Rozdílné tváře se stejným osudem (FF Vadim Tkačenko - Vaďák)

,,Skvěle sem si pokecal"

Pohled Sofie:

Ráno sem se musela sbalit hrozně rychle. Sotva sem doběhla do pokoje už na mě klepal Karel. ,,Máme se jít rozloučit" řekne a já kývnu. Vzala sem si rychle a zastrkala si do nich triko. Učesala sem si vlasy a hodila je do drdolu. Vyčistila sem si zuby a seběhla schody. Obula sem si boty a rychle si vzala bundu. Doběhla sem k nim a hned šla k Alexandrovi. ,,Hele Sofie... Celou dobu sem se ti chtěl omluvit. Prostě sem debil. Jsem ti moc vděčný, že jsi mě nepráskla. V téhle partě jsi růže mezi trny" řekne celkem nahlas a já se zasměju. ,,Tak díky" odpovím a on se otočí. Otevřela se brána. Vjelo celkem velký auto. Objal mě a ještě se na mě usmál. Odstoupila sem do řady a koukla na lidi co vylezli z auta. Fakt velký chlap a asi ta nejmenší ženská co sem kdy viděla. Ta k němu přiběhla a objala ho. Nějak se mi zastesklo po mámě. Ten chlap ho poplácal po zádech a koukl na nás. Bob šel k němu. Něco si říkali. ,,Dobré ráno" pošeptá Vadim a já se na něj podívám. Začal se smát. ,,Taky si mě mohl vzbudit" odpoví tiše a on se znova zasměje. ,,Vypadala si tak spokojeně. Ale vidíš, že jsi to stihla" dodá a já se na něj zamračím. ,,Jo. Stihla" řeknu a kouknu před sebe. Nemůžu to říct ani sarkasticky, protože podprsenka celkem patří mezi moje obvyklý stardanty oblíkání. ,,To tu je jen jedno děvče?" zeptá se ta ženská a já se kouknu do země. Klidně bych jí něco řekla, ale Bob by nebyl moc nadšený. ,,Ano. Teď se zaměřujeme spíše na problémové chlapce" odpoví Bob a Vadim se zasměje. Vzhlédla sem k němu. ,,Jo" pošeptá a já se zasměju. 

Když sme šli dovnitř povídala sem si s Petrem. ,,Aaa" jeknu a skončím na zemi. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se a pomůže mi zvednout. ,,Někdo mě podkopl" řeknu a začnu se ohlížet. Vzala sem ještě pozůstatek sněhu a udělala koukli. Už sem měla namířenýho Dominika. ,,Opovaž se" řekne za mnou Vadim a koukli mi strhne z rukou. Zamračila sem se a šla dovnitř. Práskla sem dveřmi od pokoje. Vyslíkla sem si kalhoty a dveře se otevřeli. ,,Co to mělo být?" zeptá se a já se na něj otočím. ,,Chtěla sem se bránit" odpovím a kalhoty mrsknu do rohu. Šel k oknu a kalhoty zvedl. Obrátil je tak jak mají být a položil na židli. ,,Víš, že se ale bránit nemůžeš, když si... to ty" řekne opatrně a já se na něj překvapeně kouknu. ,,Tak díky". ,,Nemyslel sem to zle. Prostě to nech na mě. Už sme v prvotní verzi plánu. Nepokaz nám to" dodá a já jdu naštvaně k němu. Ukázala sem prstem k jeho obličeji. ,,Fajn" řeknu po chvilce a on se na mě překvapeně koukne. ,,Nic víc?" zeptá se a já pokývu. ,,Ne" štěknu a on se zasměje. ,,Dneska nějak naštvaná ne?" zeptá se a sedne si na postel. ,,No jasně. Už do rána mě každej stihl naštvat" odpovím a on se zasměje. ,,I já?" zeptá se pobaveně a já se na něj dotčeně kouknu. ,,Kdo mě nechal ve svým pokoji a odnesl mi všechny věci?" zeptám se a založím ruce. ,,No, alespoň se pro ně nemusíš teďka vracet" odpoví a já se na něj pobaveně kouknu. Hned na to sem nahodila výraz, který používám na Carla. Koukl úplně bokem. ,,No alespoň sis poradila" řekne tiše a já se na něj zamračím. ,,Jo. Díky tvýmu bordelu v pokoji sem našla alespoň něco". Jen se zasmál. ,,Jo chápu to. Dobrý. Až nebudeš nabroušená tak se třeba stav. Jinak... Moc ti sluší" řekne a ukáže na triko. Znova sem nahodila výraz. Začal se smát a šel ke dveřím. ,,Jasně už jdu paní medvědice" řekne a já se na něj otočím. ,,Co?". 

