Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Zachránce

Pohled Sofie:

,,Tak Sofie řekni mi proč si myslíš, že jsi tu?" zeptá se ten chlap a já pokrčím rameny. ,,Řeknite mi vy proč tu jste" odpovím a on se zasměje. ,,Chtěl sem pomoct rodičům co mají stejné děti jako já. Problematické nevděčníky, kteří neví co tak dělají starosti nám" odpoví a koukne na mě. Usměje se a znova se na mě koukne. ,,Tak mi teď řekni proč si tu?" zeptá se a já pokrčím rameny. Koukla sem na Sabinu. ,,Určitě máš alespoň tušení" řekne a já se kouknu po ostatních. ,,Připadá vám tohle normální? Rozebírat takovýhle věci když jsou tu všichni?" zeptám se a on se uchechtne. ,,To je skupinová terapie" odpoví a já se sarkasticky uchechtnu. ,,Připadám vám jako nějaký psychovat abych měla nějakou terapii?" zeptám se a on si povzdechne. ,,Dobře. Tak skupinové sezení" opraví se a já na něj kouknu. ,,Teď to řekneš?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Carl se mě jen chtěl zbavit. Nic víc" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Nechtěl se tě zbavit. Chce ti pomoct" dodá a já se naštvaně kouknu. ,,Já nepotřebuju pomoct. On se mě chce zbavit jasný?" zeptám se důrazně a on na koukne na ostatní. Ti jen koukají do země. ,,Prý vše začalo když se tvůj otec zabil" řekne a ta věta vysí ve vzduchu. ,,On se nezabil" pošeptám a on se zasměje. ,,Tak jak to bylo?" zeptá se a já sem zticha. ,,Nemusím to vysvětlovat" odpovím a on se posadí výše. ,,Každý nám tu řekl co se stalo. Tak to udělej taky" řekne mile a já kouknu na ostatní. ,,Tak za prvé. Ani jeden z vás nezná Carla a moji mámu. Nevím proč sem tady. No a za druhé. To, že to udělali ostatní neznamená, že budu tupá ovce co udělá co řeknete. Já si nenechám srát na hlavu" odpovím a Sára se zasměje. ,,Slečno Sofie. To, že nám řeknete co se děje ve vašem životě neznamená, že budete tupá ovce" řekne ke mě a já k němu vzhlédnu. ,,Nemám vám co říct" odpovím a on si stoupne. Konečně přešel k někomu jinému. 

Po dvou hodinách konečně zavelel, že můžeme jít. ,,Slečno Sofie. Počkejte tu" řekne a já se zastavím. Všichni odešli a já si sedla zpátky. ,,Pomožte mi pochopit vás" řekne a sedne si naproti mě. ,,Já prostě nemám vám co říct. Celý tohle mi připadá divný. Vy jakožto psychiatr co je sám narušený. Prosím neberte si to osobně. Se snaží vyzkoumat proč jsou tyhle děcka takový jaký jsou. Třeba k tomu není důvod. Nebo jsou zhrzený životem a chcou ho projít živý. A pokud ze mě hodláte dolovat důvod proč jsem tady, tak si sbalte svůj krumpáč a běžte zpátky napovrch, protože já to prostě nevím" odpovím a on se usměje. ,,Nic víc vědět nepotřebuji" řekne a já se naštvaně zvednu. Vyšla sem ze dveře a šla chodbou. Rozeběhla sem se a seběhla schody. Přímo ke dveřím kudy sem před třemi týdnem vešla. Zatáhla sem za kliku, ale nešli otevřít. Naštvaně sem do nich kopla. Kousek sem si odstoupila. Rozeběhla sem se a skočila do nich. Spíš než aby se otevřeli mě bolelo rameno. Zvedla sem se a ještě do nich kopla. 

Vrátila sem se a sedla si v kuchyni. Zase tu nikdo nebyl. Normálně by teď přišla máma a my bychom šli obědvat. Kruci. Pořád sem to nechápala. Zvedla sem se a koukala z okna. Tohle musí jít i jinak. Vytáhla sem si mobil a hledala na google mapách. Od okna sem přešla na sedačku. Posadila sem se a dál hledala. Kde se právě nacházím? Svalila sem se a koukala před sebe. Do místnosti někdo vběhl. ,,Pojď za námi" řekne z vesela Sára a já pokývu. ,,Proč?" zeptá se a já zapřemýšlím. ,,Jsem unavená" odpovím a ona se zasměje. ,,Je jedna" řekne a chytne. ,,Ne vážně nechci" odpovím a ona rozkopne dveře. ,,Sofie jde hrát s námi" křikne a já se nad tím zaksichtím. 

Seděla sem tam a koukala jak se k sobě všichni až moc mají. Vzhlédla sem a všimla si Karla co na mě kouká. Z druhé strany na mě koukal Vadim. Někdo zaklepal. Rychle sem si nás přepočítala. Do dveří vešel ten chlap. ,,Zdravím. Vidím, že se bavíte. Slečno Sofie můžete?" zeptá se a já se zvednu. Pevně mě chytl za paži a bouchl dveřmi. ,,Nedávno sem vás viděl jak opouštíte tento areál" řekne a ve mě hrkne. Zřejmě mě chtěl praštit.  ,,Aaaa...". Chtěl něco říct. Dveře se otevřeli a do nich vešel Vadim. ,,Pardon chtěl sem..." ani to nedořekne. ,,V pořádku. Myslím, že to slečna Sofie pochopila. Tak běžte. Šup šup" pobídne ho a společně nás natlačí k nám. Jakmile bouchli dveře otočil se na mě. ,,Co se stalo?" zeptám se a on se pobaveně podívá. ,,Ublížil by ti" odpoví a já se na něj překvapeně kouknu. ,,Jak to víš?" zeptám se a on si vyhrne triko. Na břiše měl modřinu. ,,Stejný čas, stejný blbý nápad a stejně si počkal až to budu nejmíň čekat" odpoví a jde ke dveřím. ,,Díky" řeknu ještě než odejde. Jen mávl rukou a bouchl dveřmi. Otočila sem se zpátky k oknu. Když to nejde zadem. Bude to muset jít předem.

Tak a to je pro dnešek opravdu vše. Snad se do toho nezamotáte. Nějaké návrhy co by mohly být tresty? Mučící plány? Nebráním se žádnému nápadu. Plus kdybyste chtěli a měli nápad napište jak by se mohli spřátelit nebo naopak. Prostě nějak pomoct mi udělat šve zajímavější. 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby