|DOKONČENO|
Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára.
Jednoho dne přijde domů, kde...
Odtrhnu se od Sebastiana a on se na mě zmateně podívá.
„Dovol mi to všechno vysvětlit“začnu a sednu si.
„Jakub není můj kluk, ale můj nejlepší kamarád ze základky. To ty jsi jedinný koho miluji“usměji se a jemu se rozzáří oči.
„Nikol, vysvětlím ti to.. Prosím hlavně mi odpusť“řekne smutně a já se znovu usměji. Sice mi toho spoustu udělal, ale já už to dál nevydržím. Potřebuji být s ním.
„Odpouštím ti a nic nevysvětluj, Will mi všechno řekl“
„Ale jak ses sem dostala?“zeptá se a mě úsměv zamrzne na tváři. Kurva co teď? Dostal mě.. A nebo ne, nedostal...
„Will mi volal a všechno mi vysvětlil no a pak mě vzal sem“řeknu v klidu a vděčně se usměji na Willa, který stojí za mnou.
„Aha... No, tak nechceš jet už domů?“zeptá se Seb a ruce si dá na mé boky.
„Hele takhle daleko jsme ještě nepokročili. Zatím máš celibát“vypláznu na něj jazyk a sundám jeho ruce z mých boků.
„Co? A proč?“
„Protože si nenecháš nic vysvětlit a kvůli tomu ses líbal s tou hnusnou holkou“založím si ruce na prsou a zamračím se.
„Ale Nikol a já se tak moc těšil na...“
„Pššt.. To se neříká“přeruším ho a on mě začne táhnout pryč.
„Počkej ještě si dojdu za Willem“řeknu a rozeběhnu se k Willovi.
„Děkuji za všechno, dneska už asi cvičit nemůžu však víš proč, ale napíšu ti ohledně zítřka“usměji se a obejmu ho. On mi objetí opětuje a podá mi vak.
„Jo a jentak mezi náma, jsi opravdu dobrá lhářka“pošeptá mi do ucha a já se zazubím.
„Zatím!“
„Pa!“křiknu a rozeběhnu se zpátky za Sebem.
Nasedneme do jeho auta a já si zkontroluji jestli mám ve vaku i zbraň a když zjistím, že mám, tak se pohodlně usadím.
Nejprve dojedeme pro moje věci a pro Foresta a pak vyrazíme k Sebovi domů, kde se znovu zabydlím.
Zbytek dne se nic neděje a já tak mohu konečně po pár dnech spokojeně usnout v jeho náruči.
_______________________________
„Lásko? Vstávej je poledne“řekne Seb a začne mě obsypávat jemnými polibky. Usměji se a otevřu oči.
„A co potřebuješ?“zeptám se rozespale.
„Oběd“odpoví, políbí mě a odejde. Tipický muž. Převléknu se, trochu se upravím, udělám ranní rutinu a odejdu dolů. Povzdychnu si, dojdu do kuchyně a začnu vařit.
Když je hotovo, tak dám jídlo na stůl a společně se do toho pustíme.
Dojíme a já jako správná hospodyňka dám nádobí do myčky.
„Budu muset, tak ahoj večer“řekne Seb, dá mi pusu a odejde. Hned jak za sebou zavře dveře, tak si skočím pro mobil a zavolám Willovi ať pro mě přijede. Včera mi napsal do zprávy, že si mám na sebe vzít něco v čem chodím normálně, ale aby to bylo sexy. Tak si na sebe vezmu:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A samozřejmě i vak se všema věcma a nějakým sportovním oblečením na převléknutí. Za chvíli začne před domem troubit Will. Vyběhnu ven, ještě zamknu jelikož jsem dostala od Sebastiana klíče a nasednu.
„Dneska se mnou pojedeš někam kvůli obchodu a tím zjistíme jestli umíš vyjednávat“ušklíbne se a já se na něj ohromeně podívám.
„Cože? A není to trochu unáhlené?“
„Nejlépe se učí za pochodu“mrkne na mě a pak vyrazíme. Cestou mi vysvětlí co bych měla dělat a co rozhodně nemám říkat. Já jen přikyvuji a snažím si všechno zapamatovat. Zastavíme před polorozpadlou budovou a vejdeme zrezivělou bránou dovnitř.
„Nezapomeň co jsem ti říkal, tady máš zbraň kdyby náhodou a...“
„Mám zbraň a neboj se všechno bude v pohodě“snažím se ho utěšit, ale příjde mi, že je ještě více nervózní.
„Nazdar, co sis to vzal sebou za číču?“zeptá se nějaký muž a já se ušklíbnu. Bacha, aby ti ta číča neuřízla koule, teda pokud nějaké máš.
„Jsem Elizabeth, ale to není podstatné teď k věci“začnu a pohodím vlasama.
„Chceme 500 000“řeknu a Will se na mě ohromeně koukne. Vím moc dobře, že tohle nebylo v plánu, ale za pokus to stojí.
„Dohodli jsme se na 350 000!“křikne jeden muž, ale ten, který vypadá jako šéf jen v klidu stojí.
„500 000 jinak nic..“řeknu a začnu si prohlížet nehty.
„400 000 a víc ani hovno“konečně promluví 'šéf' a já nadzvednu obočí.
„Takhle ne.. 500 000 říkám“řeknu a našpulím rtíky.
„450 000“
„500 000“stojím si za svým a všichni ostatní nervózně pozorují dění. Vládne tu zvlaštní atmosféra.
„Nikol, je to jen o blbých 50 000 jdeme“pošeptá mi do ucha Will, ale já nesouhlasně zavrtím hlavou.
„500 000, prosím“řeknu smutně a náhle mi spadne na zem z kapsy rtěnka.
„Ups“řeknu, otočím se k našim spoluobchodníkům zády a ohnu se pro rtěnku tak, aby měli všichni hezký výhled na můj zadek. Díky bohu za mini šortky. Seberu rtěnku a narovnám se.
„Takže?“nadzvednu obočí.
„Dohodnuto, 500 000“řekne nakonec 'šéf' a já se vítězně usměji.
„Hotově“dodám a on se zamračí, ale pak kývne. Následně něco pošeptá chlápkovi a ten odběhne a vratí se s kufříkem.
„Otevřte ho“přikážu a oni tak učinní. Kufřík zkontroluji a pak otevřu i ten, který držím já. Poté si kufříky vyměníme a nakonec zamávám a muž na mě jen úchylně mrkne a já nasednu s Willem do auta.
„No to mě poser, jak si to dokázala?!Vždyť nám díky tobě dali o 150 000 víc!“začne křičet a já se rozesměji.
„Je vidět, že jsi stejně tvrdohlavá jako Sebastian..“
„No dovol?“řeknu naoko uraženě.
„Ale někdy, jako třeba teď se to dost uplatní.. Bylo to skvělý sice to trochu nepobírám, ale to je jedno.. A navíc už víme v čem vynikáš! Umíš skvěle zacházet s nožema, umíš skvěle vyjednávat a jak jsem si už v předešlých dnech stačil všimnout umíš i výborně střílet! Jsi hotový talent!“křikne a já se začervenám.
„Teď pojedeme procvičit ještě střílení a pár ostatních věcí.. A dnes tě naučím bránit jak se říká vlastními pěstmi“dopoví a já kývnu.
„Už se těším“
Pokračování příště...<3
Tahle kapitolka je trochu o ničem, ale snad nevadí :) Děkuji moc za všechno😳😍
