Pohled Sofie:
Nechtěla jsem to nějak hrotit. Stejně se nic nestane. Jako každý rok sem na počítači sledovala Mrazíka. ,,Víš, že v Rusku to byl propadák?" zeptá se Vadim vedle a já to stopnu. ,,Fakt jo? Vždyť je to klasika" odpovím a on pokrčí rameny. ,,No tam úplně ne" řekne pobaveně a zapne to. Do místnosti se začali scházet i ostatní. Nakonec sme si jen povídali.
Postupně nás ubývalo. S Vadimem sme dokoukali toho Mrazíka. ,,Tsss. Všechno končí stejně" řekne a já se na něj otočím. ,,Nemáš rád šťastný konce?" zeptám se pobaveně a on pokrčí rameny. ,,To ne. Jen je to vždycky stejný. Kdyby tam bylo víc explozí a třeba pár mečů bylo by to něco jinýho" odpoví a já se zasměju. ,,Je to pohádka o Mrazíkovi. Ne nějakej film s Jackiem Chanem" odpovím a on se na mě pobaveně koukne. ,,Kdyby tam byli exploze určitě se to bude líbit víc" řekne a vítězně na mě koukne. ,,Já mám třeba ráda takovýhle konce. Všechno je jak má být. Ti hodný jsou spolu a ti zlý jsou... pryč" dodám a kouknu na něj. Usmál se a jen nad tím pokýval hlavou. ,,Chtělo by to explozi co?" zeptám se a on se uchechtne.
Další den:
Sešla sem schody a bylo úplně ticho. Tohle nejsou Vánoce. ,,Ano mami. Ne mami. Uvidím. Čau tati. Hmmm. Možná". Nakoukla sem za roh.
Pohled Vadima:
Seděl sem za stolem a napil se. Nějak sem extra sem se s nimi nechtěl bavit. ,,Ano Veselé Vánoce" odpovím a ona si povzdechne. Dál sem poslouchal jak tam doma chybím. Sofie seskočila ze schodů. ,,Co je to za rány?" zeptá se Yanna a já na ni kouknu. Zasmála se a já nad tím pokrčil rameny. ,,To jen...". Do pokoje vletěli ostatní. ,,Hele končím. Ještě je pozdrav" řeknu rychle a položím mobil.
Pohled Sofie:
Seděla sem a koukala do mobilu. ,,Hele Sofie není tohle jmelí?" zeptá se jeden z nich a já zvednu pohled. ,,Ne není" odpovím a Karel se zaksichtí. ,,Jo je" oponuje a já se zvednu. Vyskočila sem na sedačce a sundala ho dolů. ,,Není" odpovím a odhodím ho ke schodům. Sedla sem si a ještě se na něj usmála. Na to jak se mi zprvu zdál v pohodě teď bych ho nejradši zamkla na záchodě.
Seděli sme v kruhu a hráli jakousi jejich hru. ,,No a teď se musíš napít" řekne ke mě Milan a já se na něj kouknu. ,,Nechápu" odpovím a on se praští do čela. ,,Vždyť je to úplně jednoduchá picí hra" řekne Karel a já pokrčím rameny. ,,Tak si hrajte sami. Já si jdu číst" odpovím a zvednu se. Sedla sem si do křesla a vzala si knížku.
Pohled Vadima:
Proběhla každodenní konverzace. Už mě to tu unavuje. Místností se ozval vyzváněcí ton. Otočil sem se na svůj mobil. Sofie se zvedla a šla do schodů. ,,Je to pěkná děvka" řekne tiše Karel a já nad tím jen pokývu hlavou. ,,Tak se s tebou hold nevyspí. Smůla" dodá pobaveně Petr vedle mě. Uchechtl sem se. ,,Zatím. Nebo to udělám jak tady Alex. Prostě za ní půjdu". ,,To snad nemyslíš vážně?" zeptá se Milan a já kývnu. ,,Vždyť by to byl trestný čin" dodá k němu a já znova kývnu. ,,Prosim tě. Ty ani nekývej. Beztak jsi ji při první příležitosti ojel" řekne podrážděně ke mě a já se zasměju. ,,Ty jsi vážně výmaz. Prostě není jen děvka no. Se neposer" odpovím a on se zasměje. ,,Tohle je prvotřídní děvka" řekne a Milan se sarkasticky zasměje. ,,Mozek to nemá fakt. Vole umíš se chovat k holkám? Říkat o každé, že je děvka je trochu blbý ne?" zeptá se a on pokrčí rameny. ,,Každej chlap je stejnej. No a tady náš Alexandr to nedávno dokázal. Jen škoda, že tam nebyla co?" zeptá se k němu a on se na něj zamračí. ,,Laskavě o ní takhle nemluv" řekne po chvíli a já na něj překvapeně kouknu. ,,Proč? Prostě coura. Nic víc. Dala by každýmu" řekne a já se na něj zamračím. ,,Tak sice jo, ale jak vidno tobě nedá. Tak se klidni" odpovím už tiše, když ji vidím na schodech. Usmála se na mě.
Pohled Sofie:
Vrátila sem se do křesla a vzala si knížku. Všichni na mě koukali. ,,Co je?" zeptám se a všichni uhnou pohledem. Volala mi mamka. Klasicky. Vždycky říká to samý. Znova sem se začetla. Kluci se začali zvedat. Ani sem nepostřehla, že všichni odešli. Boleli mě oči. Na chvilku sem odložila knížku. Vzala sem si mobil a prohlížela si zprávy.
Někdo do mě rejpal. ,,No?" zeptám se a otevřu oči. ,,Běž si lehnou" pošeptá a já pokývu. ,,Dobrý už sem probraná" odpoví a vstanu. ,,Stejně si už běž lehnout. Je po jedenácté" odpoví a já se zarazím. ,,Ty jo. No to si asi půjdu lehnout" řeknu a on se zasměje. Vzal ze země jmelí. ,,Karel byl celkem naštvaný" řekne pobaveně a prohlídne si ho. ,,Vole a řekni mi... Ty by jsi chtěl dát pusu nějaký odporný holce?" zeptám se a zaksichtím se. ,,No možná. Jak by řekla máma. Nejde o vzhled, ale o člověka. Kdyby byla hodná, milá, přátelská a bylo by mi s ní dobře tak asi jo" odpoví a já se na něj otočím. ,,Jo, ale to Karel ani jedno není" odpovím a on se zasměje. ,,Prosim tě. Jsi moc náročná" řekne pobaveně a koukne do ruk.
Pohled Vadima:
Koukal jsem na to jmelí. Buďto budu debil jako Karel a nebo budu debil jako Karel co dostal pusu. Zapřemýšlel sem. Zvedl sem ruku s jmelím a koukl na ni. ,,Kde se to tu vzalo? není to náhodou jmelí?" zeptám se a ona se uchechtne. Hlavně ať nepřemýšlí moc dlouho. To by znamenalo něco špatnýho.
Pohled Sofie:
Ještě na mě koukl. Naklonila sem se. ,,Musíš se sklonit" řeknu a on se zasměje. ,,Jasně" pošeptá a dá mi pusu. Chvíli sem myslela, že se budu smát. Naštěstí a to děkuju Bohovi i naší matikářce sem to vydržela. Chytl mě oběma rukama. ,,Už tu není jmelí. Neplatí to" řeknu a on se zasměje. ,,Odpadne mi ruka" odpoví a já se zasměju. Jen se usmál. Ohlédl se. ,,Měla by jsi jít spát" řekne a já se kouknu za něj na hodiny.
Pohled Vadima:
Snažil sem se být tvrďák. ,,M-máš pravdu" odpoví a ještě pokýve. ,,Tak se krásně vyspi a dobrou noc" řeknu a ona na mě kouká. Potřásla hlavou a zasmála se. ,,Jasně. Už jdu. Dobrou noc" odpoví rozpačitě a vyhopká schody. Zasmál sem se. Otočila se na mě. Mile sem se na ni usmál a zamával. Co to mělo být? Jsi kripl. Jednoznačně. No, ale zase se můžu chlubit. Dostal sem pusu. Dvakrát. Ne radši se chlubit nebudu. Jo. Ještě by měl zase debilní kecy.
Tak a to je vše. Přemýšlím, že zítra bychom to mohli trochu opepřit, přisolit a tak dál. Pokud mě zase nenapadne něco takovýho jako dneska. Až moc sladký a medvískovský těšte se na zítra!
Nějaké nápady? Však to znáte...
Vaše AdellRainbowUnicorn
BTW: Sorry za chyby

ČTEŠ
Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)
FanfictionSeděla jsem a nenávistně pozorovala mamku ve zpětném zrcádku. Nenávidím ji. Už z mnoha věcí. Když mi bylo pět, nekoupila mi plyšáka. Když mi bylo třináct, umřel mi táta a ona si našla přítele. Když mi bylo sedmnáct, vdala se. Nikdy jí to neodpustím...