Pohled Vadima:

Pořád sem se nad tím bavil. ,,Čemu se směješ?" zeptá se Milan a sedne si proti mě. ,,Jen... To je jedno" odpovím a on se napije. ,,Tak co už je nás tu jen šest co?" zeptá se a já kývnu. ,,Jo. Čekám kdy příjde někdo kdo bude chtít zabít Karla" odpovím a on se zasměje. ,,To chtěl asi každý tady". jen sem se nad tím zasmál. 

Celý den sem si prostě užíval klidu. Až mě to překvapilo jak se ještě před dnem vypjatá atmosféra úplně změnila. Koukl sem na Petra co s zvedl. ,,Jdu spát" řekne a já jen kývnu. Až teď sem si uvědomil, že sem tu dole zůstal sám. Zvedl sem se a pozhasínal tu. Otevřel sem dveře. Slyšel sem jen kroky. Potichu sem vyšel schody. ,,Aničko!" křikne a já se schovám za roh. 

Pohled Sofie:

,,Chvilku počkej" řeknu a stáhnu ji z plochy. Zvedla sem se a šla do koupelny. Vrátila sem tam fén a koukla do zrcadla. Jsem zase krásná. Jako vždy. Ještě sem si vyčistila zuby a vlasy si zapletla do copu. Vrátila sem se a zhasla na chodbě. Jen co sem vešla sem se hrozně lekla. ,,Ty jsi vážně debil" řeknu naštvaně a stáhnu si triko blíž k zadku. ,,Buď v klidu" odpoví a otočí se k počítači. Pořád sem si stahovala triko a snažila se najít nějaký kalhoty. ,,Bože Sofie tvůj zadek sem viděl hodněkrát" řekne a já zavřu dveře. ,,Hele pustíš mě na chvilku k tomu počítači?" zeptám se a on do něj začne dělat ksichty. Ozvalo se smání. Překvapeně na mě koukl. Odsunula sem ho a znova rozklikla Aničku. Ta se jen smála. Vadim na mě s otevřenou pusou zíral. ,,Tak...". Ani to nedořekla a začala se znova smát. ,,Ahoj. Ty jsi asi Anička" řekne tiše Vadim a ona kývne. ,,Ahoj. Ty jsi zřejmě Vadim. Víš co Sofie já vás nechám" řekne a já kývnu. Koukla sem na něj. ,,Co jsi tu dělal?" zeptám se a on se na mě trapně koukne. ,,Jen sem si tu povídal sám se sebou" odpoví a já se začnu smát. ,,To co viděla a slyšela neprospěje mýmu tvrzení, že jsi tu ze všech nejnormálnější" řeknu a on se přisune k počítači. ,,Na něco kouknu" řekne a já kývnu. Pokračovala sem v hledání nějakých kalhot. 

Pohled Vadima:

Vyjel sem z karty a koukl na plochu. Rozklikl sem random složku. Hned sem se začal smát. Sofie přiběhla. ,,Můžeš mi laskavě říct proč koukáš na fotky z 6. třídy?" zeptá se a notebook mi vezme. ,,Počkej" řeknu pobaveně a ona si jde sednout na postel. Zvedl sem se a skočil za ní. ,,Co to je?" zeptám se a ona se začervená. ,,To jsem já" odpoví a já se začnu smát.

Pohled Sofie:

Proč tam ty fotky mám? Mamka. Kdo jinej. ,,Co je to zase sexy hošana?" zeptá se a notebook si vezme k sobě. Hlavu sem si dala do dlaní. ,,To je můj bratranec" odpovím a on se zasměje. Už sem jen slyšela jak kliká. Začal se vážně hrozně smát. Slyšela sem svůj hlas. ,,Ne nekoukej na to" řeknu a sednu si k němu. Stopla sem to a koukla na něj. ,,Nebudu se smát". ,,Budeš" odpovím a on pokýve. ,,Slibuju". Opřela sem se o čeleď. Přímo s nadšením si to pustil. ,,Jmenuju se Sofie a zazpívám moji oblíbenou písničku od Skrillexe". Dál už ti byl jen souhrn zvláštních zvuků. Ten vedle mě se hned začal smát. ,,To nejde" řekne a chytne se za břicho. ,,Ne. To stačí" řeknu a omylem to přepnu na další video. ,,Ne. Vážně dost" řeknu a on mě odstrkne. Zase sem tam dělala blbosti. Přepl to a koukla do notebooku. ,,Skvěle. Proklikal si se až do svatby" řeknu a on se na mě podívá. ,,Vůbec bych tě nepoznal" řekne s údivem a já se zasměju. ,,Proč? Vždyť mám jen šaty" odpovím a kouknu na fotku. ,,Jo, ale koukni na fotku od cuď a na teďka". Vrátil tam fotku z šesté třídy. ,,Jsi... hezká" řekne a otočí se na mě. Trapně sem se koukla na peřinu. ,,Kdo to je?" zeptá se a já kouknu na obrazovku. ,,To je můj táta" odpovím a on na mě s údivem znova koukne. ,,Vypadáš úplně jako on". ,,Jo to chce slyšet každá holka" řeknu pobaveně. Jen se zasmál. ,,Ne myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Máš úplně stejný oči". Absolutně sem nechápala proč to všechno říká. ,,Tak krásný oči". Cítila sem se vážně trapně. Moje ďolíčky musely vypadat jako Macochy. ,,Už nekoukej na moje trapný fotky". Zaklapl notebook a položil ho na stůl. Koukla sem na něj. ,,Myslíš, že si mě ta Anička bude pamatovat?" zeptá se a já pobaveně pokývu. ,,Na sto procent. Vsadím se, že zítra mi zavolá a bude vykládat jak si hrozně krásnej a divnej" odpovím a on se zasměje. 

Pohled Vadima:

Vykládali sme si dlouho do noci. ,,Mamka ze mě chtěla mít učitelku" řekne a já se zasměju. ,,Nedokážu si tě představit jako učitelku". ,,Že jo? No a tak sem se dostala na obchodku". Zasmál sem se a koukl do stropu. ,,Já propadal z matiky. Naštěstí sem frajer a naučil sem se". Překvapeně na mě koukla. ,,Jinak mám celkem dobrej život" řeknu a ona se uchechtne. ,,Ty určitě taky. Jen to nevidíš" dodám a ona na mě překvapeně koukne. ,,Tak díky" odpoví a já si sednu. Chtěl sem něco říct, ale rozmyslel sem si to. Usmála se a koukla na hodiny. ,,Jsou dvě ráno" pošeptá a já kývnu. ,,Radši půjdu. Díky za pokec. Pomohlo mi to" řeknu a ona kývne. ,,Jo mě taky" odpoví a zvedne se. ,,Dobrou" pošeptám ode dveří a ona skočí do postele. ,,Dobrou" odpoví a usměje se. Zavřel sem dveře. Pomalu sem slezl schody a v mysli už se dávno válel v posteli.

Tak a to je pro dnešek vše. Dneska takový víc v klidu jak by řekl Rest. 

Nějaké random nápady? Hoďte mi je dolů...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby