Pokusím se otevřít oči, ale víčka jsou k sobě přilepená a nechtějí se odlepit. Trochu se pohnu a zjistím, že nejsem nikde jinde než ve vosku. Znovu se pohnu, ale nejde mi se dostat ven. Ještě párkrát se o to pokusím a nakonec se mi povede uvolnit ruku. Nějakým zázračným způsobem se z vosku vysoukám a rukama si pomůžu odlepit víčka. Do očí mě udeří světlo a tak zamrkám, abych si rychleji zvykla. Oklepu se a všimnu si, že vedle mě je kupička s oblečením. Obléknu se a vyjdu z místnosti. Zamířím si to do tělocvičny, kde by měl být Will. Dle mých předpokladů tu opravdu je, a tak k němu dojdu.
„Ty už ses probudila?“zeptá se vyjeveně a já se na něj nechápavě podívám.
„Stačilo by ahoj, ale ano.. Jak vydíš jsem tu v celé své kráse“nahodím falešný úsměv a on si prohrábne své blonďaté vlasy.
„Jak dlouho jsem byla ve..“
„Dnes je to třetí den“řekne a já vytřeštím oči. Tak dlouho?
„A co ostatní zkoušky? A co Seb? Jak jsi mu jako vysvětlil to, že nejsem tři dny doma?"
„Jsou zařízené tak, aby jste měli čas na oddych.. Seb je v pohodě, dnes se vrací z pracovní cesty a já mu z tvého mobilu psal, že jsi v pohodě.. Nebyl doma od první zkoušky takže cajk“odpoví a já se zašklebím.
„Takže kdy je další zkouška?“
„Zítra“a kurva..
„A kdo vyhrál?“
„Bylo to napínavé, ale zvítězila jsi ty“usměje se a já si povyskočím. Já jsem vítěz!
„Ale vždyť jsem pak taky omdlela“
„To sice ano, ale tvůj soupeř se ještě neprobral a je na tom o dost hůře“řekne a povzdychne si. Něco tu nehraje.
„Kdo byl ten soupeř?“zeptám se nejistě a čekám na infarkt. Ještě mi řeknou, že to byl někdo známý a zaškrtím se.
„Je to můj mladší bratr“řekne sklesle a já si přikryji dlaní pusu.
„P-promiň já, ale nevěděla, že no.. Že..“
„Já vím a nemůžeš za to, netrap se tím“usměje se a já se zamračím. Je mu to líto, vidím to na něm, ale radši změním téma.
„Tak, teď mi všechno řekni jak to probíhá a proč jsem měla ten lístek s číslem, kolik je zájemců, pořádně mi ujasni s kým jsem soupeřila tím myslím jestli už tu pracuje nebo to je zájemce a..“
„Počkej vše ti řeknu, ale až u vás“odbyde mě a pak se rozejdeme ven. Sedneme si do auta a vyrazíme. Zastavíme před naším domem a já odemknu. Vejdeme a Will ihned padne na gauč.
„Boty!“křiknu na něj a schodím ho z gauče.
„No jo.. Jsi jako moje babička“zakaboní se a já se ještě více zamračím. Nikdo nebude do našeho baráku lézt v botech a sedat si na náš úžasný gauč!
„Vzuj se“zasyčím na něj a on se vzuje a sedne si zpátky na gauč.
„Chceš kafe nebo čaj?“zeptám se mile a on přikývne. No to je fakt odpověď, jak mám asi vědět co si dá? Logika level Willík.
„A co si teda dáš?“protočím očima a on se zasměje.
„Kafe, rozpustný“odpoví a já kývnu a dojdu do kuchyně. Postavím vodu na kafe a oběma nám udělám rozpustné.
Dojdu do obýváku, kafe mu podám, on se na mě jen děkovně usměje a upije si. Následně začne vysvětlovat.
„Číslo se dává na každé zkoušce všem, protože jména raději neříkáme. Je to bezpečnější. Zájemců je asi padesát. Můj bratr, se kterým jsi soupeřila je také zájemce. Vždy soupeříš s dalším zájemcem, aby se ukázalo kdo je lepší. Když jsi vešla do dveří, tak na druhé straně té místnosti byly další dveře, ze kterých přišel on. Vždy máme zájemce rozdělené na dvě skupiny a z těch skupin pak vybíráme lidi, kteří se mezi sebou utkají jestli chápeš. Zápas vždy sledují někteří kluci a Sebastian. Samozřejmě se na to dívají 'nočním viděním', protože by jinak hovno viděli v té tmě“dořekne a mě se zatají dech.
ČTEŠ
Drogy nebo láska?
Romance|DOKONČENO| Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára. Jednoho dne přijde domů, kde...
