Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

Přesvědčování nepomáhá

Pohled Sofie:

Ležela sem v posteli a koukala do stropu. Nudila sem se vážně obrovským způsobem. Sedla sem si a vzala si mobil. Nic. Znova sem mobil odhodila a vstala. Prošla sem se po pokoji. Poslední dobou je to tu vážně děsný. Nuda. Víc debilní sezení, kde se probírají jen srance, co mi stejně nepomůžou být "lepší". Opřela sem se o parapet. Z okna sem vůbec nic neviděla. Jak můžu mít tolik energie. Potichu sem otevřela dveře. Počkat proč? Vždyť sem tu sama. Ano až teď sem si to zase uvědomila. Sešla sem schody a seskočila poslední schod. Někdo se otočil na gauči. Úplně sem se zastavila. To na gauči zamlaskalo. Mírně sem se uchechtla. Potichu sem po špičkách šla do kuchyně. Zapla sem malý světýlko a sedla si na zem. Zapla sem si mobil a hledala. Cokoli. Jaké číslo bot nosil Ježíš? Ajo. Kolikátky? Sofie ani to nehledej nic ti to nenajde. Odložila sem mobil a hlavu si opřela o skříňku. 

Už mě bolel zadek. Zvedla sem se a začala prohledávat skříňky. Rychle sem se otočila. Dveře od skříňky se zavřely. Ozvalo se bouchnutí. ,,Neeee" pošeptám a vykouknu. 

Před půl hodinou:

Pohled Vadima:

Sem jedinej co to chrápání slyší? Asi kolem půlnoci sem se sbalil a šel vedle. Lehl sem si na gauč a mobil si odložil na stolek. Chvíli sem jen civěl do stropu. Začal sem usínat. Otočil sem se a cítil jak mě něco tlačí do zad. Vytáhl sem to a ohmatal. Nějaká propiska? Ne. Vzal sem si mobil co mě hned oslepil. Rtěnka. Čí to asi bude že? Vše sem položil na stůl a konečně mohl jít spát.

Probudila mě nějaká rána. Ani tady se nevyspím? Protřel sem si oči a sedl si. Někdy vykoukl z kuchyně. Nepoznal sem kdo to je. Zase to odešlo. Potichu sem vstal. Třeba je to jen Alexandr co vyžírá ledničku. Pomalu sem tam vešel. Ne tohle nevypadá jako kluk. Potichu sem k ní šel. Nakoukl sem jí přes rameno. ,,Co děláš?" zeptá se vystrašeně a praští mě. Odstoupil sem a chyl se na hrudi. ,,Nic. Co tu děláš ty?" zeptám se a ona si sedne na linku. ,,Taky nic" odpoví a já se na ni nevěřícně kouknu. ,,Tak budeme dělat nic spolu". 

Pohled Sofie:

Nevěděla sem co mám říkat. ,,To ty jsi spal na tom gauči?" zeptám se a on přistoupí. ,,Jo. Už umírám. Někdy mám chuť vzít polštář a udusit ho" odpoví a já se zasměju. ,,Hele mluvila si s klukama?" zeptá se a jde do spíže. ,,Ne. Je to těžký. Karel je vůl. Alexandr je poslední dobou v pohodě, ale... mám z něj trochu strach. Však chápeš ne? No a s těma dvěma... Nevím. Nevadí mi, ale oni se se mnou už nebaví" odpovím a on se na mě otočí. Ironicky udělal, že mu stekla slza. ,,Debile" pošeptám a on se zasměje. ,,Takže jsi sama" řekne pokušitelsky a já se na něj kouknu. ,,Ne úplně. Je tady jeden mentál, kterej se se mnou baví. Asi, protože sem tak úžasná" odpovím a on se na mě ironicky koukne. ,,Bob co?" zeptá se pobaveně a já se začnu smát. ,,Jo Bob". Asi nevíte kdo je Bob. To takhle jednou sme seděli a pokoušeli se najít zmíňku o tom chlapovi. Když nic, tak sme mu dali pracovní jméno. Prostě je to Bob. vydim přišel a položil nějaký věci na linku. ,,Zavazíš" pošeptá a já se zasměju. ,,Vždyť tady máš celou linku" odpovím a on mávne rukou. 

Pohled Vadima:

Sofie mi ujídala ananas. Ani nevím kde se tu vzal ananas v prosinci. ,,Zítra nový rok co?" zeptám se a ona kývne. ,,Nenávidím nový rok" odpoví a já se na ni překvapeně kouknu. ,,Kdo by neměl rád nový rok? Všude pití, holky bez zábran a ohňostroje". ,,Jo já vím. No a proto jo nemám ráda. Všude ožralý zombie co jsou polonahý a čekat až bude 1. ledna. Na co?" zeptá se a pokrčí rameny. ,,No, protože. Je to hezký ne? Opiješ se. Někoho sbalíš. Dostaneš pusu a můžeš jít domů" odpovím a ona se zasměje. ,,No, ale takhle to úplně nechodím. Možná ještě víc nenávidím ty pořady co dávají každej rok znova a znova. Je to prostě nudný". Naštvaně sem se na ni otočil. ,,Máš štěstí, že jsi tu se mnou. To je vždycky sranda" řeknu a jdu k ní. ,,Jo, ale já nejsem alkoholička bez zábran. Navíc ohňostroje děsí psy a dělá to hrozný rámus" odpoví a já se zasměju. ,,Nemusíš být alkoholička a holka bez zábran abys sis to užila ne? Nejde o to co děláš, ale v jaké jsi společnosti. Slezeš se s kámošema a pokecáte. O tom jak je ten rok hnusnej a jak se těšíš na další co bude úplně stejnej". 

Pohled Sofie:

Jen sem na něj koukala. ,,V tomhle máš snad pravdu, ale pro nás co jsou věčně hlídaný to není nic odvazovýho. No a stejně. Ty tu máš nějaký kámoše?" zeptám se ironicky a on položí nůž. ,,Mám tu tebe ne?" zeptá se a já se na něj podívám. ,,A kluky. S těma se můžu taky opít" dodá a já kývnu. ,,Vidíš. Chlastej s něma. Já budu v pokoji koukat na Ricka a Mortyho" odpovím a on se opře rukama o linku. Jen pokýval hlavou. ,,Asi tě nepřesvědčím, že je nový rok super že?" zeptá se a koukne mi do očí. ,,Já nevím" odpovím a on se usměje. ,,A co legendární polibek na začátku novýho roku?" zeptá se a já na něj jen zírám. Oba sme na sebe koukali. Přeskakovala sem místa na jeho obličeji. ,,Asi... Se bez něj obejdu" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Teda Sofko s tebou je to těžký". ,,Stojím si za svým. Připadá mi to jako blbost" odpovím a on se uchechtne. Jen se blbě usmál. Pokusila sem se o nevinný výraz. Nahl se ke mně.

Pohled Vadima:

Přistoupil sem ještě blíž. Chytl sem ji ze zadu a mírně se jí otřel o rty. Hned sem odstoupil. Jsi debil? Proč? Vadime ti mrdá ne? Já tady vyprávím nějaký zamilovaný řečičky a přitom sem se jen chtěl zeptat jak se těší na nový rok. Konečně sem se odvážil na ni podívat. Usmála se a pokývala hlavou. Uslyšel sem velkou ránu. 

Pohled Sofie:

Slezla sem a vešla do obyváku. ,,Co tu děláš?" zeptám se a Karel si hodí peřinu na gauč. ,,Už to nedávám. Petr chrápe jak když letí tryskáč" odpoví a ukáže na Vadimovu peřinu. ,,Kdo tu je?" zeptá se a Vadim za mnou výjde. Shodil tu peřinu a lehl si. Vadim už šel proti jemu. ,,Ne" pošeptám a peřinu mu vezmu. ,,Dobrou Karle" řeknu a zhasnu v kuchyni. I s dekou sem šla nahoru. Vadim hned za mnou. Otevřela sem dveře od Sárina pokoje. Deku sem mu položila na postel. Otočila sem se na něj. ,,Páni myslel sem, že ho prohodím oknem" řekne a sedne si. Zasmála sem a šla ke dveřím. ,,Dobrou" řekne rychle a já se na něj usměju. ,,Jo dobrou" odpovím a zavřu dveře.

Tak a to je vše. Za dva dny obrovsky narostla čtenost tohoto příběhu. Za to vám moc děkuju. 

Pokud patříte mezi ty vnímavější asi ste si všimli, že teď moc nic nevychází. Zatím na tom pracuju. Teďka si prožívám takový menší psychický CRASH. Nebudu to tu rozpitvávat. Prostě mi dejte ještě chvíli času...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby