Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

,,Mě to nezajímá!"

Pohled Sofie:

,,Nechoď prosím" pošeptám a on mě stiskne. ,,Věděla si, že tohle příjde" odpoví a já kývnu. ,,Ale ne tak brzo". ,,Sofko. Pusť mě!" přikáže a já se na něj kouknu. ,,Všechno bude dobrý". Jen sem nad tím protočila očima. ,,To se říká vždycky když nebude" odpovím a on se zasměje. Otevřela se brána. Koukla sem za něj. ,,Konečně" pošeptá a já kouknu do země. 

Pohled Vadima:

S taškou v ruce sem šel k autu. Do kufru sem hodil všechny věci. Zabouchl sem ho a koukl na ni. Usmál sem se a zamával na ni. Mávání mi oplatila. ,,Kámo hlavně se o ni postarej" řekne a já kývnu. ,,Měj se". Objal mě. No jo no. Vrátil sem se za Sofií. ,,Teďka sme tu jen my dva" pošeptám a ona kývne. Koukl sem na Petra co přímo skákal radostí. ,,Příště ty" pošeptá a já dělám jakože sem nic neslyšel. Na tohle se radši vyjadřovat nebudu. Oba sme mu začali mávat. ,,Pro dnešek je to vše".

Pohled Sofie:

Otočila sem se a šla zpátky. To je snad poprvé co někdo odjel vážně pozdě. Zívla sem si a skočila na gauč. Musela sem pořád přemýšlet. Zbylo nás tu pět. Za nedlouho určitě přijede někdo další. Třeba holka. No to asi ne. S tím sem se rozloučila. Petr mi bude chybět. To, ale i Vadim až od cuď odejde. A jo. Teďka je vážně další na řadě. Já tu zůstanu s Valdou. Aaaa. Z přemýšlení mě dostal mobil. Koukla sem na volajícího. Chvíli sem to nechala zvonit. Nakonec sem to byla donucená zvednout. ,,Ahoj Sofinko". Jen sem zamručela. ,,Něco nového?" zeptá se a já se zamyslím. ,,Petr odjel a jsem zdrogovaná... Jinak nic novýho" dodám a ona je zticha. ,,A ty?" zeptám se a ona konečně začne mluvit. ,,Víš... S Carlem sme se nějak nepohodli". Jen sem zůstala ležet. ,,A?" zeptám se nedočkavě a ona si povzdechne. ,,A nic. Prostě sme se nepohodli" odpoví a já jen debilně kývnu. ,,Chceš vědět novinky ohledně miminka?" zeptá se a já s kamenným výrazem koukám do stropu. To bych se radši podřezala. ,,Ne" odpovím a ona si povzdechne. Dřív než stihla něco říct sem jí to típla. Na sladký kecy nemám vážně nápadu. Ohledně jako vždy. 

Seděla sem u počítače a poslouchala Aničku. ,,Dneska sem potkala tvoji mámu. Pěkně nakynula" dodá a já protočím očima. ,,Sofie já mám dva sourozence a je to dobrý". Jen sem se na ni nechápavě podívala. ,,Hele... Tohle si klidně nech. Nezajímá mě to. Nechci s tím mít nic společnýho" odpovím a ona kývne. ,,Chápu to". Už to ve mě vážně vřelo. ,,Ne. Nechápeš" řeknu naštvaně a ona se podívá na klávesnici. ,,Promiň" šeptne a já jí to vypnu. Notebook sem zaklapla a pobrala si věci. Hodila sem je na zem v koupelně a koukla do zrcadla. 

Pohled Vadima:

Nějakej debil se zase zamčel. Lomcoval sem s klikou. ,,Damile jestli se zase holíš tak si uvědom, že jsi chlap" řeknu a ono se nic neozve. Vzal sem si věci a šel k Sofii. Ta už by mohla být hotová. Seběhl sem schody a s vervou vletěl do obyváku. Rozházené deky a polštáře na zemi mluvili za vše. Vyběhl sem schody. V koupelně sem nic neslyšel. Otevřel dveře. Možná sem se mohl nejdřív podívat jestli tu je rožlý. ,,Jak dlouho tu sedíš?" zeptám se a ona pokrčí rameny. Z obličeje si hodila mokré vlasy. ,,Nechám tě tu" šeptne a zvedne se. U dveří sem ji zastavil. ,,Stalo se něco?" zeptám se a ona se usměje. ,,Ne. Jen mi je smutno" odpoví a pokrčí rameny. Objal sem ji za účelem zlepšení nálady. Hned se usmála. A vidu! Zabralo to. Vadim utěšovač. 

Jak jsem vylezl z koupelny všude sem zhasl. Potichu sem nakouknul k ní do pokoje. Spala. Dobrá práce.

Mezitím:

Pohled Sofie:

Doufám, že není až tak dobrý aby si všiml, že fixluju. Jakmile se zavřely dveře, otevřela sem oči. Tohle nevidím na spánek. Chvíli sem počkala a vykoukla ze dveří. Snad nikdy tu nebyl takový klid. Slezla sem schody a všimla si uklizených polštářů. 

Z polospánku v křesle mě vzbudilo bouchnutí dveří. Protřela sem si oči a šla se podívat na chodbu. Hlavní dveře byly pootevřené. Vykoukla sem ven. Damil seděl na schodech. Asi se lekl. ,,Ahoj" řekne a prohlídne si mě. ,,Co je? Dneska neřekneš, že se mám oblíkat líp?" zeptám se a sednu si vedle něj. ,,Ne. Gábina se se mnou rozešla. Gábinak moje ex" dodá a já kývnu. ,,Chápu. To je mi líto" řeknu a on se zasměje. ,,Nemusí. Byla to děvka" odpoví a já se zasměju. ,,Máš na lepší". Koukl na mě. ,,Na mě ne" dodám rychle a on kývne. ,,Nejsi můj typ" odpoví a já kývnu. ,,Proč jsi tu? Nemůžeš spát?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Tak nějak". Chvíli bylo ticho. Dopalek odhodil a koukl na mě. ,,Půjdu si lehnout". Jen sem kývla. Hodil patkou a odešel. Seděla sem na těch schodech ještě chvilku. Smutně sem si povzdechla. 

Pohled Vadima:

Ani sem nezaznamenal, že je tolik hodin. Někdo mi zaklepal na dveře. Otočil sem se a deku vytáhl výš. Dovnitř nakoukla Sofie. ,,Ahoj" pošeptá a zavře. Sedla si nakonec postele. ,,Tak mi to řekni". Rožl sem lampičku. ,,Moje máma...". Hned sem se zasmál. Nechápavě na mě koukla. ,,Jen pokračuj" řeknu a ona si založí ruce. ,,Tak já jdu pryč". Jen sem se začal smát. Otočila se a vzala mi polštář. Schoval sem se pod deku. ,,Já se ti chci svěřit a ty si ze mě děláš prdel". Slyšel sem ji tlumeně. Když ustalo bombardování polštářem vykoukl sem ven. Seděla na posteli a koukala do země. ,,Tak mi to řekni. Už si z tebe nebudu dělat srandu". Smutně se na mě podívala. Hned na to mi na hlavě přistál polštář.

Pohled Sofie:

Jen sme leželi a koukali do stropu. Teda alespoň já. Vadim koukal na mě. ,,Ještě si mi neřekla co se stalo v Sofiině světě". S úsměvem sem se na něj otočila. ,,Moje mamka se začala chovat jako prvorodička" odpovím a on se zasměje. ,,Prosim tě. Všechny mámy jsou takový" odpoví a já se zhluboka nadechnu. S vervou sem si klekla a koukla na něj. ,,Jak ty to můžeš vědět?" zeptám se a on pokrčí rameny. ruce si dal za hlavu. ,,Já vím všechno" odpoví a já se začnu smát. ,,Jo vtipný" řeknu naštvaně a on se uchechtne. Už normálně sem si sedla. Povídali sme. Zapínala a zase rozepínala sem mikinu, kterou měl hozenou na posteli. ,,Můžeš toho nechat?" zeptá se a já se jakože zamyslím. ,,Můžeš toho nechat". Zamračil se na mě. ,,Budeš kopírovat?" zeptá se a sedne si. ,,Budeš kopírovat?". Znova se zamračil. Snažila sem se ho napodobit. Je až moc rychlej. Začala sem se smát. Z ničeho nic se začal smát taky. ,,Co děláš?" zeptám se a on se na mě podívá. ,,Co děláš?". ,,Fajn. Je to děsný. Stačí". ,,Fajn. Je to děsný stačí" zopakuje a koukne na mě vítězným obličejem. Povzdechla sem si. ,,Vadimeee. Já jdu pryč" řeknu a on se koukne ke dveřím. ,,Vadimeee. Já jdu pryč". Naštvaně sem se zvedla. Zvedl se taky a šel za mnou. Koukla sem na něj. ,,Sofie je krásná a Vadim vypadá jak kanál". Začal se smát. ,,Jsi zlá" řekne a vrátí se do postele. 

Odkopla sem deku. Smích? Kopla sem do něj. Začal se smát víc. ,,Vadime" zamručím a on se utiší. ,,Promiň" pošeptá a já se k němu otočím zády. Chtěla sem spát, ale nutilo mě to přemýšlet nad co si asi myslí. Nejednoduší by bylo se asi zeptat, ale na co? Už ze skoro spánku sem se na něj otočila. I s dekou, kterou mě přikryl sem cítila jeho ruku. Možná by to byla dobrá nachytávka typu "Ha nachytal!", ale úplně se mi do toho nechce. Úplně sem viděla jeho soustředěný obličej. Měl pravdu. Kluci myslí jen na jedno. Při lepších případech na dvě věci. 

Pohled Vadima:

Začala se všelijak otáčet. Nejsem tak hloupej jak si myslí. Teda doufám, že si to nemyslí. Chtěl sem říct něco abych jí zavařil. Vím čím by to skončilo. Polštářem v obličeji. Tohle riskovat vážně nechci. Když se uvelebila rozhodně sem si ji přitáhl sobě. Když sem nad tím popřemýšlel není to co ona vlastně chtěla? Holky jsou pěkně vyčůraný! 

Tak a to je po dlouhé době zase všechno...

Nechci ni říkat, ale tohle je první knížka, která nebude mít přes 50 dílů (doufám). Mám konec a ten se opravdu rychle blíží. Do prázdni plánuju dopsat všechny knížky! 

PROTO! Mi piště všechny vaše nápady... Jak už na toho koho chcete příště zase vidět tak třeba i nějaký ty situace. Všechno pomůže a co nejdřív zase budete mít novou knížku... Hurá do toho! 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby