Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Velké tajemství

Pohled Sofie:

Oba sme se smáli. ,,Je to vážně debilní. Tohle se ti líbí?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Je to v pohodě" odpoví a já pokývu. ,,Ne není". Jen mávl rukou. ,,Pusť to" pošeptá a já se na něj podívám. ,,Je to divný". Zmáčkla sem myš a dál trpěla tu blbost. 

,,Úplně to postrádalo logiku" řeknu a on jen pokýve. Zvláštní. Vyměnila sem Vadima za Milana. Shlídli sme asi tři epizody jakýho si jeho oblíbenýho seriálu. ,,Je tolik dobrejch seriálů a ty koukáš na tohle?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Mě se to líbí" odpoví a já se začnu smát. ,,Vždyť je to plný trapnejch vtipů". ,,Proto se mi to líbí. Chápu to" dodá a oba se začneme smát. 

Pohled Vadima:

Petr najednou přestal chrápat. Vážně unavený sem se zvedl a vykoukl ze dveří. On umřel? ,,Taky tě vzbudili?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,Jo... Oni" odpovím a on mávne ke schodům. Vyšel sem a zavřel dveře. Sešli sme schody. ,,Můžete mi vysvětlit co děláte?" zeptá se a koukne na ně. Sofie jen seděla a Milan stál před ní. ,,Nic" odpoví a koukne na nás. Sofie se smála do deky. ,,Spát" řeknu k ní a ona se smát přestane. Vstala a šla k nám. ,,Dobrou" řekne ke klukům a vyplázne na mě jazyk. 

Pohled Sofie:

Mírně mě tlačil na lopatkách. ,,Co jste dělali?" zeptá se a já se na něj otočím. ,,Koukali na nějakej pošahanej seriál" odpovím a on se zasměje. Myslela sem si, že budu muset jít spát. ,,Mám hlad" řekne a já se na něj chytrácky kouknu. 

Seděla sem schovaná ve spíži. Slyšela sem kroky. Dveře se rychle otevřeli. Chytl mě a zvedl k sobě. ,,Pyky pyky" řekne pobaveně. Hrozně sem se smála. Položil mě na zem a pár krát nadzvedl obočí. ,,Počkej co to jídlo?" zeptám se a odstrknu ho. Zasmál se a sedl si za stůl. 

Položila sem před něj talíř. ,,Nikdy sem nejedl takhle velký jídlo o jedné ráno" řekne a já kývnu. ,,Jo. Za chvilku si zvykneš" odpovím a on se zasměje. Povídali sme si. ,,Nevím. Poslední dobou mi ani nevolají" řekne a já soucitně kývnu. ,,Nevím... Asi mě zavrhli" řekne pobaveně a já pokývu. ,,Vůbec. Třeba nemají čas. Mě mamka taky nevolá" odpovím a on vezme talíř a odnese ho. ,,Ehm" odkašli si a on se vrátí i pro ten můj. Sedla sem si na gauč a koukla na něj. Skočil ke mě a zasmál se. 

Pohled Vadima:

Slyšel sem kroky. Sofie tu sedí se mnou. Nechal sem to být. Koukl sem na ni. ,,Co čumíš?" zeptá se a já se pobaveně kouknu. ,,Promiň" odpovím a ona se zasměje. 

Pohled Milana:

,,Neboj nikdo tam nebude. Sofie spí" odpovím a kouknu na něj. Chytl sem ho za ruku. Jen se na mě usmál. Otevřel sem potichu dveře. ,,Ou" řeknu a Petr narazí do dveří. Vylekaně na nás koukli. Pustil ji a rychle vstal. Nechápavě na nás koukali. Pustil sem mu ruku a odstoupil od něj. Všichni sme stáli v naprostém tichu.

Pohled Sofie:

Stáhla sem si triko a kolena si přitáhla k bradě. ,,Jakože nikdo nic neviděl" řekne Petr a já kývnu. Vadim šel rychle ke mě a pomohl mi vstát. ,,My asi půjdeme spát" řekne Milana a já kývnu. ,,My taky. Každý zvlášť. V jiným pokoji" řekne Vadim a já znova jen kývnu. Chytla sem ho za ruku a vyběhli sme schody. ,,Oni jsou...". Ukázala sem aby byl zticha. Jen kývnu a on blbě kouká. ,,Oni viděli...". ,,Ještě neodešli?" zeptám se tiše a on pokrčí rameny. ,,Radši počkáme" odpoví a táhne mě do pokoje. Tiše sme seděli. ,,Myslíš, že něco řeknou?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,No... Když sme viděli to co sme viděli. Doufám, že ne" odpovím a on si sedne ke mě. 

Pohled Vadima:

Ráno mě probudilo klepání na dveře. Dovnitř vešla pomalu Sofie a za ní hned kluci. Hodili ji ke mě do postele. Zahrabala se v dece a opřela se o mě. Milan zavřel. ,,To co ste včera viděli...". ,,Nic sme neviděli" odpovím a drknu do ní. ,,Jo jo" odpoví a zívne si. ,,Sofie nespi" řekne tiše Petr a já ji chytnu. ,,Nespím" odpoví a usměje se. 

Pohled Sofie:

Tiše sme na sebe všichni koukali. ,,Vy spolu to?" ani sem nevěděla jak se zeptat. ,,Nějak se svěřovat... Ale jo" odpoví Petr a koukne bokem. ,,Prostě nemusíte to nikomu říkat" odpoví a koukne na Vadima. ,,Nikomu nic" odpoví a já kývnu. ,,Vy jste včera ale dělali co?" zeptá se Petr a s Vadimem na sebe koukneme. ,,Nic. Jen sme si... jo" odpoví a já kývnu. ,,Přesně tak" řeknu a oba na sebe kouknou. ,,Prostě... sme. Měli hlad a pak sme jen seděli. No... potom sme... jo" řekne znova a já kývnu. Koukali na nás a nic neříkali. ,,Takže řeknime, že všichni máme svoje tajemství. A nikdo ho nemusí vědět" řekne Milan a Vadim kývne. 

Pohled Vadima:

Seděl sem v rohu postele a byl naprosto zticha. ,,Sofko? Sofinko?" zeptám se a ona se na mě otočí. ,,Hmmm?" zamručí a já se zasměju. ,,Už nic" odpovím a ona se zasměje. Lehla si na polštář a víc se zakryla. Lehl sem si na druhou stranu a koukal do stropu. Koukl sem na ni. Už zase ležela hrozně divně. ,,Co když něco řeknou?" zeptám se a ona pokýve. ,,Jsou teplý. Pro tohle mají slitování" odpoví a já se zasměju. ,,Sofie všech teploušů kámoš" řeknu a ona se zasměje. 

Tak a to je vše. Ano jsou teplý. Neřešte jak mě to napadlo...

Máte nějaký nápady? Ano? No tak dolů!

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby