Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Mstitel

Pohled Sofie:

S hlavou na stole sem dospávala tu hodinu co sem nemohla usnout. ,,Ahoj" řekne z vesela Milan a sedne si vedle mě. Rychle sem zvedla hlavu a kývl.a Opřela sem si hlav o ruku a koukla na něj. ,,Unavená?" zeptá se a já kývnu. ,,Poslední dobou nemůžu spát" odpovím a on kývne. ,,Jo. Petr chrápe" řekne po chvíli a já se zasměju. Do místnosti přišel Karel. Poslední dobou se mi zdá v pohodě. Sedl si z druhé strany. ,,Ahoj" řekne a já kývnu. Pomalu se to tu začalo plnit. Až jako poslední vešel Dominik. Zapškle se na mě podíval a sedl si gauč. Rychle sem vstala. Zašla sem do kuchyně a začla ohřívat vodu v konvici. Vytáhla sem hrnek a krabičku čaje. ,,Ahoj" slyším za sebou z vesela. ,,Ahoj" odpovím a vytáhnu druhý hrníček. Otočila sem se na něj. Usmál se a natáhl se nade mě. Vytáhl si kafe. Podala sem mu lžičku. Jen kývl a úplně se zastavil. ,,Prý... Má zítra odjet Alexandr" řekne a já se na něj překvapeně kouknu. ,,Vážně?" zeptám se a on kývne. ,,No tak to hodně štěstí Sofie" šeptnu a on se na mě pobaveně podívá. Konvice cvakla. Vzal ji a do obou hrníčku nalil horkou vodu. Vzal i můj hrnek a šel do obyváku. Vešla sem a sedla si na místo. Alexandr právě vešel. ,,Tak prej nás opustíš" řekne Petr celkem sarkasticky a on se uchechtne. ,,Jo. Konečně" dodá a já na něj kouknu. Usmál se a sedl si naproti mně. ,,Nebudu vám nic říkat. Připadá mi to trapný, ale jednou se sejdeme" řekne a já se zasměju. ,,Jo... Všichni se pohrneme do Ostravy" řekne pobaveně Milan a já se zasměju. ,,Třeba menší výlet ne?" zeptám se a kouknu na ně. ,,Prosim tě. Víš kolik lidí nám řeklo, že se uvidíme? Už je to prostě sranda" řekne Petr a já nad tím pokývu hlavou. 

Seděla sem v pokoji a vypisovala si s Aničkou. ,,Jdeš volat?". Hned sem jí to příjmula a viděla její obličej. ,,Ahoj" řekne nadšeně a já kývnu. ,,Neuvěříš!...". Dál sem jen poslouchala. O tom jak se někdo zmaloval jako coura. O tom, že konečně se její brácha rozhoupal a ví co s životem. ,,A jak se má vlastně Denis?" zeptám se nenápadně a ona se zasměje. ,,Sofie... Má se dobře. Buď v klidu. Ze všeho se vzpamatoval. Vždyť říkám. Poletí do Anglie. Má se dobře když má sestru jako já" dodá a já se zasměju. ,,No víc jak Denis mě, ale zajímáš ty? Jak to jde? Už jedeš domů?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Ne. Asi na to jdu celou dobu špatně. Nechce on abych se změnila?" zeptá se a v tu dobu mi to bleskne hlavou. ,,Ještě ti napíšu" dodám rychle a vypnu počítač.

Pohled Vadima:

Opravdu hlasité rány na dveře mě vylekaly. Otevřel sem. Sofie si mě prohlídla. ,,Asi se nejpve obleč" řekne a já ji pustím. ,,Co je?" zeptám se a ona začne pochodovat. ,,Došlo mi to. Pokud budeme protestovat nikam se nedostaneme. Musíme hrát hru, stejně jako on na nás. Hraje, že mu na nás záleží. My budeme hrát, že sme lepší. Myslí si, že nás má pod pokličkou. Tak mu sem pocit necháme a za chvilku sme doma". Jen sem na ni koukal. ,,Ano! Začneme moralizovat a budeme něco jako Karel. Kromě toho, že nebudeme. To je skvělý! Proč nás to nenapadlo?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Dostaneme se od cuď!" křikne a já nadšeně kývnu. 

Pohled Sofie:

Leželi sme na posteli obráceně. Nohy sem měla opřený o protější zeď. Pootočila sem se na něj. ,,Hele a kde přesně na Kladně bydlíš?" zeptám se a on se na mě otočí. ,,To ty jsi mi ještě neřekla kde bydlíš úplně" řekne a já kývnu. ,,No. Na okraji Plzně" odpovím a on zvedne obočí. ,,To sem nečekal" řekne pobaveně a já kývnu. ,,Však Plzeň jede. Pivo, fotbal a já". Zasmál se. Zase smě byli zticha. ,,Co dělá tvoje máma?". Zasmála sem se. ,,Učí ve škole" odpovím a on zasyčí. ,,To muselo být zlý". ,,Jo. Každý den sem měla o dva úkoly víc. Pak sem je nechávala dělat Aničku" odpovím a on se zarazí. ,,Kdo je Anička?" zeptá se a já se zasměju. ,,Moje nejlepší kámoška. Je tak divná, že i ty jsi o proti ní nic. Ty snad nemáš kámoše?" zeptám se a on mávne rukou. ,,O hodně víc než ty" odpoví a já si sednu. ,,Jak se jmenujou? Máma a táta?" zeptám se a on se na mě pobaveně koukne. ,,Horác. Možná by si rozuměl s Aničkou. Je taky divnej. O hodně víc než ty" dodá a já se zasměju. ,,Proč si vybíráme divný kámoše?". ,,Protože sme taky divný" odpoví a já se zasměju. ,,Moc divnosti ne?" zeptám se a on se jen zasměje.