Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Kouzelná země nezemě

Pohled Sofie:

Bylo tu ticho. Bob na mě koukal a něco si zapisoval. ,,Tak... Řekni to ještě jednou". Protočila sem očima. ,,Už to říkám po třetí" řeknu a on kývne. ,,Chci se změnit" řeknu znova a on nad tím pokýve hlavou. ,,Proč najednou?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Když sem viděla Alexandra a jeho mámu tak se mi zastesklo" odpovím a on nad tím pokýve hlavou. ,,Skoro měsíc mi to tu sabotuješ a najednou si si to rozmyslela?" zeptá se a já kývnu. Trošku to ve mě vyvolávalo špatný pocit, protože sem viděla jak se tvářil. Moc mi to nežere. 

Seděla sem a dočítala knížku. ,,Ahoj!" křikne Petr a já se na něj kouknu. ,,Čau" odpovím a otočím stránku. ,,Kde jsou ostatní?" zeptá se a já pokrčím rameny. Zvedl se a odešel. Vyvalila sem se a položila knížku. Protáhla sem se a vzala si mobil. Odepsala sem Aničce a pod hlavu si strčila polštář. 

Pohled Vadima:

Vešel sem a hledal nabíječku. U nás nebyla. I s naprosto vybitým mobilem sem šel za Sofií. Chtěl sem rychle zavřít dveře. Otočila se a oddechla si. Potichu sem našlapoval abych ji nevzbudil. Prohledával sem nábytek kde většinou najdete vážně poklady. Zase se otočila. Zastavil sem se a koukl na ni. ,,Ahoj" pošeptá a já kývnu. ,,Ahoj. Kde máš nabíječku?" zeptám se a ona ukáže do kuchyně. Vešel sem a porozhlédl se. Vzal sem ji a vrátil se za Sofií. ,,Jak kdybych to neříkala". Ohlédl sem se na ni a mobil položil na stolek. ,,Co?" zeptám se a sednu si k ní. ,,Sofie skoč! Kdybych pominula, že je vážně divnej tak bych si dala říct". Začal sem se smát. 

Pohled Sofie:

,,Co?" zaskučí a já pobaveně kývnu. ,,Proč máš skákat?" zeptá se a já mávnu rukou. ,,To je náš humor" odpovím a on se zasměje. ,,Vadime skoč!" křikne a zavalí mě. Začala sem se smát. Koukl na mě. Zvedl se a zatáhl mě za ruku. Sedla sem si a vlasy odhodila z obličeje. ,,Hele... Co ti řekl Bob?" zeptám se opatrně a on pokrčí rameny. ,,Že se všichni můžou změnit" odpoví a já kývnu. ,,Proč? Co řekl tobě?" zeptá se a já se uchechtnu. ,,Nevěří mi" odpovím a on se zasměje. ,,To ne". ,,Jo" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Co jsi řekla?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Že bych se chtěla změnit" odpovím a on kývne. ,,Co je na tom k neuvěření?" zeptám se a on se na mě podívá. Jen sem kývla a svalila se. ,,Tebe pustí a já tu zůstanu" řeknu a on se zasměje. ,,Eej. Nezůstaneš. Pojď za náma" dodá a já se na něj s utrpením kouknu. Chytl mě za ruku a stáhl z gauče. Zasmála sem se a dál ležela na zemi. Zvedl mě a koukl na mě. 

Koukala sem na kluky co hráli člověče nezlob se. Pořád sem přemýšlela. ,,Hej..." někdo do mě rejpl. Koukla sem na něj. ,,Přidej se. Hoď za mě" řekne Karel a podá mi kostky. ,,Jste jako malý děti" řeknu a on se zasměje. Pokývala sem nad tím hlavou a hodila kostkou.  Karel křikl a stáhl mě k sobě na zem. ,,Tebe si nechám" pošeptá a já kouknu na kostku kde padla šestka. Jen sem seděla a koukala na ně. Sem tam sem mu tou kostkou hodila, aby dal pokoj. Vzhlédla sem k Vadimovi. Mírně se usmál. ,,Máš nějaký štěstí Sofie" řekne a zakýve se mnou. Jen sem zamručela a pokývala hlavou. 

Pohled Vadima:

Seděl sem a už se mi zavírali oči. Koukl sem na Sofii. Prst sem si položil na rty a Petr vstal. Vzal ji a pomalu s ní odešel. ,,Asi to zabalíme ne?" zeptám se a Karel kývne. Uklidil to. Ještě sem se vrátil pro mobil. Petr zakopl na tom jednom schodě jako vždycky já. Překvapeně na mě koukl a sešel. ,,Je pěkně chytrá" řekne a já se na něj podívám. ,,Proč?" zeptám se pobaveně a ze zhora slyším smích. Vyšel sem schody a opřel se o futra. Přestala si tancovat a koukla na mě. ,,Takže zábava?".

Pohled Sofie:

Čapl mě a hodil na postel. Polechtal mě. Hned sem ho odstrčila a slítla z postele. ,,To tě naše ultra člobrdo nebavilo?" zeptá se a zavře dveře. ,,Nebavilo" odpovím a on se smutně koukne. Jen pokýval hlavou. ,,Takže si radši dělala, že jsi usla?" zeptá se a já kývnu. ,,No spoléhala sem na tebe, že si toho všimneš". Jen se zasmál. Zvedla sem se ze země a koukla jak se vyvaluje na posteli. Zalezla sem do skříně a převlíkla si kalhoty. Jen co sem vyšla na mě přiletěl polštář. Vzala sem ho a skočila na něj. Párkrát sem ho praštila. Vzal mi ho a odhodil. Oba sme s sebrali a skočili z postele. Rychle sem ho vzala a otočila se k němu. Polštář sem schovala za záda. ,,Tohle si možná vyhrála, ale noc je ještě mladá" řekne pobaveně a já pokývu. 

Skákali sme po pokoji. Vážně sem si připadala jako malý dítě. ,,Dotkneš se země a sežere tě obluda Bob!" křikne a já na kolečkové židli přejedu místnost. ,,Bacha! Bubák Karel!" křiknu a on hodí polštář ke dveřím. ,,Je po něm". Skákal na posteli. ,,Házím ti lano z pendreku!" křikne a já se začnu smát. Z ničeho nic spadl z postele. Oba sme chytli záchvat smíchu. ,,Už pluju. Drže se té neviditelné větvě co nehoří v lávě". Chytl mě a stáhl dolů. ,,Neee" zaskučím a kouknu na něj. Leželi sme na té podlaze a pořád se smáli. Znova sme si vyměnili pohledy. ,,Jak si doplnit životy a uniknout Bobovi?" zeptám se a on koukne do stropu. ,,Bum hodná víla nám dala každýmu ještě jeden život". Rychle se zvedl a skočil na židli. Vstala sem a vzala polštář. ,,Udělám si kamennou cestu a zabiju tě mečem, který je vytesaný z lávy". Jen se zasmál a otevřel šuplík. Začal po mě házet věci co mu padly pod ruku. ,,Ha. Útočím na tebe kameny a to ti ubírá život". ,,Vole a kde si sehnal kameny?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Dominik!" křiknu a hodím po něm polštář. Spadl ze židle. Jen sem na něj koukala z postele. ,,Umírám! Ty to nevíš, ale já jsem tvůj...". ,,Co jsi?" řeknu hystericky a on se zasměje. ,,Jediný kámoš" odpoví a dělá, že umřel. 

Pohled Vadima:

Hodila deku a skočila na ni. ,,Zachráním tě silou...". ,,Třeba silou Vadima, který zachraňuje pořád" řeknu a ona se na mě zamračí. ,,Si mrtvej. Mrtvoly nemluví" odpoví a já kývnu. ,,Jasně promiň". Znova sem si lehl do své polohy. ,,Zachráním tě silou retarda od vedle" řekne a já se začnu smát. ,,Takže teď sem retard? Už nejsem princ Vadimlot?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Pššš. Mrtvoly jsou mrtvý. Pod zemí. Chápeš? Nežijou, proto nemluví". Položil sem ruce a ona si sedla. ,,Nemá to cenu. Nemám tolik života abych tě zachránila. Kašlem na to. Radši tu uklidím". Sedl sem si a překvapeně na ni koukl. Sbírala věci ze země. ,,Hele, že ty mě nechceš zachránit?" zeptám se uraženě a ona se na mě otočí. ,,Neblbni. Pomůžeš mi prosím?" zeptá se stejně a já pokývu fajn. ,,Na" dodám a podávám jí tužky.

Pohled Sofie:

Šla sem k němu a natáhla se pro ty tužky. Pustil je a chytl mě ze ruku. Stáhl mě k němu. Zasmála sem se. ,,Hele najednou máš dostatek života mě zachránit" řekne a já se na něj kouknu. Protočila sem očima. ,,A jak se jako zachraňuje?" zeptám se a on na mě koukne. ,,Každej zachraňuje jinak" odpoví a já se zamyslím. ,,Tak můžu dávat pohlavky ne?" zeptám se a on se zasměje. ,,Klidně. Ale málo prosím" řekne a kryje si hlavu. Ruce sem mu sundala dolů a koukla na něj. Dala sem mu pusu. ,,Pořád sem mrtvej" pošeptá a chytne mě za zápěstí. Druhou rukou mě chytl na zádech. Přisunul mě k sobě. Až mi bylo divný jak sem k němu zapadla. Seděla sem mu v klíně. Odtáhl se a koukl za mě. Hlavu sem mu pootočila aby se na mě podíval. Zahleděl se mi do očí. ,,Uklidíme tu?" zeptám se a on nadšeně kývne.

Pohled Vadima:

Nikdy by mě nenapadlo, že mě uklízení bude bavit. Pak už sem ani neuklízel spíš jen ležel a říkal random věci co mě napadli. ,,Hele já by sem řekl, že tu je uklizeno líp než když si sem přišla" řeknu a ona se na mě otočí. ,,Jo. Zítra tu zase bude bordel" odpoví a sedne si vedle mě. ,,Na co koukáš?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Na všechno" odpovím a kouknu na ni. Usmála se a zapla tam nějaký seriál. ,,Čekal sem tento tah" řeknu a ona se zasměje.

Když usla počítač sem vypl a položil na stůl. Zakryl sem ji dekou a ještě se na ni podíval. Debile! Teďka jste v tom dva. Už nemůžeš hrát na vlastní triko. Pfff. Kéž bych se s ní nezačal bavit. Nemyslím to zle. Náhodou by to oboum pomohlo. Po dnešku sem si jistý, že sme na stejné vlně. To asi bude naše záhuba. Zavřel sem dveře a sešel schody. Jako vždy sem zakopl na tom schode. Už si z toho nic nedělám. Vyšel sem k nám. Na sedačce seděl Dominik. ,,Co jsi tam dělal tak dlouho?" zeptá se a já se zastavím. ,,Myslím si, že tohle ti může být úplně jedno" odpovím a on se zasměje. ,,Jak myslíš" řekne a dál medituje? Nebo ani nevím co to dělá. ,,Hele tobě nic dokazovat nemusím. Opovaž se jít k ní" dodám a on kývne. ,,Je mi úplně jedno. Teďka sem se soustředil na zničení psychiky někoho úplně jinýho" řekne a já se na něj pobaveně kouknu. ,,Ty jsi vážně magor" řeknu a jdu do schodů. Možná měl ten Petr pravdu. Jakou poruchu? 

Tak a to je pro dnešek vše. Snad to všechno chápete. Zase dlouhý díl a ještě k tomu celkem brzo. Začínám se lepšit...

Máte nějaké ultra mega divný nápady? Pokud je nechcete psát do komentářů nemusíte a ani se mě nemusíte ptát jestli mi můžete napsat osobně. Tohle není nějaký obtěžování. Buďte v klidu... :D

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby