Pohled Sofie:
Sešla sem schody a cítila kouř. Tady hoří? Vyběhla sem ze dveří. Narazila sem do Karla. Otočil se a odložil cigaretu. ,,Kde si to vzal?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Damil" odpoví a já mu ji seberu. Vyhodila sem ji ven. ,,Jestli chceš kouřit tak venku" řeknu a vejdu za kluky. Všichni seděli dole. Ihned sem cítila kouř. Ani jeden to nevnímal. Otevřela sem okno a koukla na Damiliána co si zapaloval další. ,,Padej s tím hnusem ven" řeknu a všichni se na mě podívají. ,,Venku je zima" odpoví a zapálí si. ,,To mi je úplně jedno. Nebude to tady smrdět tímhle". Jen sem mu ji vzala a vyhodila z okna. Překvapeně se na mě podíval. ,,Jsi hrozně hrubá" řekne a koukne do počítače. ,,To mi je úplně jedno. Já to dejchat nebudu. Buďto zvedni prdel a nebo si zapal a prdel dlouho nezvedneš". Překvapeně na mě koukl. Zvedl se a zase hodil tou patičkou. Má přes dva metry takže je to celkem čára. Zafuněl a vzal si krabičku. Šel ke mě a zamračil se. ,,Styď se. Takhle urážet. Nemáš snad vychování?" zeptá se a koukne ke dveřím. Karel na něj mávl. Pokývala sem nad tím hlavou. Otočila sem se ke klukům. ,,Taky jste mohli něco říct".
,,Volte Sofii a ona nastaví diktaturu". Zvedla sem hlavu a nechápavě na něj koukla. Položil hrnky na stůl a sedl si na židli. ,,Co to mělo být?" zeptá se pobaveně a já nad tím pokývu hlavou. ,,Vám to nevadí? Smrdí to tak jak od prasat a ještě se přidá kouř. No jako to mi řekni" dodám a on se zasměje. ,,To smrdí Dominik" odpoví a já se zasměju. ,,Jsi hrubá" řekne ukňouraně a podá mi hrniček. Sedl si vedle mě a drkl do mě. Zasmála sem se a pootočila se na něj. ,,Volil bys mě?" zeptám se a on pokýve. ,,Nevím jaký prasárny by jsi mi vnutila" odpoví a já se posadím rovně. ,,Tebe bych si najala jako ochranku takže by jsi musel plnit všechny příkazy" odpovím a on se zasměje. ,,Co kdybych nechtěl?" zeptá se a já se zasměju. ,,Každej chce" řeknu a on se pobaveně koukne. ,,A kdyby ne tak budeš pracovat ve sklepení a kydat hnůj" dodám a napiju se. Začal se smát a hrnek položil na stolek.
Pohled Vadima:
Chtěl sem jí něco říct, ale v kapse mi začal brnět mobil. Koukl sem na ni. Kývla a napila se. Zvedl sem se a vyšel na chodbu. ,,Mamka". S nadšením sem jí to zvedl.
Asi sem se dlouho nevracel. Sofie vyšla a koukla na mě. Usmála se a přišla ke mě s hrnkem. Položila ho vedle mě a pohladila mě po vlasech. ,,Jdu za Petrem" pošeptá a usměje. ,,Díky za čaj" dodá a dá mi malou pusu na tvář. S prázdným hrnkem v ruce sešla schody. ,,Halo? Vadime? S kým si mluvil? Slyšíš?" zeptá se mamka a já zamručím. ,,S nikým" odpovím a ona se zasměje. ,,Slyšela sem hlas".
Pohled Sofie:
Petr mi vysvětloval jakousi aplikace. ,,Ne nechápu" odpovím a on se zasměje. ,,Tak ještě jednou. Sem napíšeš...". Rozrazili se dveře. Dovnitř vešel Dominik. Skočil do křesla a koukl na mě. Poslední dobou si ho nevšímám a on si nevšímá mě. Celkem mi to vyhovuje. ,,No. Sem napíšeš datum a..." zase ho přerušil někdo ve dveřích. Jakmile vešli dovnitř se natáhl smrad. ,,Necháme to na potom" odpoví a já kývnu. Vedle mě si sedl Karel. ,,Neříkal si, že se ti nelíbí?" zeptá se Petr a já kývnu. ,,Dokuď má cigarety sme kámoši" odpoví a já nad tím pokývu hlavou. ,,Ty hrozně smrdíš" řeknu a zvednu se. ,,Ty taky... Aviváží" dodá a Petr se zasměje. ,,Jo Sofie. Nemůžu tě ani cítit, jak voníš". Vrátila sem se a sedla si na gauč. Pořád sem slyšela jak si povídá s rodiči. Dupaní mě přimělo zvednout oči do mobilu. ,,Schod" řeknu a on se zastaví. Překročil ho a sedl si ke mě. Klekla sem si a nahla se k němu. ,,Smrdím kouřem?" zeptám se a on si přitáhne moje triko. ,,Ne. Voníš" odpoví a já si normálně sednu. ,,Řekne mi proč to tak řešíš?" zeptá se a já pokývu. ,,Tohle si vezmu do hrobu" odpovím stejně a on se zasměje. ,,Tak tě donutím" řekne a chytne mi ruce. Polechtal mě. Když sem se chtěla jakkoli bránit držel mi ruce. Svalila sem se a on přestal. ,,Tak?" zeptá se a pustí mě. Sedla sem si a vystartovala pryč. Přitáhl mě zpátky za triko. Hlavou sem mu spadla na nohu. Jen sem se zasmála. Sedla sem si a otočila se k němu. ,,Nevím proč mi to vadí. Je to něco jako blok. Nejde to popsat" odpovím a on pokýve. ,,Kecáš" řekne a já se na něj kouknu. ,,Fajn. Carl kouří jak fabrika a já to nemůžu ani vidět. Začne se mi po tom vždycky motat hlava a není mi dobře. No a tomu se já v tomhle nepřátelským prostředí snažím vyhnout" dodám a on kývne. ,,Sofie. Bojovnice za lidská právě bez kouře". Začala sem se smát a koukla na něj. ,,A co jsi ty?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Vadim. Nejkrásnějši, nejúžasnějši, šarmantní, ochránce lomeno společník". ,,O tom si nech jen zdát ty ochránče lomeno společníku". Zasmál se a hodil neviditelnými vlasy. ,,Jsem prostě nejlepší" odpoví a mrkne na mě.
