16.Koma

2.4K 82 0
                                    

„Kláro!" Křiknu a doběhnu k ní. Leží na zemi a těžce oddychuje.

„Kam tě to zasáhlo?" Zeptám se a na tvářích se mi objeví první slzy.

„B-břicho" zašeptá a sykne bolestí. Svléknu si svou mikinu a opatrně jí obvážu břicho.

„Bude to dobré"řeknu a po tváři mi steče další slza. Nemůžu dopustit, aby mi odešla. Je jako má druhá sestra.

„Ahoj Nikol, dlouho jsme se neviděli" řekne známý hlas mého "tatínka", a pak vystoupí konečně ze stínu.

„Drž hubu" zavrčím na něj.

„Jak vtipné" zasměje se a dojde ke mě blíž se slovy:

„Tak moje malá Nikol mi bude nadávat jo?" Chytne mě pěvně za bradu, silně mi ji stiskne a já se na něj podívám se strachem v očích.

„Nesahej na ni" řekne Sebastian. Ne prosím, drž radši hubu Sebe. Ještě ti něco udělá.
Peter se na Seba otočí a začne se mu smát do obličeje.

„Někoho mi připomínáš" řekne Peter.

„Je tu něco k smíchu?" Zeptá se Seb a ignoruje jeho první větu.

„Ano, ty jsi mi k smíchu synku" začne se smát ještě víc.

„Takhle už mě nikdy neoslovuj a být tebou, tak bych se moc  nesmál, protože poldové a záchranka jsou už na cestě" řekne a poklepe prstem na display mobilu.

„A je jen otázkou času kdy při.." nedořekne to, protože začnou houkat sirény.

„Právě včas" řekne Seb a vítězně se usměje. Peter jen kypý vzteky.

„Padáme" křikne a ostatní jeho kumpáni vylezou ze svých úkrytů. My je radši necháme v klidu odejít.

„Kláro? Kláro, haló vnímáš?" Zeptám se.

„Nikol, potřebuji ti říct jen něco důležitého" zachraptí.

„Povídej" vybídnu jí.

„Ti chlapi co tu byly jsou.." Ticho. Nejhorší ticho v mém prokletém životě.

„Kláro? Kláro?! Ona je v bezvědomí!" Zakřičím a v tu chvíli vběhnou do bytu policajti a záchranáři. Začnou Kláru dávat na lůžko, pak přiběhnou další a začnou se starat o Sebastiana.

„Je vám něco madam?" Zeptá se mě někdo.

„Ne, já jsem v pořádku. Zranění jsou jen oni dva" řeknu a ukážu na Kláru se Sebem.

„Dobře" usměje se na mě nějaká paní a odejde. Vyběhnu ven a doběhnu k vrtulníku, do kterého zrovna dali Kláru.

„Je to vážné?" Optám se nějakého chlápka.

„Nemáme poskytovat žádné informace" odsekne a zavře mi dveře před nosem. Vrtulník se zvedne ze země a odletí. Sebastiana zatím dali do sanitky, tak přiběhnu zase zpátky.

„Můžu jet s vámi?" Zeptám se.

„Jaký jste příslušník rodiny?" Otočí se na mě záchranář.

„No... Já..."zakoktám se.

„Chci, aby jela se mnou nemůžu jí tu nechat samotnou. Přebírám za ní zodpovědnost" řekne v pozadí Sebastian.

„Dobrá tedy.." Odpoví záchranář a já si nastoupím do sanitky.

________________________

Přijeli jsme do nemocnice a já tu tvrdnu už asi hodinu a půl v čekárně.

Najednou vyjde Seb s obvázaným ramenem.

„Museli mi to zašít" řekne s úsměvem na tváři.

„Jasně a řekl jsi jim o tom co se dnes odehrálo? Vyslýchali tě?" Zeptám se podezíravě.

„Jen to, že jich tam bylo víc, ale jinak nic. Řekl jsem jim, že si to nepamatuji, ale tebe zítra budou vyslýchat na policejní stanici" řekne a dá mi ruce na ramena.

„Achjo... Hele ještě tu počkám na výsledky jak je na tom Klára a pak půjdu domů, nebo někam jinam"

„Chceš říct snad ke mě domů ne?" Nadzvedne obočí.

„Sebe.. Víš, že.."

„Pššt.." Pošeptá a přiloží mi prst na ústa.

„Nevadí mi, že u mě budeš. Aspoň bude sranda, můžeš tam být jak dlouho chceš a až budeš připravená odejít, tak můžeš a bránit ti v tom nebudu, ale teď tě nenechám jít k tomu psychopatovi, nebo někam jinam" řekne tiše a přiblíží se ke mě natolik, že by se mezi nás nevešel ani papír. Chci ho políbit a když se podívám do jeho očí uvidím chtíč, naše nosy se dotýkají, ale najednou přijde sestřička, a tak se hned odtrhnu.

„Slečna Klára Nováková je po operaci, ztratila hodně krve a utrpěla vážné zranění v dutině břišní" oznámí nám.

„A jak je na tom teď? Můžeme jí vidět?" Vyhrknu na ní.

„No.. Ona je v komatu a nevíme kdy se probudí, nebo jestli se vůbec probudí" po této větě se mi zatají dech.

Pokračování příště...<3

Děkuju za všechno a pokusím se vydávat co nejčastěji😊😍❤

PS:Omlouvám se za chyby💘

Drogy nebo láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat