Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Bob ničitel

Pohled Vadima:

Flashback:

Koukal sem na ni. Smála se a bavila se. Člověku tu i začne chybět každodenní věc, které si normálně nevážil. Svoboda jít kdykoli ven. Rodina. Vždycky mi to přišlo normální. Otočila se na mě a usmála se. Mezi námi to blesklo. Jak člověk pozná, že to bleskne? Má opravdu zvláštní pocit. Mám ho poslední týden. Uvědomoval sem si své činy. Jak jsem rodičům nepomáhal a staral se jen o sebe. Prostě sobec. Díky Sofii sem přestal mít svoje potřeby na prvním místě. ,,Pojď!" křikne a chytne mě za ruku. Zvláštní pocity se znova dostavily.

Endflashback:

,,Čím si vysvětluješ svoji změnu?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Asi tím, že je to tu omezený. Uvědomil sem si svět a jak je pro mě důležitá rodina" odpovím a on kývne. ,,A řekni mi. Myslíš si, že si se změnil natolik, že můžeš jet domů?" zeptá se a já pokrčím rameny. NA tuhle otázku sem přímo čekal. ,,To musíte posoudit vy. Já vím, že sem se změnil. nebudu utíkat vždycky když příjde mamka s nákupem nebo táta s tím, že potřebuju pomoct. Nebudu lhát o zaneprázdněnosti, když budu sedět i počítače a hrát hry" odpovím a on si to zapíše. ,,Díky čemu si přestal být sebestředný?" zeptá se a já se zasměju. ,,Sebestředný sem pořád. Ale cítím, že už nejsem na prvním místě" odpovím a on kývne. ,,Kdo je v tuto chvíli na prvním místě?" zeptá se a já si uvědomím, že sem se zahnal do kouta. ,,Víte bude to znít divně, ale všichni ostatní tady" odpovím a on pokrčí rameny. ,,Vysvětli". ,,Jakmile se tam vyskytne konflikt je mi jedno jestli výjdu s modřinami, ale záleží mi abych pomohl" odpovím a on kývne. ,,Dobře. Vidím změnu. Sem hrdý. Jak na tebe působí ostatní?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Pár lidí mi nesedne, ale mám svoji partu" odpovím a on se zasměje. ,,Kdo je v té tvé partě?". ,,Petr a Milan. Někdy Karel" odpovím a on se zamyslí. ,,A co Sofie?" zeptá se a já si uvědomím, že sem ji nevynechal. ,,Neberu ji jako kámoše. Je to spíš moje sestra" odpovím a on se zasměje. ,,Ano. To se stává. Myslíš si, že ji musíš chránit. Klasická nadřazenost samce" řekne a zapíše si to. Samce? Sem snad nějaký zvíře? ,,Jak to myslíte?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Je to v přírodě normální. Silnější jedinec si hlídá toho slabšího v dojmu nadřazenosti a důležitosti. Ve většině případů je to samec a samice. Věř mi to přejde" dodá a já se na něj překvapeně kouknu. Takže tohle je jen nějaká příroda? ,,Slabší jedinec toho akorát využívá. Neříkám, že Sofie něco takového dělá, ale má to v povaze". Pokýval sem nad tím hlavou. 

Pohled Sofie:

Seděla sem a s napětím si četla knížku. Do dveří vešel Damilián. ,,Čau" řekne a sedne si do křesla. ,,Ahoj" odpovím a on si zase otevře notebook. ,,Nechceš podat deku?" zeptá se a já pokývu hlavou. Koukl na moje nohy. Pane bože. ,,Promiň" řeknu a zvednu se. Triko sem si stáhla a ještě se na něj otočila. ,,Vadim už přišel?" zeptám se a on kývne. ,,Asi před hodinou" odpoví a já se zarazím. Proč nepřišel? 

Vyběhla sem schody a klepala na něj. ,,Vadime. Vadime. Vadime". Když mi otevřel netvářil se moc vesele. ,,Ahoj. Tak co u Boba?" zeptám se a on mě pustí dovnitř. ,,Normálka" odpoví a zavře dveře. Otočila sem se na něj a usmála se. ,,Povídej" naléhám a on mávne rukou. Tvářil se spíš naštvaně než smutně. ,,Hele můžeš ke mě být upřímná?" zeptá se a já kývnu. ,,Jasně" odpovím a on jde blíž. ,,Využíváš mé dobroty?" zeptá se a já se nechápavě kouknu. ,,Cože?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Jestli je to pro tebe jenom jak se vyhnout nepříjemnostem?" zeptá se a já mu lusknu před obličejem. ,,Jsi normální? Jasně, že ne" odpovím a on se koukne do země. ,,Je to pro tebe jen flirt?" zeptá se znova a já na něj pořád překvapeně koukám. Až teďka začal vypadat opravdu vážně. ,,Flirt?" zeptám se a on kývne. ,,Jestli tohle všechno..." ukázal na mě. ,,Jen nehraješ, aby sis mě omotala kolem prstu" odpoví a jde ještě blíž. ,,Posloucháš se? Co to zase říkáš za blbosti? Vadime. Jsme parťáci. Kryjeme si záda". ,,Jasně parťáci" pošeptá a já se na něj zamračím. ,,Co to má znamenat? Zkoušíš mě kolik toho vydržím?" zeptám se a on se uchechtne. ,,Ne. Zdá se mi, že ti dělám jenom vola" odpoví a já se na něj se smutkem kouknu. ,,Vážně si to myslíš nebo ti to někdo navrtal do hlavy?" zeptám se a on na mě koukne. Dlouho sme takhle dlouho na sebe nekoukali. ,,Radši půjdu než řekneš další hovadinu". Stoupl si ke dveřím. Zabránil mi někam jít. Koukal do země. Chvíli sme tam jen stáli. Otevřela sem dveře a odstrčila ho. Naštvaně sem sešla schody. Místo Damiliána mě dole čekal Dominik. ,,Ale, ale. Problémy v ráji?" zeptá se a já se zastavím. ,,V jakým ráji?" zeptám se nechápavě. ,,Jak sem říkal vím o všem" odpoví a zvedne se. Bouchl dveřmi. Povzdechla sem si a šla do pokoje. 

Když už sem si myslela, že sem trucovala dostatečně sešla sem schody. Klasická slezina. Všichni se bavili. Damilián odvrátil zrak. Takovýho exota mi byl čert dlužen. Už v pyžamu sem šla do kuchyně a stáhla si triko aby mi nečouhal zadek. Viděla sem dva hrnky. V jednom bylo kafe a v druhým čaj. Konvice cvakla. Vadm vyšel ze spíže a koukl na mě. Zastavil se a povzdechl si. Nalil do hrnků vodu a otočil se na mě. ,,Jahodový" řekne a já kývnu. ,,Díky" odpovím a vezmu si ho. bez dalšího slova sem šla ke schodům. 

Pohled Vadima:

Tížilo mě svědomí. Je mi jasný, že to řekl schválně abych se nad tím zamyslel a něco řekl. A já debil to udělal. Nikdy sem si nemyslel, že jsem takhle ovlivnitelný. Zvedl sem se a otevřel dveře, které sem zase tiše zavřel. Sešel sem schody a otevřel dveře. Vyšel sem schody a rozhlédl se po patře. Potichu sem otevřel dveře. Možná není nejlepší to dělat, ale... Důvod mě nenapadá. Lehl sem si k ní a objal ji. ,,Uvědomil sis, že jsi se spletl?" zeptá se a já se uchechtnu. ,,Jak si mě poznala?" zeptám se a ona se na mě otočí. ,,Podle kroků, vůně a vždycky si leháš na levou půlku" odpoví a já se vážně překvapeně kouknu. Další důkaz, že se Bob spletl. ,,Bob mi... Snažil se mě... Nevím jak to popsat. Prostě sem se spletl" řeknu a ona se posadí. ,,Cože?" zeptá se a já si založím ruce. ,,Znova to už neřeknu" odpovím a ona se zasměje. 

Pohled Sofie:

Věděla sem, že se příjde omluvit. ,,No tak. Chci to slyšet ještě jednou" řeknu a poskáču. Povzdechl si a koukl na mě. ,,Počkej rožnu". Rožla sem lampičku a viděla jeho utápený obličej. ,,Ne ne. Váďo. Klid". Objala sem ho a sedla si na něj. Pohladil mě po noze. ,,Na mě to taky zkoušel" řeknu a on se na mě koukne. 

Flashback:

,,Jak se cítíš v přítomnosti tolika kluků?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nesvá" odpovím a on kývne. ,,Prý si měla pár konfliktů?" zeptá se a já kývnu. ,,Vždycky mi někdo pomohl. Doslova mi zachránili prdel" odpovím a on se na mě zaraženě koukne. ,,Kdo?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Milan s Petrem. Sem tam Karel" odpovím a on se zasměje. ,,A co Vadim?" zeptá se a já kývnu. ,,Ten vždycky je u mě jako první. Jako nějaký super hrdina" odpovím a on se zasměje. ,,Nepřipadáš si v jeho stínu?" zeptá se a já nad tím pokývu hlavou. ,,Ne. Jsem si s ním rovná stejně jako s ostatními" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Nevypadá to tak. Jsi dívka. Oni chlapy. Je tam pár rozdílů" řekne a já se zasměju. ,,Feministka úplně nejsem, ale tohle je blbost. Všichni sme lidi a je jedno jakýho pohlavý. Dokážu se bez něj ubránit" dodám a on pokrčí rameny. ,,Já jen, že tam cítím z jeho strany jako nadřazenost. Je to velký a silný chlap a ty malá a slabá dívka. Prostě si myslí, že je důležitější" odpoví a já se na něj  pobaveně kouknu. ,,Sám víte, že melete úplný nesmysli. Vadim je hodný kluk a není takový jaký říkáte. Velký a silný možná, ale nadřazený? Prosim vás to jste vzal kde?" zeptám se pobaveně a on si povzdechne. ,,Někdo to nepochopí, že je prostě něčí podřazený a že je na něj závislí".

Endflashback:

,,Já třeba vím, že ty takový nejsi. A tak jsem v klidu. Nejsi nade mnou nadřazený. Prostě jsi vedle mě". Jen se usmál. ,,Připadám si jako hajzl" řekne a já kývnu. ,,Jo to jsi, ale jsi můj hajzl. Parťák chápeš? Nějakej Bob nám to nezkazí" odpovím a on se na mě koukne s poker facem. ,,Ty máš, ale říct, že hajzl nejsem". ,,Jo to, ale nemůžu" odpovím a on se zasměje. Objal mě a hlavu si položil na tu moji. Přemýšlela sem nad tím co mi ten Bob řekl. Koukla sem na něj. ,,Nemyslíš si, že máš nade mnou moc?" zeptám se a on se na mě koukne. ,,Někdy se mi zdá, že je to přímo naopak" odpoví a koukne na mě. No a teďka jak to myslí? Koukl mi do očí. A už vím. Naklonil se ke mě a dal mi pusu. Neřekl mi právě, že mě má rád? 

Tak a to je pro dnešek opravdu vše. Nějak mě to napadlo a chytla mě tvořivá. Za chvíli velký zlom co plánuju. To je, ale ještě tajemství. Nebojte. Řeknu vám to zavčasu, aby jste byli psychicky připravený. 

Máte nějaký nápad, kde bude nějaký konflikt? Napište mi to dolů a hlavně o mě řekněte své mamce! :D Dáme hype? Do konce prázdnin 400 followers? 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby