Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Sranda, sranda a pláč

Pohled Sofie:

Seděla sem na posteli a poslouchala písničky. Někdo zaklepal. Zvedla sem hlavu a koukla na dotyčného. ,,Sofie můžu tě o něco poprosit?".

Pohled Vadima:

Sešel sem schody a stál jako opařený. Vážně vidím správně? Šel sem k těm dvoum co je z dálky pozorovali. ,,Modleme se za toho kdo vymyslel legíny" pošeptá Karel a já se opřu o sloup. 

Pohled Sofie:

Byla sem pořád trochu zaskočená, ale snadno se to schová. ,,Jaká, že je to barva?" zeptám se a on se podívá na krabičku. ,,Doufám, že purpurová" odpoví a já musím zapojit všechny svoje holčičí buňky abych si vzpomněla já je to barva. ,,Myslíš, že to bude vypadat přirozeně?" zeptá se znova a já pokrčím rameny. ,,Možná to bude lepší jak ta křiklavá" odpovím a on kývne. Za sebou sem slyšela šeptání. Otočila sem se a viděla kluky. Vadim na mě pobaveně ukázal. Jen sem pokrčila rameny a obešla ho. ,,Hotovo". ,,Díky. Sám si na to netroufnu" dodá a zvedne se. ,,Vážně si mu právě obarvila hlavu?" zeptá se tiše Vadim za mnou. Otočila sem se na něj. ,,Hele taky to nechápu. Přišel a poprosil mě. Neměl kecy tak proč ne?" zeptám se a on se zasměje. Ještě s rukavicemi od barvy sem mu splácla vlasy. ,,Jsi normální?" zeptá se pobaveně a zároveň se zamračí. ,,Víc to bude držet na Karlovi" pošeptá a oba se na něj otočíme. ,,Barva zbyla" odpovím tiše a on kývne. Karel se jen smál. 

Pohled Vadima:

Mrkl sem na Adriana a prošel kolem Karla. Chytl sem ho a dotáhl na horké křeslo. Adrian ho chytl za nohy. Sofie přihopsala s barvou a kydla mu ji na hlavu. ,,Co děláte?" křikne a já se jen zasměju. ,,Budeš kráska" řeknu pobaveně a on sebou cuká. Petr seběhl schody a koukl na mě. ,,Podržíš ho chvilku?" zeptám se a on se začne smát. Taky sem mu začal barvu vmasírovat do vlasů. Sofie se na mě usmála. Stoupla si za mě a taky mi vlasy projela. Snad to nebude vidět. Ještě sem mu tam přidal a až pak sem si uvědomil, že budu mít barevný ruce. Sofie se ještě otřela a kývla. ,,Hotovo po druhé" odpoví a já se na ni otočím. ,,Ne úplně" odpovím a ruce ji ponořím do vlasů. ,,Neeee" zaskučí a chce utýct. Chytl sem ji a pořádné jí to tam vmasíroval. 

Pohled Sofie:

Karel se zvedl a běžel k nám. Až po tom sem si všimla, že má na rukou barvu. Vadimovi to otřel o vlasy a mě sjel od krku po dekolt. Rychle sem odběhla. Pořád sem se smála. ,,Tohle musím sundat dolů". Vyběhla sem schody a zavřela v koupelně.

Pohled Vadima:

Když u nás v koupelně bylo plno šel sem k Sofii. Zaklepal sem a vešel do koupelny. S hlavou v ručníku se na mě otočila. ,,Teďka já". Vzal sem si její šampon a všechno se to pokusil smýt. Podala mi ručník. Vlasy sem si vysušil. Koukl sem do zrcadla. ,,To není možný" řeknu a ona se na mě otočí. Začala se smát. ,,Máš to jen lehce. Nejde do vidět" odpoví a já jí sundám ručník. ,,Je to hrozný?" zeptá se a já nakloním hlavu. ,,Vůbec" odpovím a usměju se. Otočila se do zrcadla. ,,Pane bože. Vždyť mám jen půlku hlavy" řekne a otočí zpět na mě. ,,Nejsem kadeřník".

Pohled Sofie:

Po vyfénování vlasů a utírání si dekoltu sem se otočila na Vadima. Ten si jen sedl. Vzala sem odličovací ubrousky a šla mu utřít krk kde měl té barvy snad nejvíc. ,,Co tvoje prsa?" zeptá se a já se zasměju. ,,Nemám to na...". Koukla sem do trika. ,,Jo fialová" odpovím a on se zasměje. Beze slova sem vzala fén a zapla ho. Co jsem mu tak fénovala vlasy vzpomněla sem si na Davida. Donutilo mě k to k úsměvu. ,,Co se tak směješ?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,jen sem si na něco vzpomněla" odpovím a kouknu do zrcadla. Měl zavřený oči a mírně se usmíval. Když sem viděla, že má barvu i za ušima vzala sem další kapesníček a otřela mu to. Pár krát sem mu vlasy pročesala a dál fénovala. Ještě sem vzala lak a zalakovala mé dílo. Koukl do zrcadla. ,,Hezký. Ty umíš snad všechno" řekne a stoupne si. Jen sem nad tím mávla rukou a otočila se ke skříňce. Otevřela sem šuplík a vložila tam fén. Cítila sem něco mokrýho. ,,Mám tam barvu?" zeptám se a on zamručí. ,,Už nikdy nikoho nebarvi" dodám a on se zasměje. ,,Co je to za barvu? Hrozně rychle barvý a nejde dolů". ,,Kdo ví co tam přidal" odpovím a otočím se na něj. Usmál se. Koukl dolů. ,,Ou". Jen sem kývla. ,,Nejde to moc smýt" odpovím a on se zasměje. ,,To asi trochu přehnal". ,.Ne. Zasloužila sem si to" odpovím a on vrátí věci do poličky. Rozhlédl se. ,,Působí to hrozně depresivně". ,,Jo" šeptnu a taky se rozhlédnu. Když sem se na něj znova podívala uhl pohledem. ,,Půjdu. Musím se... Nasnídat" odpoví a já se na něj zaraženě kouknu. ,,Je půl osmé" odpovím a zvednu mu ruku s hodinkama. ,,Jasně. Půl osmé" odpoví a otevře dveře.