli. Karel pískl a já nad tím jen pokývala hlavou. ,,Jdu si jen pro čaj" řeknu a on si zase sedne. Přišel za mnou Milan. ,,Hele budeme hrát nějakou hru tak se můžeš přidat" řekne z vesela a já se zasměju. ,,Bude se pít?" zeptám se a on kývne. ,,Tak to asi ne" dodám a on nad tím mávne rukou. ,,Bude sranda" řekne a sedne si na linku. ,,Nějak o srandu nestojím" odpovím a on kývne. ,,Jak myslíš, ale kdykoli se můžeš přidat". Jen sem kývla a s hrnkem sem se vrátila nahoru. Nějak sem si ani ten počítač nepustila. Jen sem seděla a poslouchala občasný křik a smích.

Pohled Vadima:

Mírně se mi rozklepaly ruce s tácem. Na tohle moc nemám. Pomalu sem otevřel dveře. Vešel sem a koukl na ni. ,,Ahoj. Chci se ti omluvit za to ráno tak mě napadlo, že máš třeba hlad. Ještě si nejedla a čaj tě moc nezasytí. Tady máš ještě něco k zakousnutí až budeš koukat na Ricka a Mortyho. Rovnou sem ti donesl i nějaký věcičky kdyby jsi se nudila, abys nemusela chodit dolů za námi" řeknu a všechno jí postavím na stůl. S pěstí u rtů na mě koukala. ,,Něco se stalo?" zeptám se a ona pokýve. ,,Ne. Všechno v pořádku. Jsi vážně moc hodnej" dodá a já si k ní sednu. Porozhlédl sem se. Nikde počítač a mobil hozený u zdi. Zaschlé slzy na tvářích nebudily nejlepší dojem. ,,Aaaa. Vážně mi to nechceš říct?" zeptám se a ona protočí očima. ,,Ne. Vše je v pořádku. Klasika" odpoví a já na ni kouknu. 

Pohled Sofie:

Tiše seděl. ,,Tak jo" řekne z vesela a lehne si. Někdy je až moc pozitivní. Pootočil hlavu a udělal nějaký divný obličej. Zasmála sem se a pokrčila nad tím rameny. ,,Před pěti lety mi umřel táta a mamka nechce jít na hřbitov. Prý mám... zapomenout". Úsměv mu spadl. Jen ležel a koukal do stropu. Ticho bylo asi další minutu. Klekla sem si a rejpla do něj. ,,Ale netrap se nad tím. Ani nad tím nepřemýšlej. Je to v pořádku. Jsem holka. Ty to vždycky prožívají. Sama to nechápu" řeknu pobaveně, ale úsměv se u něj neodstavil. Znova sem do něj rejpla a on sebou jen ošil. ,,Hele zrovna sem se rozhodla, že bude koukat na Ricka a Mortyho. Koukej...". Vstala sem a šla k počítači. ,,Nebo... Se najím. Ne. Upravím se a půjdu za vámi. Nebo...". Vstal a šel ke mě. ,,Nech toho. Je úplně normální když se ti po někom stýská. Nemusíš se přede mnou tvářit, že je vše v pořádku, když není" řekne a já kouknu na zem. ,,Já jsem, ale v pohodě" řeknu s úsměvem a povyskočím si. ,,Zarudlý nos..." projel mi po špičce nosu. ,,Zaschlé slzy..." pohladil mě po tváři. ,,A tvůj krásný, natrénovaný, rádoby úsměv mě nepřesvědčí" dodá a já se na něj kouknu. Jen sem nad tím pokrčila rameny. 

Pohled Vadima:

Celý den probíhal úplně jinak. Hrozně se vlekl. V tomhle směru asi měla pravdu. Tohle nejsou moji přátelé. ,,Ještě hodinu a budeme moct jít spát" řekne Alexandr a já nad tím pokývám hlavou. ,,Tak jdi teď. Nemusíš tu být" řeknu a on se na mě podívá. Ještě sem na něj kývl. ,,Tak díky. Užil sem si to, ale únava je silnější" řekne a ještě na mě ode dveří mávne. ,,Je to sráč. Klidně nebudu spát dva dny" řekne Karel a koukne na mě. Jen sem nad tím pokýval hlavou. Ani ne po půl hodině spal. ,,Probudíme ho?" zeptá se Petr a já nad tím pokývu hlavou. ,,Alespoň je ticho" odpovím a on se zasměje. Koukal sem na ně. V hlavě se mi honilo tolik myšlenek. Bavili se spolu úplně normálně. ,,Deset, devět...". Rychle sem vstal a vyběhl schody.

Před pěti minutama:

Pohled Sofie:

Seděla sem na parapetu a koukala do tmy. S menší zoufalostí sem čekala, že uvidím alespoň nějaký barevný světýlko. Vstala sem a šla na postel. V hlavě sem se dostala o několik hodin zpět. Ke klukům co jsou všichni divný, ale někdy fajn. K Bobovi, kterýho sem pár dní neviděla. K mámě, která mě tady nechala bez jedinýho ahoj. K Vadimovi a včerejšku. 

Rychle sem se zvedla a otevřela dveře.Narazila sem do něj. Koukl na mě. Zvedl ruku a pohlédl na hodinky. ,,Tři, dva, jedna". Chytl mě a sklonil se. Jemně mě políbil. Rozbušilo se mi srdce. Jako normálně mi taky bije, ale ne tak moc. Mírně sme klopýtli. Jednou rukou se opřel o zeď a druhou mě přidržoval. Odtáhl se a ještě se usmál do země. Zasmáli sme se a koukli na sebe. Opřel si čelo o to moje. ,,Šťastný nový rok" pošeptá a já kývnu. ,,Šťastný a odporný nový rok". Jen se zasmál. ,,Jasně promiň" pošeptá a znova mě políbí. 

Tak a to je vše. Vážně přemýšlím o nějakém dalším zvratu. Když tak nad tím přemýšlím asi sem si vybrala téma nejlíp jak jsem mohla. Napadají mě asi dva způsoby jak to ukončit. A to je v mém případě opravdu vzácnost.

No a snad ještě... Další část jiné FF se už vymýšlí. Pořád nemám ten správný nápad co by mi prostě řekl "Jo Adélo to je bomba! Se všichni poserou až to budou číst" tu prostě ještě není. Mějte strpení a pochopení. Jste moje #Adeecrew takže mě určitě chápete. 

Takže vás prosím... Pokud ještě nechcete konec klidně mi něco napište dolů, abych věděla, že má ještě cenu to nějak rozvinout a třeba vymyslet pár dalších postav, než abych si nějaké vymyslela a o dvě kapitoly bum konec. Takže je to jen na vás...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby

A ještě!

Mám dva návrhy na FF s Adamem (Vidrailem). Proto se ptám vás. Chcete realitu a nebo si mám vymyslet něco kde to prostě bude jen postava a nebude nijak "slavný"? Zase je to jen na vás. + pokud vyberete... Počkat

1) Realita + jméno hlavní hrdinky

2) Fikce + o čem?

Nebráním se žádnému nápadu....