Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Útěk 2.0

Pohled Sofie:

Seděla sem a v hlavě si přeříkávala, že tu nesmím nikoho zabít. Jinak prostě jedu od cuď rovnou do opravdovýho pasťáku. ,,Slečno Sofie. Slečno Sofie slyšíte?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,Ne" odpovím prostě a Sabina se uchechtne. ,,Dobře řešíme to snad po osmé a to jen za dnešek. Proč  se nám nesvěříte?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nemám s čím" odpovím a mile se usměju. ,,Dobře. Přesuneme se k panu Vadimovi" pronese a pootočí se na něj. Posadila sem se výš a zbystřila. ,,Co vy mladíku? Už víte proč ste tu?" zeptá se a on pokrčí rameny. ,,Řeknite co jste udělal. Svěřte se nám" řekne a ukáže na ostatní. ,,Nic sem neudělal" odpoví a pokrčí nad tím lhostejně rameny. ,,Jak vidím s vými dvěma asi nehnu co?" zeptá se na nás a já pokrčím rameny. ,,Nevidím důvod" odpovím a on se zasměje. ,,Chci jen říct, že nás zítra opustí slečna Sabina, které se otevřeli oči. Řekni nám co jsi udělala?" zeptá se a ona si stoupne. Začala povídat svůj příběh a mě došlo pár věcí. Musím se od cuď dostat. 

Seděla sem s počítačem a pořád se snažila najít kde jsme. ,,Ahoj" řekne nějaký kluk a já rychle zavřu počítač. ,,Ahoj" odpovím a on se zasměje. ,,Pech, že Sabina odchází co?" zeptá se a já kývnu. ,,Kdo příjde místo ní?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,To nevím, ale už nebudeš terč" odpoví a já si povzdechnu. ,,Hele a neodejde nikdo další, že ne?" zeptám se a on se zamyslí. ,,Snad většina. Nastupovali sme ve stejných intervalech. Myslím po dvou dnech. Nakonec tu zůstanete s Vadimem sami. Chudáku" dodá a já nad tím pokývu hlavou. ,,Hele můžu se zeptat? Kdyby jsi chtěl dám případ utýct a pak se vrátit kudy by jsi to vzal?" zeptám se a on se zamyslí. ,,No. Já osobně bych šel hlavní bránou" odpoví a já kývnu. ,,Jinak jsem Alex... andr" dodá a já se zasměju. ,,Já jsem Sof...ie" odpovím stejně a on kývne. Rychle sem vstala a šla do pokoje. 

Seděla sem a kreslila si plány. Jednu stranu už sem měla pokrytou a to je ta zadní část s jezerem. Nebo rybníkem? Ani nevím co to bylo. Les, to jezero a vlastně nic jinýho. V dálce sem možná viděla světlo pouliční lampy, ale to se mi snad jen zdálo. Podle mých informací jsou za pár dní Vánoce. Pokud bych vyrazila ještě dneska a počítala s tím, že bych si zařídila uber nebo taxík, doma bych mohla být do dvou dnů. Někdo zaklepal. Všechny věci sem svrhla z postele a dělala, že si čtu. Do dveří vstoupila Sára. ,,Mám tě zavolat" řekne a já kývnu. Zvedla sem se a šla kolem. Vadim právě přišel a pomalu si sedl na gauč. Ani sem se nestihla zeptat co se stalo. 

Pohled Vadima:

Vyšel sem schody a snažil se najít koupelnu. Místo do koupelny sem vešel do jednoho z pokojů. Až moc se podobal tomu mému. Celkem bordel. U dveří sem si všiml papíru. Chtěl sem ho jen zvednout a položit na stůl. Stejně sem se podíval co na něm je.

Pohled Sofie:

,,Tak slečno už mi řeknete proč jste tady?" zeptá se a já pokývu. ,,Pochopte mě. Já sama nechápu vlastní mámu. Vážně nevím" odpovím a on mi dá pohlavek. ,,Lžete" řekne a sedne si naproti mě. ,,Víte co se tu dělá těm co lžou?" zeptá se a já polknu. 

S říznutím na ruce sem se vrátila. Z dolní lékárničky sem si vzala náplast. Nakonec sme si vzala ještě pár věcí. Když sem vešla z pokoje vykoukl Vadim. ,,Co jsi tam dělal?" zeptám se naštvaně a on mě obejde. ,,Stůj" řeknu víc nahlas a on se otočí. ,,Pšš" pošeptá a jde blíž. ,,Buď zticha" řekne znova a já se prudce otočím a jdu do pokoje. Přerovnala sem si papíry. 

Sešla sem schody. Překvapivě tady všichni byli. Potřásla sem nad tím hlavou a Sabina vstala a šla ke mě. ,,Loučíme se se mnou. Pojď k nám" dodá a já pokývu. ,,Jdu si jen pro jídlo" odpovím a ona zatřese hlavou. ,,Pojď se s námi alespoň napít" řekne a já se zasměju. ,,Nepiju" odpovím a ona pokýve. ,,Všichni pijou" řekne vesele a do ruky mi vnutí skleničku čeho si. ,,Cheers!" křikne a všichni se napijou. Trošku sem se napila. Začla sem kašlat. Vadim vedle mě mi podal džus na zapití. ,,Díky" pošeptám a otočím se k nim zády. V kuchyni sem si vzala pár věcí co se budou hodit na moji dalekou cestu a vrátila se do pokoje. 

Jakmile všichni zhasli nakoukla sem ještě ke klukům. Všude klid. Podlaha mírně vrzala. S batohem na zádech a provizorně vytvořenou mapou se, potichu vyskočila oknem. Hrozně mi bylo srdce. Ve sněhu byly vidět moje ťápoty. To jsem trochu nedomyslela. Všimla sem si postavy co je za mnou. Nenápadně sem se schovala za keř. Když se osoba rozeběhla zvedla sem se a běžela k blízkému východu. Osoba přelezla dřív. S pomocí díry ve zdi sem se dostala na druhou stranu. ,,Kurva" pošeptá a já na něj přistanu. ,,Vadime?" zeptám se a on mě převalí přes sebe. ,,Pššš" pošeptá a rukou mi přikryje pusu. 

Pět minut zpět:

Pohled Vadima:

Vyšel sem tiše z pokoje a slez schody. Všiml sem si stínu venku. Najednou někdo přišel dovnitř. Klasická obhlídka. Vyskočil sem spodním oknem v obýváku a rozeběhl se ke zdi. Viděl sem ji jak se skrčila. Běžel sem až ke zdi a všiml si, že se v domech rožlo.

Ležel sem na ní a snažil se ani nedýchat. ,,Jdeme" řeknu tiše a zvednu se. Chytl sem ji a vyběhl. ,,Stujte!" křikne ten chlap. Zastavila sem, ale Sofie běžela dál. Nakonec sem běžel s ní. ,,Proč si nezastavila?" zeptám se a ona udýchaně pokýve hlavou. ,,Nechytnou nás" odpoví a já kývnu.

Pohled Sofie:

Jo jen kdybych měla pravdu. Seděli sme v autě a jeli zpátky. Odvel si nás úplně bokem. ,,Vy jděte spát a připravte se na zítřek. Hlavně odjíždějící" dodá a vede nás k sobě. Posadili sme se. ,,Takže. Druhý útěk. Oba dva. Dneska nespíte. Vytřete celou spodní halu. Pokud to nebude pořádně dostane ještě víc. Nechci to řešit násilím, ale to co vy si dovolíte si zatím ještě nikdo jiný nezkusil" řekne a oba na sebe koukneme. Nenávistně. Jak jinak. 

,,Nechápu proč sem věřil tomu tvýmu blbýmu plánu" řekne a namočí si hadru. ,,Hele nechápu proč jsi vlastně šel za mnou" odpovím a on se napřímí. ,,Působilo to jako propracovaný plán" řekne a znova začne vytírat. Zasmála sem se a mrskla po něm houbu. Naštvaně se otočil a hodil ji po mě zpátky. ,,No a teď kvůli tobě nespím" dodá a já se na něj otočím. ,,Kdyby jsi nikoho neupozornil a dal si pořádně pozor ani jeden tu teď nemusel být" odpovím a on se zasměje. ,,Jo. Takže teď sem ten kdo ani neumí nakreslit blbej plánek tohohle vězení" řekne a já se skloním ke kýblu. ,,Neměl si za mnou chodit" odpovím a už sme oba zticha. Stejně nechápu jak na nás přišli. Třeba nás někdo napráskal?

Tak a to je pro dnešek vše. Snad je to podle vašich představ. Nápady? Dolů...

Vaše AdellRaeinbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby