Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Krásná chvilka

Pohled Sofie:

Koukala sem z okna jak prší. Nemám ráda tohle počasí. Povzdechla sem si a otočila se do místnosti. ,,Ou. Ahoj" řeknu a on se zasměje. Kývla sem k hrnku. ,,Díky" řekne z vesela a napije se. ,,Dokonalý" pošeptá a koukne na mě. Nadzvedla sem obočí a šla si sednout za Karlem. Hodila sem přes sebe deku a on se nadechl. ,,Jak se máš?" zeptá se a já se na něj překvapeně kouknu. ,,Normálně" odpovím a on se zasměje. ,,Jsi vtipná" řekne a oba se začneme smát. Vadim si sedl do křesla a nechápavě na nás koukl. ,,Čemu se smějete?" zeptá se a koukne ke dveřím kde na nás koukl Damilián. ,,Je tu Valda?" zeptá se a já pokývu. ,,Bože díky. celý den mi je za zadkem" řekne a sedne si do druhýho křesla. ,,Chystala sem si snídani a objevil se tady Adrian" řeknu k Vadimovi a Karel se začne smát. ,,Máš moc hezký ruce" napodobí ho a já se zasměju. ,,Ne. Už stačí" řeknu k němu a drknu do něj. 

Pohled Vadima:

Usmál se na ni.  Koukl sem na ni. Koukla do deky a zamíchala si čaj. Hej! Co to je? Počkat proč to řeším? Mám sám sebe a tohle kafe. Nepotřebuju ji. Vadime kdo ti ho, ale udělal? Koukl sem na ni. Zase krčila nos. A jé je. Dobrý. Nějak sem vypozoroval pár specifických vlastností. Krčení nosu. Strkání si ruk do kapes u kalhot. Časté šahání si na ramena. Prostě jsem v pohodě. Nikdy sem pořádně nezjístil co to znamená, ale vždycky když na ni mluví někdo s kým se ona bavit nechce udělá jednu z těch svých grimas. A někdy všechny. Zasmál sem se a oba na mě koukli. ,,No jen pokračujte v komunikaci" řeknu a Sofie si šáhne na rameno. Svůj škodolibí úsměv sem schoval za hrnek. 

Pohled Sofie:

Nechci se s ním bavit. Je mi to nepříjemný. Natáhla sem se po hrnku. Vadim se znova zasmál. ,,Co je?" zeptá se Karel a on pokrčí rameny. Slyšela sem celkem rány. ,,Hele jdu si uklidit do pokoje" řeknu rychle a vstanu. Spadla mi deka. ,,Sofieeee" řekne Damilián a já se zastavím. ,,Prosmiň" řeknu rychle a odběhnu do kuchyně. 

Pohled Vadima:

Dovnitř vešel Adrian a sedl si na místo Sofie. Ta vyběhla z kuchyně a doběhla ke mě. Vzala si mobil a šla ke schodům. Otočil sem se za ní a koukal. Sem chlap tohle je normální. Když zmizela otočil sem se zpět. Všichni čtyři sme se na sebe navzájem koukali. ,,Má hnusnej zadek" řekne Damil a já se zasměju. ,,Nemá!" ohraní se Adrian a já kývnu. ,,Zatím nejhezčí tady. Až najdeš lepší řekni mi" řeknu k němu a on se zasměje. ,,I já mám hezčí zadek než ona" odpoví a já se zvednu. ,,Tohle už nikdy neříkej nebo se pobleju" řekne Karel a jde za mnou. 

Pohled Sofie:

Seděla sem a koukala na seriál. Hodiny ukazovaly tři. Vážně tu sedím dlouho. Sem tam jsem se zasmála. Slyšela sem dupání na schodech. Nechala sem to být a nasadila si sluchátka. Když sem slyšela další ránu donutilo mě to si sundat obě sluchátka. Rány se opakovaly. Někdo zaklepal. ,,Vadime pojď!" křiknu a vyndám sluchátka. Do dveří vešel někdo menší než Vadim. ,,Ahoj Sofie" řekne Adrian a vleze dovnitř. ,,Ahoj" řeknu nejistě a on si sedne na postel. Trochu mě to zvedlo. Nervozně si utřel ruce do kalhot. ,,Hele je Vadim dole?" zeptám se a on pokýve. ,,Ne. Odešel. Prý se nemá mluvit o tvém zadku nebo se pobleje" odpoví rychle a já se na něj překvapeně kouknu. ,,On... Mluví se o mým zadku?" zeptám se a on pokýve. ,,Ne. Jen na tebe koukal a pak řekl, že se mu nelíbí..." řekne a koukne na mě. Přitáhla sem si deku a on se usmál. ,,Já se nekoukal. Nejsem nijaký úchylák. Nikdy bych ti to neudělal" dodá a já kývnu. ,,Hele vážně to řekl Vadim a ne Damil?" zeptám se a on kývne. ,,Jo. Říkal o tobě hodně věcí" řekne a já se na něj překvapeně kouknu. ,,A jaký třeba?" zeptám se a on pokýve. ,,To ti říkat nebudu. Není to pro tvoje uši" odpoví a já se zasměju. ,,Myslím si, že je čas aby si vlastně šel" řeknu a zvednu se. ,,Jak vlastně víš kde mám pokoj?" zeptám se a on se těžko zvedne. ,,Damil mi to řekl" odpoví a já pokývu hlavou. ,,Damil tady nikdy nahoře nebyl" odpovím a on se zarazí. ,,Prej tady byl včera v noci a viděl tě jak si šla k Vadimovi" odpoví a já se na něj se strachem kouknu. ,,O Vadimovi nepadlo ani slovo" řeknu a on pokrčí rameny. ,,To mi řekl on. Je vážně divnej" řekne a já se na něj s překvapením kouknu. ,,Co to tady na mě zkoušíš?" zeptám se nervozně a on pokrčí rameny. ,,Říkám jen to co mi Karel řekl" odpoví a já si založím ruce. ,,Před tím si řekl Damil" odpovím a on se zarazí. ,,Vážně? To sem se asi přeřekl" řekne a jde ke mě. ,,Okamžitě jdi pryč" řeknu a on se zasměje. ,,No tak panenko. Neboj" dodá a já se na něj zle kouknu. ,,Panenko? Děláš si srandu? Halo? Vadime! Petře!" křiknu a on se zasměje. ,,Hrajou hru" odpoví a já jdu až k posteli. ,,Nemáš tu co děláš" řeknu a on si sedne. 

Pohled Vadima:

,,Kde je Valda?" zeptá se Damil a já se kouknu kolem. ,,Před půl hodinou šel k Sofii" odpoví Dominik a dál si něco čmárá. Koukl sem na hodiny. Čtyři pryč. Vážně sem si toho nevšiml? Zvedl sem se a položil ovladač. Nakoukl sem k ní. ,,Sofie?" zeptám se nahlas a slyším rány. ,,Ano! Už běžím!" křikne a já se uchechtnu. ,,Schod" řeknu ještě a ona ho přeskočí. Skočila na mě a objala mě. Valda se dovalil ze schodů. ,,Co jsi tam dělal?" zeptám se a on se zasměje. ,,Vždyť si mě tam poslal" odpoví a já kouknu na Sofii. Krčila se u mě. ,,Padej!" řeknu hnusně a on se odplazí pryč. Neodvážil sem se nic říct. ,,Myslela sem, že vyskočím z okna" řekne a koukne na mě. Zasmál sem se a pokýval nad tím hlavou. ,,Co ti řekl?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Samí nesmysli. Třeba, že mu Damil řekl, kde mám pokoj a že jsi o mě říkal nějaký hnusný věci. Ještě teďka mi z toho hlava stojí" odpoví a já se zasměju. 

Pohled Sofie:

Seděla sem s nima a celkem se bavila. Když tady nejsou rušivý prvky je i ten Dominik fajn. Jak přibývaly hodiny, ubývali ostatní. Seděla sem mezi Vadimem a Petrem. ,,Lidi vás mám asi ze všech nejradši" řekne a oba na sebe koukneme. ,,Taky mi příjdeš fajn" odpovím a Vadim kývne. ,,Bydlíš blízko. My se ještě potkáme" řekne a já se zasměju. ,,Se mnou asi ne, ale budu v to doufat" řeknu a on se zasměje. Zvedl se a od schodů na nás mávl. Zhasl světlo. Svítilo jen jedno boční. Nahazovalo to zvláštní atmosféru. ,,A my se vídat budeme?" zeptá se a já se na něj otočím. ,,Nevím. Jelikož si mě ještě nedávno chtěl prodat za řízek budu se od tebe držet dál" odpovím a on se zasměje. ,,Tebe to ještě nepustilo?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nevím. Možná ti to prominu, když si mě dneska zachránil" odpovím a on se zasměje. ,,Stejně asi budu muset. Chci poznat tvoji sestru a mamku". Jen se zasmál. ,,Proč?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Potřebuju zkrášlit"odpovím a on se zasměje. ,,Podle mě jsi krásná dost" řekne a já se uchechtnu. ,,Prosim tě. Normálně jsem ještě krásnější". Zasmál se a koukl mi do očí. Naklonil se ke mě. ,,Co když někdo příjde?" zeptám se a kousek uhnu. ,,Všichni už spí" odpoví a přitáhne mě k sobě. Dal mi jednu malou pusu. Usmála sem se a vrátila se k němu. Chytla sem ho za zátylek. Těžce vydechl. Chytl mě za pas a přesunul na něj. Políbil mě a vlasy mi hodil do zadu. ,,Někdo příjde" řeknu a on pokýve. ,,Nepříjde" odpoví a já cítím menší průvan na zádech. Pohladila sem ho po hrudi. Nějaká rána nás od sebe odtáhla. Tiše sme seděli. ,,Půjdu" řeknu rychle a zvednu se.

Pohled Vadima:

V hlavě mi hrála písnička. Jsi debil. Tadada. Jsi kripl. Tadada. Teď jsi myslí, že ti jde jen o jedno. Zůs-ta-neš-sám! Debile! A konec písničky. ,,Sofie počkej" řeknu tiše. Pokud mě slyšela tak ji celkem i chápu, že se neotočila. No a pokud mě neslyšela tak je hluchá. ,,Aaaa". Praštil sem do zdi a šel ke schodům. ,,Neděkuj mi romantiku" slyším za sebou. Otočil sem se do kuchyně. Dominik se na mě usmál. ,,To jsi byl ty?" zeptám se a on kývne. ,,Kdyby jsi ji poslechl. Ach jo. Vám chlapům jde jen o jedno" řekne a já ho chytnu pod krkem. ,,Nikomu nic neřekneš" řeknu naštvaně a zvednu ho ze země. ,,Klid" zasípe a já ho položím. ,,Nikomu nic neřeknu" odpoví a já se na něj překvapeně kouknu. ,,A?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Nic víc" odpoví a já ho znova zvednu. ,,Jenom cekneš. Budeš mít blbou poznámku. Řekneš Sofii, že jsi něco viděl a přísahám, že tě nikdo do dalšího dne nenajde" řeknu naštvaně. Sám sem si uvěřil, že jsem takovýhle. Ale já nejsem! ,,Jo! Slibuju. Pusť mě magore" řekne a já stáhnu ruku zpátky k tělu. ,,Nebudu riskovat, že mi ještě něco uděláš" řekne tiše a promne si krk. Odešel. Ne, ne, ne. Takový já nejsem. Sedl sem si k lince a koukal do stěny. Praštil sem se hlavou i skříňku. Jen se modlím aby to ani jeden z nich neřešil.

Tak a to je vše. Nějak sem se rozjela... :D

Co si o tom myslíte? Nějaké nápady co tuto knížku pozvednou na jiný level? Tak a když ste o mě říkali vaší mamce, dneska o mě řeknite vašemu tátovi a rovnou mi napište jak se jmenuje...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby