Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Nováček

Pohled Vadima:

Stáli sme všichni v řadě. Z auta vylezla nějaká osoba. Když ho Bob chytl prudce se otočil a koukl na Sofii. Couvla ke mě a chytla mě za ruku. Jako nechci nic říkat, ale vážně to vypadá strašidelně. ,,Další kluk?" zeptá se Alexandr a já se na něj podívám. ,,Asi jo" odpovím a Bob se postaví před nás. ,,Tohle je Dominik. Karle ujmi se ho" řekne tiše a vrátí se k němu. ,,Dalšího kluka tu už nesnesu" pošeptá Sofie a koukne na mě. ,,Neboj. Nic se...". Ohlédl sem se na Boba. Ten ho s Karlem drželi a táhli dovnitř. ,,Jo nic se nestane" řekne ironicky a pustí mě. 

Pohled Sofie:

Vešla sem a hned za mnou kluci. ,,Tohle jen tak nebude. Vypadá... děsivě" řekne Milan a já kývnu. Teď sem se vážně trošku bála. Nic sem neřekla a šla do obyváku. Tohle bude ještě hodně zajímavý. Napustila sem si vodu a sedla si na linku.

Slyšela sem hlasy. Jen sem poslouchala. ,,No a tady bydlí Sofie. To je ta holka co jsi viděl" řekne Karel. Slyším jak chodili. ,,Jo? Jediná holka jo?" zeptá se a mnou projede nepříjemný pocit. ,,No dej si bacha. Vadim si ji přivlastnil. Hlídá ji jako oko v hlavě" odpoví a on se jen zasměje. ,,To je ten vysokej?" zeptá se a já se snažím ani nedýchat. ,,Jo. Výbušný. Namyšlený. Hroznej debil" odpoví a já slezu. ,,Jako by jsi popisoval sebe co?" zeptá se a vejdu. ,,Jak dlouho tam si?" zeptá se a mile se na mě usměje. ,,Dostatečně dlouho" odpovím a ten kluk si mě prohlídne. Uhla sem pohledem a šla ke dveřím. Vyšla sem a rychlím krokem šla za klukama. Vyšla sem schody a zaklepala na Petra. Hned mi otevřel. ,,Co se stalo?" zeptá se a pustí mě dál. ,,Ten kluk se mi nelíbí. Divně na mě kouká. Bavíš se s Karlem a on s ním. Nemůžeš něco...". ,,Určitě. Zeptám se. Stejně se nemáš čeho bát. Vadim si s ním už pokecal" řekne a já se na něj kouknu. ,,No a to ho ještě víc vyhecuje. Sem mrtvá. Zítra najdete moje tělo zakopaný před domem". Sedla sem si na postel. ,,Zbytečně plašíš" odpoví a sedne si ke mě. ,,Pokud tě to uklidní taky si se nám nelíbila. No a nakonec se z tebe vyklubala fajn holka" dodá a já se na něj podívám. ,,Páni to mi teda pomohlo". Jen se nad tím zasmál. 

Pohled Vadima:

S Milanem sme seděli dole a pozorovali ho. Někdo sbíhal schody. Jakmile ho viděla zastavila se a šla ke mě. Sedla si a úplně se za mě schovala. ,,Už dobrý?" zeptám se a ona na mě vyplázne jazyk. ,,To není sranda. Slyšela sem jak si povídají" odpoví a já se nad tím uchechtnu. ,,Nic se nestane. Moc jančíš". ,,Hele Sofie ber to z jiné stránky. Dostaneš se od cuď. Možná v rakvi. Kdo ví?" zeptá se Milan a oba se začneme smát. Naštvaně se zvedla a odešla pryč. 

Pohled Sofie:

Nervozně sem seděla v pokoji. Zvedla sem se a začala hledat mobil. Asi sem ho nechala dole. Vylezla sem z pokoje a sešla schody. Šla jsem ke klukům. Prohledala sem sedačku. ,,Ahoj". Rychle sem se otočila a s údivem sem si sedla. ,,Sofie že?" zeptá se a já kouknu na nůž v jeho ruce. ,,Ou. Neboj se. Jen sem vařil" řekne a jde ke mě blíž. Otevírali se dveře. Rychle odstoupil a usmál se. ,,Půjdu to dodělat" řekne a ještě na mě mrkne. Krve by se ve mě nedořezal. Do místnosti vešli kluci v bundách. ,,Ahoj. Škoda, že jsi nešla" řekne Milan a já kývnu. ,,Jo... Neviděli ste můj mobil?" zeptám se a pořád ho sleduju. ,,Jo. Máš ho v kuchyni na lince" odpoví Petr a odejdou nahoru. ,,Vadime můžeš mi pro něj skočit?" zeptám se a on kývne. Po chvilce se vrátil. Nic sem mu neřekla a rychle vypadla od toho magora. 

Jen sem stála ve sprše. Pořád sme se snažila rozdýchat ten dnešek. Hlavně, že už končí. Vylezla sem ze sprchy a obmotala se ručníkem. Vlasy sem si vysušila fénem a vyčistila si zuby. I s věcmi sem vyšla z koupelny. Křikla sem. ,,Ahoj. Chtěl sem se podívat kde vlastně bydlíš" řekne a já se na něj vylekaně kouknu. Naštěstí s sebou neměl ten nůž. ,,Máš to moc hezký v tom pokojíčku". Jen sem na něj tupě zírala. ,,Děláš si srandu? Sem ty chodit nebudeš" řeknu hnusně a jdu k pokoji. Chytl mě za zápěstí. Rychle sem se mu vyškubla a otevřela si dveře do pokoje. Zabouchla sem a zamkla. Když sem si byla jistý, že tam není otevřela sem dveře a seběhla schody. Vběhla sem do kuchyně a koukla z okna ven. ,,Sofie?". Prudce sem se otočila. Naštěstí to byl jen Alexandr. ,,No?" zeptám se a on mávne rukou. ,,Nemáš tady někde led?" zeptá se a kývnu. ,,V mrazáku" odpovím a vezmu si skleničku s vodou. Vyšla sem schody a rychle se zavřela v pokoji. Sedla sem si na postel a zhasla. Jen sem poslouchala zvuky. Sem tam zapraskaly schody. To mě děsilo jen trošku. Pak když sem pod dveřmi viděla stín. Hrozně se mi chtělo brečet. Takový to když se člověk vážně hrozně bolí. Utřela sem si slzu co mi stekla po tváři. Nakonec sem se rozhodla jít se tam podívat. 

Pohled Vadima:

Slyšel sem tiché klepání. Do pokoje někdo vešel. ,,Vadime. Vadime. Váďo". Šťouchala do mě. Sedl sem si a rožl lampičku. ,,Proč brečíš?" zeptám se a ona se smutně zatváří. ,,Bojím se" odpoví a já vstanu. Zamkl sem a vrátil se k ní. ,,Čeho?" zeptám se a ona si kolena přitáhne k bradě. ,,Ten kluk mě celej den sleduje. Byl před koupelnou a v mým pokoji. Pak sem viděla stín... A, a, a...". ,,Pššš" pošeptám a vyzvednu ji na sebe. Pevně mi stiskla ruku a zabořila se mi do hrudi. ,,Dobrý. Zítra si ho podám. Nikdo tě nebude děsit. Jo? Už dobrý. Já tě nedám žádným klukům a bubákům".

Pohled Sofie:

Zasmála sem se. ,,Fakt jo? Bubáci? Děláš ze mě děcko" odpovím a on se zasměje. ,,No však si. Naše malé osmnáctileté děcko" odpoví a začne mě lechtat. Chytla sem mu ruce a zamračila se na něj. Zaksichtil se a ještě mě objal. ,,Prosim tě. Vždyť stačí jen zavolat a sem u tebe" pošeptá a já kývnu. 

Pohled Vadima:

Protřel sem si oči. Vstal sem a šel otevřít okno. ,,Vadime?". Otočil sem se a vrátil se k ní. ,,Pššš. Spinkej" pošeptám a pohladím ji po vlasech. Lehl sem si k ní a otočil se na ni. Ležela ke mě čelem. Je to tak roztomilí. Rozespale se ke mě posunula a otočila se ke mě zády. Vzala moji ruku a natáhla ji přes sebe. Potichu sem se nad tím uchechtl. Vůbec mi to nevadilo. Přitiskl sem ji a ještě zkontroloval hodiny. Tři ráno. Znova sem se spokojeně uvelebil. Sofie si mlaskla. Možná bych bez toho slaďoučkýho mlasknutí ani neusl. 

Tak a to je pro tuto část vše. Doufám, že sem pár z vás vyhověla. Dneska moc cukrovinek no... Nějaký nápad jak to připepřit když už tu máme i někoho nového?

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby