Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Depkaři

Pohled Vadima:

Všichni sme seděli tiše. Nešlo slyšet ani dýchání. Myslím, že by šlo slyšet mávání motýlích křídel. 

Když už bylo vážně pozdě koukl sem na Sofii. ,,Už si půjdu lehnout" řekne Karel a zvedne se. Sofie se na něj ani nepodívala. ,,Nepůjdeme... se tam mrknout?" zeptám se a ona kývne. Potichu sem otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Rozsvítil sem a nic. Nikde nikdo.

Pohled Sofie:

Tak asi spí. ,,Takže vše v pořádku?" zeptá se ke mě a já kývnu. ,,Dobrou" dodá a odejde. Ani sem nic neřekla a vyběhla schody nahoru. Chtěla sem zaklepat, ale nakonec sem si to rozmyslela. Otevřela sem dveře a hned je zamkla. Lehla sem si do postele. Po chvilce koukání do stropu sem se alespoň převlíkla. Respektive sem si sundala kalhoty a šla si lehnout. 

Šramotění na chodbě mě donutilo si sednout. Po chvilce vše utichlo. Stejně mi to nedalo. Vstala sem a vzala si mobil. Zapla sem si baterku a sešla schody. Něco svítilo. Seskočila sem a běžela k oknu. Auto co právě projíždělo kolem domu mě oslepilo svými světly. Když sem ho ztratila z pole šla jsem k hlavním dveřím.  Ty ovšem byly zamčené. Vběhla sem ke klukům a ještě koukla na auto co právě opustilo tohle vězení. Snažila sem se otevřít okno, ale nešlo to. Pomalu sem se vrátila k nám. Nějak extra se mi nechtělo jít nahoru. Pokud je to jak si myslím. Sedla sem si na gauč a koukala do tmy. 

Pohled Vadima:

Už od nějakých čtyř ráno sem nemohl spát. Dole sem slyšel nějaké bouchání a z okna viděl auto. Měl sem z toho špatný pocit. Vstal sem a zaklepal u Karla. Překvapivě mi otevřel. ,,Co je?" zeptá se a já vejdu. ,,Proč si mu to řekl?" zeptám se a on nad tím pokrčí rameny. ,,Teď tě nechápu" odpoví a já se na něj naštvaně kouknu. ,,Ty víš". ,,Hele je to něco jako Hunger Games. Musíš udělat cokoli aby jsi přežil. Práskni kámoše a vykup si týden od cuď" odpoví a vytlačí mě ze dveří. ,,Zradil si ho" řeknu a on nad tím pokrčí rameny. ,,Zradil sem i Sofii a tebe. Hele chci od cuď stůj co stůj. Jinak to nepůjde" odpovím a zabouchne. Sklonil sem hlavu. Sešel sem schody. Chvíli sem jen čekal co se bude dít. Nic. Prošel sem k holkám a chtěl jít za Sofií. Jen se zeptat. Nic víc. Už našlápnuto sem slyšel ránu. Otočil sem se. Až teď sem si jí všiml. Spadl jí mobil. Potichu sem šel k ní. Vzal sem jí ho a položil na stůl. 

Pohled Sofie:

Jen co sem slyšela někoho přicházet probrala sem se z mini spánku. Hned sem si sedla. ,,Co děláš?" zeptám se ospale a on si sedne. Přitáhla sem si nohy k bradě. ,,Slyšel sem zvuky, viděl auto, mluvil s Karlem. Už za dnešek sem toho udělal hodně" odpoví a zasměje se. ,,Ne. Co děláš tady?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Chtěl sem se zeptat" odpoví a já kývnu. Chvíli bylo ticho. ,,Karel všechno napráskal" řekne tiše a koukne na mě. ,,Jak jako napráskal?" zeptám se a on se na mě otočí celý. ,,Napráskal Lukáše". ,,Proč by to dělal? Vždyť sem s ním mluvila" řeknu a on pokrčí rameny. ,,Nikomu nesmíš věřit. Když budeš práskač dostaneš se dřív domů" odpoví a já nad tím pokývu hlavou. ,,Budou Vánoce. Kdo by nechtěl být doma?" zeptá se a já na něj kouknu. Mírně sem si ufňukla. ,,Nikdy se od cuď nedostanu. Nechá si mě tady" dodám a on pokýve. ,,Nezůstaneš. Lukáš tu bude dýl" odpoví a já se na něj smutně kouknu. ,,Jo ty to myslí vážně" řekne a já kývnu. Utřela sem si slzy. ,,Nebreč. Pro tohle se nebrečí" odpoví a já kývnu. ,,Já vím, ale připadá mi to nefér. Je spousta horších než sem já, ty a nebo i ten blbej Karel" odpovím a on pokýve. ,,Třeba patřím mezi ty horší" řekne tiše a já na něj kouknu.

Pohled Vadima:

Můžu si vymyslet srdce rvoucí příběh, ale snad už chápu proč sem tady. ,,Asi sem se našim odcizil. Chodil sem za školu. To asi hlavně. Domů sem chodil pozdě. Nepomáhal. Museli si myslet, že sem smažka. Jednou sem se vrátil a táta mě rovnou naložil do auta. Ani jeden sme nic neřekli. Mamka mi pravidelně volá. Povídá mi jak se má náš pes a kočka. Jak jdou kšefty. No a hlavně, že je beze mě doma prázdno. Jen si říkám, že... Kdybych se snažil být lepší možná bych tady ani nebyl. Pořádně nechápu důvod proč mě sem poslali. Kdybych řekl, že si se mnou nechtěli promluvit lhal bych. Víš? A to jde. Možná jsme vážně mi ti co jen nechcou poslechnout a vznikne z toho tohle. Pasťák, kde na sebe lidi donáší aby se vrátili do svýho nudnýho života".

Pohled Sofie:

Pečlivě sem ho poslouchala. ,,Nejsi zlej kluk" řeknu a on nad tím pokýve hlavou. ,,A ty určitě nejsi zlá holka, jen by mi pomohlo kdybych věděl co si myslíš ty abych se necítil tak trapně" odpoví a zasměje se. ,,Můj táta z ničeho nic umřel a mamka se složila. Místo toho abych ji nějak podpořila sem prostě se starala jen sama o sebe. Abych já z toho vyšla dobře. Vinila sem ji. Mezitím si našla Carla. Německý podnikatel. Před dvěma měsíci se s ním vzala. Vážně to nechápu. Vyměnila mě za něj. Byla sem na něj hnusná. Když jednou na oslavě sem mu shodila poličku plnou autíček. Všechny se rozbili. Necítila sem vinu. Cítila sem... se tak dobře. Konečně sem mu a i jí ublížila na tolik jako ona mě. No a pak už to se mnou nevydržela, zlomila nade mnou hůl a poslala mě sem". On se jen zasmál. ,,Proto jsi tu? Nic to není. Vždyť si úplně normální puberťačka" řekne pobaveně a já se na něj uraženě kouknu. ,,Už dávno ne" odpovím a on se zasměje. 

Pohled Vadima:

Seděl sem v tichu. Otočil sem se na ni. Klekla si a objala mě. ,,Za co?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Byl jsi tu měsíc beze mě. To muselo být těžký" odpoví a já se zasměju. ,,Zas tak moc ne" řeknu pobaveně a ona se na mě naštvaně koukne. ,,No nekoukej. Opovaž se to někomu říct" řeknu a ona kývne. ,,Jako hrob" odpoví a rozhodně kývne. ,,Půjdu si ještě lehnout" řekne a vstane. Rychle sem ji napodobil a šel ke dveřím. Ještě sem se na ni otočil. Taky se otočila. Zasmál sem se a šel do postele.

Tak a to je pro dnešek vše. Asi to výjde hodně pozdě... No nic. Prostě Adéla no.

Nápady? Dolů. Vše se počítá.

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW : Sorry za chyby