Drogy nebo láska?

82.Tohle nebyla jen nehoda

,,Nikol? Kde je Klára a Míša?"zeptá se Sebastian a já se na něj nechápavě podívám.

,,Šli za tebou dovnitř ještě před požárem"řekne a já si zakryji pusu.
V tuto chvíli se mi zhroutil svět.
Propadnu v panický pláč.
Nesmějí odejít.. Muzí být na živu!
I když si tohle neustále v duchu opakuji tak stejně přestávám pomalu věřit.
Podívám se na budovu, která je v plamenech a zaznamenám pohyb v zadu za plotem. Trochu zaostřím zrak a setřu si slzy, abych lépe viděla. Všimnu si.. Kláry! Jak drží Míšu a jsou za plotem. Nejspíš utekli přes bazén! Klára se pokusí přelézt plot, ale s Míšou v náruči jí to moc nejde. Sakra co tady ještě dělám?! Rozeběhnu se za nimi. Za sebou uslyším spoustu hlasů, kteří křičí ať tam nechodím. To je snad nevidí?! Hlasy úplně ignoruji a běžím dál. Doběhnu k plotu a Klára se na mě podívá s uslzenýma očima.

,,Kláry, podej mi ji!"křiknu a ona mi přes plot podá Míšu, kterou pevně sevřu v náruči. Klára plot rychle přeleze a pak se vydáme pomalým krokem zpátky. Jenže všichni na nás z dálky křičí ať jdeme rychleji. Nechápu je. Oheň na nás snad neskočí ne? Když už jsme takhle daleko.
Najednou se, ale ozve výbuch, který nás odmrští. Dopadnu zády na zem a v náručí stále tisknu Míšu. Ihned se s ní otočím, abych ji ochránila před kusy, které létají z budovy. Tohle nebyla jen nehoda. Zase se nás pokusil někdo zabít. A tentokrát to zašlo hodně daleko. Ucítím okolo sebe silné paže a hned jak ucítím i tu vůni tak zjistím, že je to Sebastian. Vezme mě do náruče a Kláru vezme Justin. Donesou nás k davu a začnou ošetřovat.

......................................

,,Opravdu tě nic nebolí?"zeptá se už asi po padesátý Sebastian a pak vystoupíme z auta a vejdeme dovnitř našeho domu.

,,Ne, všechno je v pohodě.."falešně se usměji a vezmu Míšu nahoru. Míša má jen pár škrábanců díky Kláře, která ji chránila.
Uložím Míšu a jelikož už usnula v autě tak ji jen přikryju a potichu odejdu.

Sejdu dolů a sednu si na gauč. Respektive se na něj rozvalím.
Přijde ke mě Sebastian a věnuje mi smutný pohled. Normálně se posadím a podívám se mu do očí.

,,Sebe.. Takhle to nejde. Já už takhle nemůžu žít. Pod tlakem"sklopím pohled a on mě chytne za tváře.

,,Já to chápu. Zatáhl jsem nás do toho a taky nás z toho vytáhnu. Už vím jak se to dá řešit"řekne a já nadzvednu obočí.

,,Jak?"zeptám se a Sebastian se mírně usměje.

,,Odjedeme.. Daleko.. Hodně daleko"usměje se a já zavrtím hlavou.

,,Nemůžeme odjet. Máme tu dům.. Přátele"začnu protestovat a chci se vymanit z jeho sevření, ale jeho stisk na tvářích zesílí.

,,Jak to chceš jinak řešit?"zeptá se a já sklopím pohled. Nemám na to co říct..

,,Ale říkal, že si nás všude najde"šeptnu a Sebastian mě pohladí po tváři.

,,Na to mám také řešení"usměje se a já kývnu. Asi má pravdu. Nechci nikoho ohrožovat na životě. A už vůbec ne své kamarády nebo dokonce Míšu. Bude to tak pro všechny lepší.

____________________________

Druhý den...