Pohled Vadima:
Slyšel sem dupání na schodech. Sedl sem si a rožl lampičku. Zvedl sem se a šel ke dveřím. Otevřel sem a nakoukl do chodby. Petr chrápal. Vyšel sem a sešel schody. Oklepal sem se zimou. Vyšel sem ven. Všichni tři měli u pusy cigaretu. ,,Že si nedáte říct" pošeptám a Dominik se zvedne. ,,Chceš zkusit?" zeptá se a já jen pokývu hlavou. ,,Tohle je hnus. Nech si to" odpovím a vejdu dovnitř. Nakoukl sem k Sofii. Ze schodů šlo světlo. Po tichu sem šel do schodů.
Pohled Sofie:
Po koupání sem si chillovala na posteli. Největší pohodlí. Prostě spodní prádlo. Nenapadlo mě zavřít dveře. ,,Nechápej to zle, ale Míra se k tobě nehodí" řeknu a ona si povzdechne. ,,Máš dobrý vkus na oblečení, ale na kluky jsi úplně levá" odpoví a já se zasměju. ,,Hele... Fajn tohle mi nejde". Jen se zasmála. Zvedla sem se a šla ke skříni. Chtěla sem si vybrat nějaký oblečení a jít spát. ,,Možná ne tak špatný. Co tvůj jak ty říkáš parťák? A teďka dělám uvozovky abys věděla". ,,Nehodlám nic vysvětlovat. Dobrou Aničko" dodám a típnu jí to. Mobil sem odhodila na postel a dotáhla si židli. Stoupla sem si na ni a snažila se došáhnout úplně nahoru. ,,Podám ti to". Lekla sem se. Židle se zavyklala. Chytl ji a podepřel mě. ,,Jsi normální?" zeptám se a on mi pomůže dolů. ,,Proč neklepeš nebo alespoň něco neřekneš?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Prosím tu červenou". Hodil mi mikinu a za ní kraťasy a spaní. ,,Hele tohle si přehnal" řeknu uraženě a oblíknu se. Zasmál se a židli vrátil ke stolu. ,,Naštve nebo uklidní tě, že sem viděl víc?" zeptá se a já se na něj dotčeně kouknu. ,,Hádej" odpovím a hodím po něm polštář. Zasmál se a lehl si na postel. Strčil si polštář pod hlavu a koukl do stropu. Zavřel oči. Rožla sem lampičku a zhasla velký světlo. Sedla sem si ke stolu a zapla počítač. ,,Sofko?" zeptá se a já se na něj podívám. ,,Viděla si útěk z labyrintu?" zeptá se a já pokývu.
Pohled Vadima:
Tenhle film nikdy neomrzí. ,,Já to nechápu" řekne a já se na ni podívám. ,,Jak to nemůžeš chápat?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,To taky nechápu" odpoví a já se na ni pobaveně podívám. Normálně bych to člověku začal vysvětlovat a vtloukat to do něj, ale tentokrát to asi přeskočím. ,,Utekli a to je hlavní" řeknu a ona se na mě zle podívá. ,,Vždyť to ještě neskončilo". Koukl sem bokem a pak se na ni usmál. ,,Chceš to dokoukat?" zeptám se nenápadně a ona to vypne. ,,Není potřeba" odpoví a kouká na mě poker facem. ,,Teď vybírám já. Znáš průvodce zombie apokalypsou?" zeptá se a já se zamyslím. Jen sem pokýval. Nadšeně na mě koukla.
Pohled Sofie:
Probudila sem se a už bylo světlo. Vadim mě držel kolem pasu. Na krku sem cítila jak dýchá. Usmála sem se. Proč sem se usmála? Otočila sem se a koukla do pokoje. Notebook byl na stole takže ho tam asi donesl. Zhluboka se nadechl a ruku si protáhl pod polštář. Otočil se na záda a druhou rukou si promnul oči. ,,Dobré ráno" řeknu a on kývne. ,,Dobré" odpoví a otočí se na mě. ,,Už je to divný co?" zeptá se a já kývnu. ,,Vadí ti to?" zeptá se znova a já pokrčím rameny. ,,Ani ne. Jsem ráda" odpovím a on se zasměje. ,,Však říkám. Ochránce lomeno společník".
Tak a to je pro dnešek vše. Pokud ste čekali, že příjde další magor tak dneska ještě ne. Potřebuju nějakou akcičku. Nějakou bombu. Chápete?
Proto mi pište vaše crazy a divný nápady. Kdo je divnej má v tomhle směru výhodu. A jelikož čtete mě tak asi divný jste... :D
Vaše AdellRainbowUnicorn
BTW: Sorry za chyby
ČTEŠ
Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)
FanficSeděla jsem a nenávistně pozorovala mamku ve zpětném zrcádku. Nenávidím ji. Už z mnoha věcí. Když mi bylo pět, nekoupila mi plyšáka. Když mi bylo třináct, umřel mi táta a ona si našla přítele. Když mi bylo sedmnáct, vdala se. Nikdy jí to neodpustím...