Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Plamínek naděje

Pohled Sofie:

Seděla sem opřená a koukala do stropu. ,,Tak Sofie. Jak reaguješ na odjezd Karla?" zeptá se a já se na něj kouknu. Jen sem pokrčila rameny. ,,To opravdu nemáš žádné pocity?" zeptá se pobaveně a já pokrčím rameny. ,,Jsem ráda, že je pryč" odpovím a on kývne. ,,Z jakého důvodu?" zeptá se a já se zamyslím. ,,Víte... Vypadá to, že jsem hrozně hloupá, ale já si to nemyslím" řeknu a on kývne. ,,Taky si to o tobě nikdo nemyslí". ,,Nechte mě do doříct. Myslím si, že Karel asi jo. Už tolikrát sem měla chuť ho něčím praštit, ale vždycky sem si to rozmyslela". ,,Proč?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Je to kolotoč. Jakmile bych něco udělala určitě by vám to řekl. Pak bych něco mohla říct já a šlo by to takhle dokola" odpovím a on kývne. ,,Když už sme u toho... Řekni mi novinky z naší rezidence". Jen sem na něj koukala. ,,Jak to myslíte?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Chci být obeznámen s tím co se děje". Jen sem na něj koukala. ,,Já vám, ale nic říct nemůžu" řeknu a on se překvapeně koukne. ,,Proč pak ne?" zeptá se a já se zhluboka nedechnu. ,,Slíbila sem si, že to neudělám" odpovím a on si stoupne. ,,Určitě si byla obeznáme s možností jít domů dříve. Pomohlo by ti to. Stejně... už bys tu nikoho neměla" dodá a já se tupě koukám do zdi. ,,Proč?" zeptám se tiše a on se ke mě skloní. ,,Víš jak to je? Lidi odchází a zase přichází. Stejně tak Petr s Vadimem. Krásně mi tu zpívali. Oba se už těší domů". 

Flashback:

Koukala sem na Vadima co jedl. Vzhlédl ke mě a zamával mi. Usmála sem se a s hrnkem šla k němu. ,,Ahoj" řekne a odloží talíř. ,,Ahoj. Víš... Můžu se tě na něco zeptat?". ,,Jasně" odpoví a ještě kývne hlavou. ,,Ptala sem se Petra a on mi nechce říct kdy půjde domů. Prý to ještě neví. A zmínil se, že ty toho budeš vědět víc". Jen kýval hlavou. ,,No a nevím" odpoví a mávne nad tím rukou. ,,Jak jako nevíš? O co tu zase jde?" zeptám se podrážděně a on se zasměje. ,,O nic nejde. Petr má jen kecy. Ani mě neřekl kdy jde domů. Třeba to vážně ještě neví". ,,Jo, ale proč říkáš, že ty to budeš vědět líp?" zeptám se a on se zvedne. ,,Neřeš to. Ani jeden nic nevíme. Ahoj" odpoví rychle a jde ke dveřím. Ještě na mě mávl. Měla sem vážně divný pocit.

Endflashback:

Pocit se znova dostavil. ,,Třeba by jsi taky mohla vědět kdy půjdeš domů. Co na to říkáš?" zeptá se a sedne si za stůl. ,,A co...". Hned sem zahnala myšlenku mu něco říct. ,,Si myslíte, že vám řeknu? Nejsem v dění" dodám a on se na mě podívá. ,,Jak myslíš". Kývl na mě a já se rychle zvedla. Bože můj on si snad myslí, že jsem úplně tupá ne? Nevěřím mu ani slovo. Je to směšný. No, ale co když není? ,,Nejdeš nějak pozdě?". Nezaregistrovala sem kdo to řekl. Otočila sem se a viděla Adriana. ,,Jo. Bylo to na dýl" odpovím a jdu do kuchyně. Jeden z nich kecá a vážně doufám, že Bob. ,,Sofie? Víš jak sem tenkrát měl ten skvělý nápad?" zeptá se a já se otočím. Stál hrozně blízko. až sem se lekla. ,,No?" zeptám se a on na mě mávne. Chytl mě za ruku. Vykulila sem oči. ,,Valdo?" zeptám se a on mě utiší. ,,Pššš" pošeptá a otevře dveře. Na stole byli dvě jídla. Jen sem koukala do bude dělat. ,,Posaď se". Jen sem pokývala hlavou. ,,Já, ale nechci" odpovím a on se zasměje. ,,Jak jako nechceš?" zeptá se a jde ke mě. ,,Nechci. Promiň, ale tohle je hodně divný" řeknu a on se zasměje. ,,To se ti jen zdá". Naklonil se.

Pohled Vadima:

Slyšel sem holčíčí křik. Nebo to je Damil? Vykoukl sem ze dveří. Damil je tu. Tak to je Sofie. Všichni sme slezli schody. Rozhlédl sem se kolem. Jídlo a kolem svíčky. ,,Valdo co se to tu děje?" zeptá se Petr a koukne na ně. Sofie na nás koukala. Jakoby se bránila. Mávl sem na ni. Pomalu šla ke mě. ,,Kam jdeš? Máme si užíj" řekne Valda a ona mě chytne za ruku. ,,Promiň, ale nejsi nějak...". ,,Prostě jsi hnusný a vyžraný prase. Smíř se s tím" řekne rychle Dominik a Adrian koukne do země. ,,Ty jsi vážně debil" řeknu k němu a Dominik pokrčí rameny. Bylo mi ho líto. Sofie mě pustila a šla k němu. ,,Adriane nebuď smutný. Promiň. Určitě tě čeká někdo lepší než já". Usmál sem se. Když ho pohladila po zádech Adrian se ohnal. ,,Au". 

Pohled Sofie:

,,Omlouvám se". Asi začal brečet. Prohnal se kolem kluků. Petr mě zvedl ze země. ,,Jsem hrozná" řeknu a Dominik kývne. ,,Sorry" řekne a výjde schody. ,,Nejsi. Jen mu někdo musel otevřít oči" odpoví a já pokrčím rameny. ,,Jo jasně" odpovím a Damil jde ke mě. ,,On to zvládne. Pobrečí si a zítra bude zase v pohodě" řekne pobaveně a otočí to ke schodům. Odešel a Petr kývl. ,, Nic si z toho nedělej". Jen sem kývla. Jen co odešel sem slyšela tlumený smích. ,,Nesměj se" řeknu a on se začne smát nahlas. ,,Promiň, ale tohle? Nepřehnal to trochu?" zeptá se a sejde schody. Prošel to tu. ,,Ne. Je to hezký. Jen kdyby to nebyl Adrian" odpovím a otočím se na něj. Seděl u stolu. ,,Hele nebudeš to jíst, že ne?" zeptám se a on se na mě podívá. ,,Tak si dej se mnou" odpoví a já pokývu hlavou. ,,Nemůžeme. Je to jeho" odpovím a on vstane. ,,Fajn" zamručí a já se na něj kouknu. Kývla sem ke dveřím.

Pohled Vadima:

,,Co teď?" zeptám se a já jdu k ní. ,,Ty nic. Tvoje práce je míchat" odpoví a otočí se. ,,Hej. Míchat těstoviny umí kde kdo. Já jsem master kuchař. Sofie. No tak. Prosím". ,,Dobře. Můžeš vytáhnout talíře" řekne a já se na ni uraženě kouknu. Zasmála se a pokrčila rameny. Prostě sem odešel. ,,Promiň!" křikne a já se podívám po obýváku. Dostal sem nápad. 

Pohled Sofie:

Chtěla sem se mu jít omluvit. ,,Ty jsi mu ukradl svíčky?" zeptám se a porozhlídnu se po pokoji. ,,Co? Tohle? Ne" odpoví a odloží mobil. Zasmála sem se. Donesli sme jídlo. ,,Inu mistře. Dobrou chuť" řeknu a on kývne. ,,Ty jo to je tak dobře zamíchaný". Jen se zasmál. ,,Díky" odpoví a usměje se. Povídali sme si. Hlavně o životech. O po tom měsíci a půl si máme pořád co říct. Dobře to je asi normální. Horší to bude třeba za pár let, ale teďka je to v naproté pohodě. ,,Víš Bob mi říkal, že víš kdy půjdeš domů" řeknu po chvilce ticha a on pokýve. ,,Říkám ti to po druhé možná po třetí. Vážně nevím. Nepadla na to řeč" odpoví a já kývnu. ,,Víš ne? Radši se ptám". Jen kývl. ,,Chápu tě". 

Pohled Vadima:

Pořád sme se smáli. Vznikli tady takový teorie, že si říkám jak sme se k tomu vůbec dostali. Už mě bolelo břicho. ,,Stačí. Moje tváře vybuchnou" řekne a já kývnu. Dosmál sem se a koukl na protější zeď. Plápolající oheň mě ukliňoval. Zavřel sem oči. 

Probudil mě křik. ,,Vadime!". Rychle sem otevřel oči. Viděl sem jak hoří kytka. Vstal sem a snažil se ji uhasit. Zatím co já jsem měl vážný výraz Sofie se smála. Když kytka konečně přestala hořet Sofie šla otevřít okno. Koukl sem na ni. Pořád se ještě tiše smála. Nakonec sem se musel začít smát taky. Ani nevím proč. Otočila se na mě. ,,Svíčky byly blbej nápad" řekni a ona pokýve hlavou. ,,Mě se to líbilo" řekne a jde ke mě. Dala mi pusu a šla ke schodům. ,,Dobrou noc" zavolá ze shora. Slyšel sem bouchnutí dveří. ,,Jasně. Dobrou" šeptnu a otočím se k oknu. Zavřel sem ho a šel do pokoje. Jen co sem vešel sem viděl, že jídlo ze stolu zmizelo. Jasně. Depku je nejlepší zajíst.

Tak a to je pro dnešek vše. Udělala sem si čas a vzniklo z toho tohle... Nevím. Připadá mi to trochu přitažený za vlasy.

Máte nápady? Hoďte mi je dolů prosím... Každý nápad pomůže k záchraně draků, kteří jsou vězněni. 1 nápad 10 vysvobozených draků pro mě... :D 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby