Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Napadení

Pohled Sofie:

Slyšela sem jakýsi bubnování. Vadim se otočil a pohladil mě. Otevřela sem oči a koukla na něj. Ještě spal. Usmíval se. Na to jak působil první den je hodnej a miloučkej jako medvídek. Projela sem mu vlasy a ještě ho pohladila po tváři. Sofie! Nebuď divná. Chtěla sem se zvednout. Stáhl mě zpátky. Překvapeně sem se na něj podívala. Začal se smát a otočil se na bok. ,,Jak dlouho si vzhůru?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Dlouho" odpoví a já zčervenám. Sedla sem si a poslouchala bubnování do okna. Zvedla sem se a šla k oknu.

Pohled Vadima:

Otočil sem se na záda a ruce si dal za hlavu. Spokojeně sem ji pozoroval. Zvedla ruce aby vytáhla žaluzie. Napjatě sem si sedl výš. ,,Pěkně tam leje" řekne a nahne se do okna. ,,Jo... Hlásili bouřku" odpovím a ona se na mě otočí. Šla zpět k posteli. Sedla si na kraj. Po chvilce na mě koukla. Usmála se a vlasy si oddělala z obličeje. Úsměv sem jí oplatil a koukl na povlečení. Připadám si jak puberťačka. "O můj bože ona se na mě usmála". Vzmuž se! 

Pohled Sofie:

Začala sem se smát. Překvapeně na mě koukl. ,,Co je tu vtipnýho?" zeptá se a sedne si blíž. ,,Nic. Jen sis povídal sám se sebou" odpovím a  on se schová pod deku. ,,Sofieeee" zamručí a já se začnu znova smát. Taky sem vlezla pod deku. ,,Jsi děsná. To byl soukromý rozhovor". Oba sme se začali smát. ,,Nedá se tu dýchat" řeknu a oba vylezeme. ,,Asi půjdu. Aby mě tu nikdo neviděl" řeknu a vstanu. Jen seděl v dece a koukal na mě. ,,Jasně. Kdyby něco volej" odpoví a já na něj děkovně kouknu. ,,Hele... Díky, že se tak snažíš. Jsi vážně skvělej" řeknu a on nad tím mávne rukou. ,,Když pracuju tak tvrdě" odpoví a ukáže sval. Zasmála sem se a koukla na něj. Odemčela sem a vyšla ze dveří. Potichu sem sešla schody. Nikdo dole nebyl. Odcupitala sem chodbou a otevřela dveře do obyváku. 

Pohled Vadima:

Sešel sem za nima dolů. Hned co mě Petr viděl mávl na mě. Posadil sem se k němu. Jen sem kývl a on se porozhlédl. ,,Včera za mnou byla Sofie" řekne a já zpozorním. ,,Chtěla vědět něco o Dominikovi" dodá a já kývnu. ,,Mluvil sem s Karlem. Pokud mi říkal pravdu tak prý má nějakou poruchu a na své škole byl obviněn za šikanu a násilné ublížení na zdraví". Jen sem na něj koukal. ,,Nějak se mi to nezdá" odpovím a on pokrčí rameny. ,,Jo... To by byl v pasťáku ne?" zeptá se a já kývnu. ,,Sofie je jen paranoidní. Pořád ho hlídám. No a ji taky. Můžeme být v klidu" řeknu a on kývne. Dál sme seděli.

Pohled Sofie:

Dělala sem si snídani. Začal mi zvonit mobil. ,,Ano?" zeptám se a čekám co mi řekne. ,,Jak je mojí blbce?" zeptá se a já se zasměju. ,,Jo blbka se má dobře" odpovím a sednu si za stůl. 

Povídali sme si spolu celkem dlouho. Řekla mi novinky z jejího života. Vážně mi chybí komunikace. ,,A co náš románek?" zeptá se a já nad tím pokývu hlavou. ,,Jsi normální? Není to žádný románek" odpovím a kouknu do stropu. ,,Ne? Hele slyším ti to na hlase. Znám tě pěkně dlouho. Poznám i co si měla na snídani". Zasmála sem se a pokrčila nad tím rameny. ,,Prostě se bavíme. Tím bych to ukončila". ,,Jo a bavíte se i o něčem jiném? Co?" zeptá se a já ji úplně vidím. Napjatě sedí na posteli a zvedá to svoje černý velký obočí. ,,Na co myslíš? Kruci. Děláš jakoby byl jediná moje záchrana abych neumřela sama" odpovím a ona se zasměje. ,,A co když je Sofie? Nikdy nevíš. Třeba je ten pravý. Budete spolu už na věky věků". ,,Jo zavřený tady. Anno moc to hrotíš. Jsme...". ,,Milenci?". ,,Ne. Parťáci" odpovím a ona sklesle odfoukne. Někdo si odkašlal. V naprosté pohodě sem se otočila. Trochu mě něco utvrdilo, že mám utíkat nebo alespoň volat Vadima. ,,Ahoj. Nemáš tu nějakou misku?" zeptá se a cukne mu oko. ,,Aničko končím. Mám tě ráda. Pozdravuj všechny a mysli a mě" řeknu a ona se zasměje. ,,Sofie co...". Radši sem to típla. ,,Jasně. Podám ti ji" odpovím k němu a on kývne. Zvedla sem se a šla do kuchyně. Je tu až moc nožů. Vylezla sem na linku a otevřela skříňku. Byl úplně zticha. Slezla sem a podala mu misku. Z ničeho nic ji pustil. Vylekaně sem vylezla na linku. ,,Jejda. Asi ty střepy posbírám. Pomůžeš mi?" zeptá se a já kouknu bokem. ,,Ne... Teda donesu koště" opravím se a on se na mě zamračí. Šel ke mě. Ani se nevyhýbal těm střepům. Stoupla sem si a běžela po lince až na okraj. Seskočila sem a vběhla do obýváku. ,,Vadime!" zařvu a on mě povalí. Praštila sem ho do obličeje a odplazila se dál. Chytl mě za nohu a přitáhl. Kdy si stihl vzít ten střep?

Pohled Vadima:

Slyšel sem zřetelné rány. ,,Kam odešel?" zeptá se Milan a my všichni vystartujeme. Petr rozkopl dveře. Na nic sem nečekal a popadl ho za krk. Karel mě pevně držel. Kluci si ho vzali. Až teď sem si všiml, že je na zemi krev. Porozhlídl sem se po Sofii. Rozeběhla se ke mě z konce místnosti. Cítil sem jak mi po krku něco teče. 

Pohled Sofie:

Seděla sem na lince a koukala na něj. On zase pozoroval mě. ,,Co... Se stalo?" zeptá se a jde ke mně. ,,Já nevím... Prostě přišel pro misku, kterou pustil na zem. Když sem odmítla mu pomoct to uklidit vystartoval po mně" odpovím a on se na mě lítostivě koukne. ,,Bolí tě něco?" zeptá se a já kývnu. ,,Jo všechno" odpovím pobaveně a on mi odrhne vlasy. Jen se mírně zasmál. Koukala sem na ruku. ,,Myslíš, že je to hluboko?" zeptám se a on potřásne hlavou. ,,Ježiši. Nevím. Promiň. Přemýšlel... Víš co? Hele něco najdu" řekne rychle a já kývnu. Po vyčištění a následným zavázání sem už necítila bolest jako před chvílí. ,,Kam... Nebo? Ne. Co ti ještě udělal?" zeptá se a já si promnu rameno. ,,Přišpendlil k zemi a loktem mě praštil do stehna" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Nechápu. Proč je tady? Kdyby ti ublížil nějak víc tak...". Úplně se zastavil. ,,Tak?" zeptám se a on pokýve hlavou. Co chci aby řekl? Že by mu taky ublížil? Že by to tu nezvládl? Ne. Zvládl. ,,Prostě by mi bylo smutno a musel bych ho zabít. Potom bych ho zakopal za barákem" odpoví a já se zasměju. 

Pohled Vadima:

Jen sem seděl a pozoroval ji. Otočila se a zmáčkla mi ruku. Pomalu sem se odprostil a vyšel z pokoje. Sešel sem schody. Našel sem její počítač a vrátil se do pokoje. Asi ji naštve, že vím její heslo, ale já tu počítač nemám. 

Slyšel sem pohyb. Otočil sem se na ni. Rychle sem vypl okno a otočil se na ni úplně. ,,Jak ti je?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Děsně" odpoví a vstane. Sykla a usmála se. ,,Už to cítím" řekne a sedne si na volný kousek židle. Vytáhl sem jí tričko. ,,To bude hezkej monokl" řeknu pobaveně a ona kývne. ,,Jo. No další do sbírky že?" zeptá se a já se jen zasměju. ,,Co děláš?" zeptá se znovu a já mávnu rukou. ,,Jen sem něco hledal" odpovím a ona kývne. ,,Běž spát. Budu tady. Nemusíš se bát" dodám a ona pokýve hlavou.

Pohled Sofie:

,,Chtěl sem ještě hledat nějaký věci" řekne a já se na něj otočím. ,,Tak nebudeš" odpovím a přitulím se k němu. Zasmál se a otočil se na záda. Poslouchala sem jak dýchá. Rukou sem mu přejela na srdce. Že by měla Anička pravdu? To snad ne. Pokud má ona pravdu, tak asi umřu. Jezdil mi po rameni. Otočil se a usmál se na mě. Začaly se mi zavírat oči. Byl na tom stejně. 

Z chodby se ozvala rána. Vylekaně sem se posadila. Vadim nikde nebyl. ,,Vadime? Vadime!" křiknu a on vletí do dveří. ,,Klid. Šel sem si pro vodu" odpoví a sedne si na postel. Hladil mě po vlasech. Společně se mnou si lehl a hladil mě po hřbetu ruky. Raz, dva sem usla. Připadá mi trochu hloupý jakou sem si na něj dokázala vytvořit závislost. Kdyby tu nebyl ostatní by mě sežrali za živa. 

Tak a to je pro dnešek opravdu vše. Děkuji za nápad slečně WolfGirl. Děkuji moc. Jsi hrdým členem #Adeecrew jak tak koukám... :D

Pokud máte taky nějaké nápady hoďte mi je dolů...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby