Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Všechno dobrý

Pohled Sofie:

Máma mě uvrtala do chystání té slavnosti. Na co je můj život, když moje máma zná všechny na úřadě? Venku už byla tma a já akorát donesla poslední židle. Nikdo tu nebyl. Jako vážně? Pobrala sem si věci. Vyšla sem ven. Přijelo auto. ,,Ou jsi tu ještě. Potřebujeme donést ještě krabice ze shora". Protočila sem očima. ,,Fajn" odpovím a jdu zase dovnitř. Po žebříku sem vylezla nahoru. Podala sem mu krabice. ,,Ještě tam tu". Ukázal na tu největší. Dotlačila sem ji a podala mu ji. Když sem slízala žebřík podjela mi noha a já skončila na zemi. ,,Au, au, au". rychle ke mě přiběhl. ,,Co tě bolí?" zeptá se a já si šáhnu na kotník. ,,Odvezu tě domů. Jen chvíli počkej" dodá a já kývnu. Jen aby bylo jasno... Je to předseda naší třídy. Bydlí asi o dva baráky dál. Je to klasický namachrovanec. Pomohl mi zvednou. Otevřel mi dveře do auta. Posadila sem se a čekala až příjde. ,,Takže tě zítra asi neuvidím na té slavnosti, že?" zeptá se a já kývnu. ,,Asi ne" odpovím a on se pousměje. Zastavil a koukl na mě. ,,Zvádneš to?" zeptá se a já kývnu. Otevřela sem si a kulhala ke dveřím. Jakmile odjel normálně sem si stoupla. Vešla sem a na schodech se rožlo. ,,Sofie kde vězíš?" zeptá se a sleze dolů. Nahodila sem svůj utrápený obličej a kulhala k ní. ,,Co se ti stalo?" zeptá se a překříží si ruce. ,,Spadla sem z žebříku" odpovím a jakože nic jdu dál. Zhluboka se nadechla a šla ke mě. ,,Běž do pokoje. Nechceš něco donýst? Mám zavolat doktora?" zeptá se a já se na ni nechápavě kouknu. ,,Doktora?" zeptám se a ona mi vezme batoh. 

Ráno sem se probudila a slyšela křik. S naprostým klidem sem šla ke dveřím. ,,Počkat" šeptnu a kotník si zavážu. Dokulhala sem k zábradlí a koukla dolů. Oba tam stáli. Mamka něco držela v ruce. Slezla sem schody a sedla si na ně. ,,Sofie!" křikne a já se zamračím. ,,Aha jsi tu. Koukej" dodá a podá mi papír. ,,Lázně?" zeptám se a ona nadšeně kývne. ,,Dva dny" řekne Carl a já se podívám ke dveřím, kde byly kufry. ,,Dneska už?" zeptám se a ona nadšeně kývne. ,,Valentýn mám ze všeho nejradši". Dali si pusu. Zaksichtila sem se a koukla na nohu. ,,Nevadí ti to?" zeptá se a já pokývu. ,,Vůbec. Budu doma a bude tu klid" odpovím a oba se na sebe podívají. Nakonec se na mě děkovně usmála. 

Pohled Vadima:

Chtěl sem vyjet ráno. Nestihl sem to. chtěl sem vyjet po obědě. Zase sem to nestihl. Poslední vlak jede v šest. cesta trvá přibližně hodinu. Jen sem seděl v pokoji a hrál si na agenta. Tak nějak přibližně mi řekla, kde bydlí, ale nevím číslo popisné. Seděl sem u počítače a koukal na domy v její ulici. Hele tady. 98 nebo 99? Sakra. 

Pohled Sofie:

Když vypadli otočila sem se do domu. Vběhla sem do kuchyně a poklidila. Dneska má přijet Anička. Poskočila sem a koukla do okna. Koukala sem sousedka. Zatáhla sme žaluzie. Že si nedá pokoj baba jedna. 

Zvonek. Přivítání. Sem tam slzička. Seděli sme v obýváku a povídali si. O její dovolené. O škole. O Valentýnu. Prostě sme probrali úplně všechno. kromě pár věcí, kterým sem se snažila vyhnout. ,,A co Vadim?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Prostě žije" odpovím a ona se zasměje. ,,Poslední dobu si mi nic neřekla. Co se stalo?" zeptá se a já pokývu. ,,Vážně to chceš vědět?" zeptám se a ona nadšeně kývne. ,,No. Den před tím než odjel se ke mě stavil a prostě sme si povídali. Ráno zmizel a mě nic neřekl" odpovím a ona pokrčí rameny. ,,A? Co se stalo před tím?" zeptá se a já se na ni kouknu. Můj utrápený obličej jí musel říct všechno. ,,To ne!" začala se smát. ,,Vy ste se psolu vyspali!" křikne pobaveně a já kývnu. ,,No? A? Povídej". Někdy nechápu proč tohle holky probírají. ,,No co? No. Prostě nic" odpovím jakože nic. Jen se na mě usmála. ,,No tak... Tak jak?" zeptá se a já kouknu na ruce. ,,Bylo to v pohodě" odpovím a ona se zasměje. ,,V pohodě?" zeptá se znova a já pokrčím rameny. ,,Bože můj Sofie. Není to...". ,,Ne není. Jenom mě využil jasný? Ráno se zdekoval a nic mi neřekl. Vůbec nic" dodám a sklesle se kouknu na deku. ,,Hele třeba chtěl jenom prostě...". ,,Neobhajuj ho" odpovím a ona se utiší. 

Při odchodu mě ještě objala. ,,Napíšu ti jaký to tam je jo?" zeptá se a já kývnu. Zavřela sem dveře a šla nahoru. z ničeho nic sem slyšela zvonek. Asi si si něco zapomněla. 

Pohled Vadima:

Zazvonil sem. ,,Sofie mám tě rád" řeknu a oddechnu si. Když se dveře otevřeli kytku jsem dal níž. ,,Sof...Dobrý den" řeknu a vyběhne na mě pes. Lekl sem se a odskočil. ,,Co tu chceš?" zeptá se nějaká paní a já se snažím vyhnout tomu psovi. ,,Rexi!" křikne a on zaleze dovnitř. ,,Omlouvám se. Spletl sem si dům. Nevíte kde bydlí Sofie...". ,,Vedle" odpoví nerudně a já kouknu na dům. Jako na zavolání se otevřeli dveře. Vylezla nějaká holka. Pousmál sem se. Obala ji a ještě kývla. Mávla a zavřela dveře. Bouchly tu dveře. Koukl sem na tu paní. Ta už tu nebyla. 

Pohled Sofie:

Seběhla sem schody a vesele otevřela dveře. Úplně mě zamrazilo. Oba sme mlčeli. Myslela sem, že se rozbrečím. ,,Ahoj". ,,Ahoj" odpovím a nervozně se na něj kouknu. Skápla mi slza. Pustil věci a objal mě. ,,Proč si tu?" zeptám se a on si povzdechne. ,,Chtěl sem tě vidět...". Se slzami v očích sem se na něj podívala. ,,Mrzí mě, že sem tě podvedl. Chtěl sem ti to říct, ale nechtěl sem aby jsi byla smutná... I tak si byla. Nelituju ničeho co sem udělal. Možná, že sem to neudělal líp". Utřel mi slzy. Jen sem kývla. ,,Byla to moje nejlepší noc a dal bych všechno aby jsi mi odpustila" dodá a já si mnu ruce. ,,Asi to jen tak neodčiním, ale tohle je pro tebe". Ukázal kytku a usmál se. Podal mi ji. Děkovně sem se na něj podívala. ,,Kam půjdeš?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Na tohle sem nemyslel" odpoví a já zavřu dveře. 

Seděli sme v kuchyni. Napila sem se čaje a koukla na něj. Míchal si kafe. Ruku co měl položenou na stole sem mu chytla. Usmál se a vzal mi i druhou. Když se ke mě naklonil dál se nedostal. ,,Ten stůl je moc velký" řekne pobaveně a stoupne si. Napodobila sem ho a šla k němu. 

Pohladila sem ho po hrudi. Ošil sebou. ,,Lechtáš". Zasmála sem se. Přitáhl mě k sobě blíž. Sám mě polechtal. Otočila sme se k němu. ,,Tentokrát tu zůstanu s tebou". Usmála sem se a dala mu pusu. ,,Doufám, že sem teďka nevrazí tvoje máma" řekne a já se zasměju. Pokývala sem hlavou. Oba sme leželi v tichosti. Začal štěkat pes. Zasmáli sme se a koukli na sebe. Upřímně mi vážně chyběl.

Tak a to je vše. Už sem to nějak srovnala. Zítra poslední díl...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby