Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Hazard

Pohled Sofie:

Seděla sem s Milanem a hráli sme poker. Ostatní se mi celkem dařilo ignorovat. ,,Kolik?" zeptá se a já něco přihodím. Nasadila sem svůj vážný face. Hned sme se začali smát. Petr se posadil vedle mě. ,,Můžeš vyhrát" pošeptá a já na něj kouknu. Mrkl na mě a přihodil. Jen sem kývla a koukla na něj. ,,Hej. To není fér" řekne Milan a já pokrčím rameny. ,,Hraj" odpovím pobaveně a kouknu na Petra. Vyložila sem karty a vítězně se usmála. ,,Ty vole" pošeptá a hlavu si pře o stůl. Zaradovala sem se a koukla na Petra. Kývl a zasmál se. ,,Vole... Tak, ale hrajeme od začátku. Kdo se přidá?" křikne a ke stolu příjde Karel. ,,O všechno vás oberu".

Byla sem trochu nesvá. Všichni sme seděli a navzájem se kontrolovali. Už mě všechna zlost přešla. S Vadimem sem ani nepromluvila. Jediný s kým sem se bavila byl Milan a Petr. No a měla sem své důvody. ,,Přihazuju" řekne Karel vedle mě a já se kouknu bokem. Šlo hlavně o přemýšlení. ,,Hele nuda. Neopepříme to?" zeptá se Petr vedle mě a já na něj kouknu. ,,Kdo bude mít nejnižší hodnotu jednu vrstvu dolů" řekne a já se zasměju. Dneska sem se nabalila, protože tu vždycky mají zimu. ,,Jo proč ne?" zeptám se a on si mě prohlídne. Pobaveně nad tím pokýval hlavou. 

Pohled Vadima:

Jako není tu nejteplejc. Ale všichni sme smáli. Dokonce se mnou i promluvila. ,,Tak co Váďo? Přihodíš nebo končíš?" zeptá se a já se na ni usměju. ,,Přihazuju" odpovím a ona se na usměje. ,,Tak co?" zeptá se Karel a karty vyloží na stůl. Šlo to jako domino. Vyložil sem karty. ,,Tak a je to moje. Sofie mikču dolů" řeknu s shrábnu si moji výhru. ,,Jo. Mám ještě šátek" odpoví a vytáhne ho z pod mikiny. ,,Ne na dlouho" řekne k ní Karel a já nad tím je pokývu hlavou. 

Pohled Sofie:

Té jejich opice sem se nějak nezúčastnila. ,,Vem si tuhle" řekne tiše Petr a podá mi kartu pod stolem. Vzala sem si ji a podala mu jinou. ,,Jdeme na to pánové" řekne najednou a vyloží karty. Mrkla sem na něj a vzala si věci. ,,Kája... No asi trenky dolů" řekne celkem nahlas Milan a já se zasměju. Nechápu jak je tohle může bavit. ,,Na. Kup si něco hezkýho na sebe" řeknu a pomalu k němu došťouchnu jeden žeton. Zaksichtil se a vstal. Dál už sem si kryla svoje periferní vidění. Koukala sem na Vadima. Moc vesele se netvářil. Rejpla sem mu do nohy. Koukl na mě. Usmála sem se. Koukl do stolu a sám se usmál. ,,Tak jdeme na to" řeknu a Karel si sedne. 

Po pár kolech mi zůstalo spodní prádlo a mikina. Většina z nich už ani neměli co prohrát. ,,Vážně je tu zima" řekne Vadim a Karel kývne. ,,Když sem musel já. Ty taky" odpoví k němu a on se nad tím smutně usměje. ,,Už s váma nikdy nebudu hrát". Zasmála sem a rozdala karty. Hned na začátku mi došlo, že jsem to špatně rozehrála. Koukla sem po ostatních. Tohle asi nezachráním. Podrbala sem se na hlavě a koukla na Karla. Tvářil se až moc vesele. ,,Končím" řekne Petr vedle mě a já se zamračím. ,,Přihazuju". Čekala sem kolik lidí skončí. Tak ale mikina ještě nic není ne? ,,Jdeme na to" řekne vítězně Karel. No ten to měl jasný. Položila sem karty. Všichni vykřikli. Smutně sem nad tím pokývala hlavou. Začali tleskat. Zasmála sem se. ,,Hele už je jednáct. Půjdu spát" odpovím a vstanu. 

Pohled Vadima:

Zasmál sem se. Dál sme hráli. ,,Poslední hra?" zeptá se Alexandr vedle mě. ,,Asi jo" odpoví Petr a já kývnu. Možná to bylo tím vším kolem nebo možná, že sme se až dneska pobavili vážně všichni. Cítil sem se tu líp. Sofie se zasmála a koukla na mě. ,,No já ne" odpovím a ona se zasměje. ,,To je na hovno" řekne Milan a já se zasměju. ,,Tak Mílo. Tohle bude asi úkolek" řekne Petr a já se zvednu. Naštěstí alespoň ty trenky mám. ,,Já bych mu dal ať běží nahej venku ve sněhu" řekne Karel a já kývnu. ,,Bomba" řekne tiše Sofie a uchechtne se.

Pohled Sofie:

Hrozně sem se smála. S baterkou na mobilu na nás koukl. ,,Vy jste se asi posrali ne?" zeptá se a já i s ostatnimi výjdu víc ven. Asi sme se mohli jít před tím oblíct. Když se nám ztratil z dohledu napjatě sme čekali. Někdo mě chyl za zadek. ,,Nech mě být" řeknu a zakopnu o práh. ,,Co děláš debile?". Oba dva se do něj pustili. Alexandr mi pomhl zvednout. Milan akorát vběhl dovnitř a utíkal pryč. 

Pohled Vadima:

,,Ty si nedáš říct? zeptám se a Petr mě odtáhne. Otočil sem se na ni. Pokývala na mě hlavou a vzala si tu mikinu. ,,Debile" řeknu ještě a jdu za ní.

Pohled Sofie:

Dřív než sem stihla zavřít dveře od pokoje je někdo držel. ,,Sofko". Otočila sem se na něj. ,,Já už tu být nechci" řeknu a on kývne. ,,Já vím" odpoví a já pokývu. ,,Nevíš. Tobě se tohle snad ani nikdy nestalo. Fotky, někdo kdo ti chce vlíst do postele, no a teď ten Karel. Potom se pokazilo... všechno" dodám a on si založí ruce. Koukali sme na sebe. Pokýval hlavou. ,,Promiň, že sem na tebe byla naštvaná" řeknu a on se na mě koukne ještě víc provinile. ,,Jak je to mezi náma parťákama. Jednou parťák navždy parťák. Zasloužil sem si to. Hlavně nebreč...".

Pohled Vadima:

A brečí. Páni Vadime. ,,Pokud ti to pomůže... taky mu můžeš šáhnout na zadek jo?" zeptám se a ona se hned zasměje. ,,To snad ani nebude nutný" odpoví a utře si slzy. Vzal sem mikinu z věšáku a oblíkl jí ji. ,,Hele pomineme to co se stalo za poslední tři dny a budeme zase držet spolu jo?" zeptám se a dopnu jí mikinu. ,,Takže od Štědrýho dne do posledních třeba pět minut úplně zapomeň" dodám a ona na mě koukne. Nevím co chtěla říct. ,,Nemůžeme to brát až od prvního svátku?" zeptá se a já se na ni usměju. ,,Proč ne?".

Pohled Sofie:

Asi logicky si člověk nevymaže vzpomínky. No a kdyby to šlo tak si nepamatuju ani ne půlku života. Jenže zrovna tenhle Štědrý den byl něčím hrozně hezký. Ve většině případech sem si vybavovala Vadima. Fuj. Vzpomněla sem si na Karla a jmelí. Vzápětí na to na Vadima s jmelím. ,,Na co myslíš?" zeptá se a já k němu vzhlédnu. ,,Na Karla s jmelím" odpovím a on se uchechtne. ,,A?". ,,Na tebe s jmelím". Zaraženě na mě koukl. ,,Škoda, že ho tu nemám no" řekne a já se zasměju. ,,Nemusíš jo mít" odpovím a kouknu do země. 

Pohled Vadima:

Dělej něco kreténe! ,,Tak asi půjdu spát. Zapo...". Dal sem jí pusu a odtáhl se. Oba sme zaraženě koukali. ,,Promiň" řeknu a rychle se otočím. Chtěl sem jít z otevřených dveří ven. No nebyli otevřený tak moc jak sem si myslel. Pěkně to zadunělo. Spadl sem na zem.

Pohled Sofie:

,,Pane bože. Vadime jsi v pořádku?" zeptám se a on si sedne. ,,Jo. Jen sem se praštil do dveří. Nikdy sem nečekal, že tohle řeknu" odpoví pobaveně a koukne na mě. ,,Jěžiši" pošeptám a usměju se. Odkryla sem mu ruku z čela. ,,Naštěstí sis nerozrazil hlavu" řeknu a on nic neřekne. ,,No... Mám tvrdou lebku". Trapně koukl do země. Zasmála sem a sedla si naproti němu. ,,Jakože sem nic neřekl" dodá a já kývnu. Podala sem mu jeho mikinu. Děkovně se na mě usmál. ,,Nemysli na to. Za chvilku budeš doma" řekne a pohladí mě po noze. ,,To asi ne" odpovím a on jen pokýve. ,,Ne. Tak budeme. Nechci tu být bez parťáka" opraví se. Jen sem se zasmála. ,,Takže parťáci?". Natáhl ke mě ruku. Chytla sem ho a kývla. ,,Dostaneme se od cuď". Znova sem kývla. Pomohl mi vstát. Rychle sem ho objala. Zmáčkl mě. Hrozně se mi ulevilo. ,,Už ho půjdu zmlátit ať si nemyslí, že si dělám srandu" řekne po chvíli a já na něj kouknu. ,,Jednej jak myslíš, ale nehroť to zbytečně" odpovím a on na mě koukne. Jen kývl a usmál se. 

Pohled Vadima:

Vešel sem za nima. ,,Karel se zamčel" odpoví Milan a já si k nim sednu. ,,Já si klidně počkám" odpovím a oni se jen zasmějou.

Tak a to je vše. Dneska sme měla první zástavu. Nápady na chvilku úplně zmizeli.

Takže pokud nějaké máte... Znáte to ne? Jste moje věrná #Adeecrew

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby