Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Bez parťáka

Pohled Sofie:

Šla jsem ven. Už se to nedalo vydržet. Trávit většinu dne zavřená v pokoji neprospívá. Nadechla sem se čerstvého vzduchu a dál volala s mamkou. Chodila sem dokola. Moje podezření, že ten chlap odjel. Někdo na mě začal mluvit německy. Hned mi bylo jasný kdo. Zavěsila sem a šla ke dveřím. Vešla sem a vyslíkla si bundu. Boty sem kopla do rohu a šla do pokoje. Skoro nic se tu nedá dělat. Vyslíkla sem si kalhoty a zabalila se do deky. I s notebookem sem se vrátila. Od rána sem slyšela jen nějaký hlasy, ale ani s jedním sem se neviděla. Vyhovuje mi to. Zapla sem si notebook a hledala nějaký film nebo seriál co by stál za můj čas. 

Po asi hodině koukání na Ricka a Mortyho sem dostala hlad. Počítač sem položila na stůl a protřela si oči. Zvedla sem se a deku odhodila. 

Pohled Vadima:

Hrozně sem se smál. Na všechno sem úplně zapomněl. Do doby než sem se přestal smát. Mamka mi dneska nezavolala. Neměl sem večeři. Celý den sem neviděl Sofii. Je tu vůbec ještě? ,,Končím. Mám dost" dodám a Milan kývne. ,,Taky končím" odpoví a zvedne se. Rychle sem vstal a seběhl schody. Jen co sem vešel cítil sem sladkou vůni a několik tlumených hlasů. ,,No a tak mu říkám, že musím jít umýt okno". Sofie se začala smát. ,,Jo klišé" odpoví a já jdu pomalu k ní.

Pohled Sofie:

,,A jak se ti daří? Tvoje máma říkala, že jsi tam sama". Uchechtla sem se. ,,Tak znáš mámu ne? Neboj. Sama tu nejsem. Ještě pár kluků" odpovím a ona se zasměje. Hned mi bylo jasný co nastane. ,,Jak se jmenují? Najdu si je" řekne a já se na ni podívám. ,,Bože... Neznám příjmení všech" odpovím a ona pokrčí rameny. ,,Tak jaký znáš?" zeptá se a já se skloním k počítači. ,,No Karel Továrský. Naprostý mentál. Zdál se mi v pohodě. První nebo druhý den mě vytáhl z rybníka. To sem ti říkala". Kývla a napjatě na mě koukla. ,,No a pak Vadim... Tkačenko" odpovím a ona se začne smát. ,,To je hrozný jméno" řekne pobaveně a já se jen uchechtnu. ,,Ani ne. Je to hrozně hodnej kluk. Vadim... Něco mi to tak jako říká" odpovím a ona se začne znova smát. ,,O to nejde. Jen Tkačenko? Možná ho i lituju. Od kuď je?" zeptá se a já si sednu na barovou stoličku. ,,Ty jo. Je to složitý. Je z Kazachstánu, ale je to Rus. Popravdě se mi o tom jen zmínil" odpovím a ona se zhluboka nedechne. Otočila sem se. ,,Ahoj" pošeptám k němu a ona na mě mávne. ,,Hele končím. Zítra ti ještě zavolám" odpovím a ona kývne. ,,Čau" odpoví rychle a já se na něj otočím. ,,Kolik si toho slyšel?" zeptám se a on se jen zasměje. ,,No... Budu dělat, že nic" odpoví a jde za mnou.

Seděli sme u stolu. Vždycky všeho dělám víc. Takže nebyl problém. ,,Tak a koukej jo?" zeptá se a já kývnu. Z druhého konce stolu ke mě přijela sklenička s mlíkem. Zasmála sem se a zkusila to taky. Dřív než ji stihl chytit se převrátila. Všechno se vylilo. Začala sem se smát a běžela pro hadru. ,,Hezký Sofko. Mám to všude" řekne a stoupne si. Hrozně sem se smála. Při každém jeho pohledu sem se začala smát ještě víc. Doběhla sem k němu. ,,Promiň" řeknu pobaveně a on se koukne bokem. Začala sem se znova smát. ,,Já si to utřu sám" řekne a sebere mi utěrku. Vrátila sem se pro kapesníky a utřela to z podlahy a stolu. ,,Jen se klidně směj" řekne a já kývnu. Jako na příkaz sem se začala hrozně smát. Sedla sem si na zem a hlavu si dala do dlaní. ,,Ty jsi vážně hrozná" řekne a sedne si. 

Pohled Vadima:

Uraženě sem vstal a s sebou si vzal počítač. ,,Hej. Kam jako jdeš?" zeptá se a jde za mnou. Otevřel sem Google. Měla rozkoukaný seriál. ,,Máš štěstí" řeknu a ona se zasměje. Skočila za mnou a zakryla se. 

Do pokoje vlítli ostatní. Milan si sedla vedle mě a koukl na ni. ,,To už sem viděl" odpoví a notebook zavře. Položil ho na stůl. Sofie se ke mě posunula aby si mohl Petr sednout. ,,Flaška!" křikne Karel. ,,Vy jste pili?" zeptám se k Milanovi a on kýve. ,,Jo" odpoví a já se praštím do čela. 

Pohled Sofie:

Nechtěla sem hrát. ,,No tak. Bude sranda" šťouchne do mě Petr. ,,Tak jo" pošeptám a on se zaraduje. ,,Tak toč první" řekne Karel a já jen kývnu.

,,Do deseti sekund dones něco žlutýho". Rychle sem vstala a odhodila deku. Oni se jen smáli. Hodila sme po něm banán a vrátila se za nimi. Vzala sem deku ze země a znova si ji obvázala kolem pasu. Všichni na mě koukali. ,,Co je?" zeptám se a Vadim se zasměje. Jen nad tím mávl rukou. 

,,Ukaž svoji trapnou fotku" řekne Karel a já se otočím na Vadima. Ten se jen zasmál a vytáhl mobil. ,,Těch já moc nemám. Od přírody jsem nejkrásnější" řekne a já se zasměju. Po kolování jeho mobilu ke mě nepřišla žádná trapná fotka. Úsměv mi spadl. 

Pohled Vadima:

Dál sem točil a bavil se s Karlem naproti. Nakonec sem šel  k němu. Oba sme se stejně zasmáli. Asi sem s ním našel stejnou řeč. Třeba není takový zmetek. Zle se zašklebil. Na mě se mile usmál. Koukl sem na ně. Sofie mi projížděla galerii. ,,Do píči" pošeptám a pusu si zakryju rukou. Petr jí ten mobil vzal a položil na stolek. Nikdy sem neměl tak blbý pocit ze sebe sám jako teď. Rychle vstala. ,,Sofie" pošeptám a ona si rychle vezme věci. Vyběhla schody. Vstal sem a šlápl na první. Slyšel sem bouchnutí dveří. ,,Kdo?" zeptám se a vidím jak se Karel směje. 

Pohled Sofie:

Jsi blbá. Jsi ta největší kráva. Jak si mu mohla věřit? Je stejnej jako ostatní. Zrovna od něj bych to nečekala. Utřela sem si slzy. Ve tmě sem seděla na posteli. Ze zdola šly rány. Kruci mám tam mobil. 

Počkala sem do doby než se všude úplně zhaslo. Vykoukla sem ze dveří. Potichu sem slezla schody. Po tmě se hledá dost těžko. Rožlo se v kuchyni. ,,Pokazil sem to" řekne a já se otočím. Chtěla sem se vrátit. Předběhl mě a nechtěl mě pustit. ,,Vadime pusť mě" řeknu naštvaně a on se víc zapře. ,,Prosím vyslechni mě". ,,Ne. Slíbil si mi, že mi budeš krýt záda" odpovím a on se zamračí. ,,Já, ale kryl. Tak si mě poslechni. Stalo se to první den co sme uzavřeli dohodu. Pořádně sem tě neznal. Neměl sme k tobě blízko. Myslel sem, že vycouváš. Do poslední minuty sem nevěděl o co jim jde. Chtěl sem zapadnout. Nedělala si nic pod nátlakem?" zeptá se a já nad tím pokývu hlavou. ,,To je možná rozdíl mezi námi. Já bych tě nepodkopla a ani nikoho jinýho. Takže ne" odpovím a obrátím se k němu zády. Začala sme hledat mobil. ,,Sofie... Teď ti, ale věřím. Vím, že mě kryješ" řekne a já se k němu otočím. ,,Tak když mi už nějakou dobu věříš proč si ty fotky nevymazal?" zeptám se a on koukne do ruk. Něco si mumlal. Dál sem hledala.

Pohled Vadima:

Její mobil sem měl v kapse. Snad jí to nedojde. ,,Vůbec sem to nemyslel zle" řeknu a ona mě ignoruje. ,,Nechtěl sem ti ublížit. Jsi moc hezká. Není to spíš polichocení?" zeptám se a ona se na mě otočí. ,,Děláš si srandu? Jak tě tohle mohlo napadnout?" zeptá se uraženě a já pokrčím rameny. ,,Nevím. Jsem nervozní. Je mi líto, že jsi se to dozvěděla. Už tolikrát sem si říkal, že je smažu, ale co potom?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Nic. Prostě nic. Kdyby si je smazal věřila bych ti. Jenže ty ani po tom co se stalo si je nesmazal. V tuhle chvíli si pro mě nic. Nevěřím ti. Skočili sme. Myslela sem, že sem to řekla dost jasně" odpoví a já kouknu do země. ,,Máš právo se zlobit" pošeptám a ona kývne. ,,To si piš, že jo. Já kráva ti věřila. Myslela sem si, že jsi... kámoš. Jak, ale vidím. Nejsi. Tohle by totiž kámoš neudělal" odpoví a šáhne mi do kapes. 

Pohled Sofie:

Slzy mi tekly po tváři. Jakmile sem vytáhla svůj mobil ještě sem na něj koukla. ,,Takže už nejsme parťáci?" zeptá se a já pokývu. ,,Ne. Úplně zapomeň na naši dohodu" odpovím a on nad tím pokýve hlavou. Obešla sem ho a vyšla schody. Dřív než sem vešla do patra úplně sem se zastavila a na prázdno bouchla dveřmi. Sedl si na schody. Tiše se držel za hlavu. Z ničeho nic se rychle zvedl a vyskákal pás chodů. Nakonec se zastavil. Pokýval hlavou a pomalu je sešel. Jelikož teď sem tu zase na vlastní pěst musím to řešit. Poslední tři dny byly silný mrazy. To by mohlo znamenat, že by se to dalo vzít zadem. Led by se neměl probořit. Nebo bych to vzala kolem břehu. To bude jistější. 

Tak a to je vše. V příštím díle se asi bude utíkat a zase vracet. Uvidím podle vašich dotazů a nápadů.

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW : Sorry za chyby