Drogy nebo láska?

46.Zkouška1

Pomalu otevřu oči a porozhlédnu se. Sebastian spokojeně podřimuje vedle mě, a tak opatrně vstanu, abych ho nevzbudila a dojdu ke skříni. Dneska jsou, ale zkoušky tak nechápu, proč takhle v klidu spí když je všeho šéf. Vezmu si na sebe jak jinak než pohodlné sportovní oblečení a seběhnu schody dolů.
Rozhodnu se udělat Sebastianovi snídani do postele. Přece jenom, zaslouží si to. Vezmu si pár vajíček a začnu je smažit. Nakonec z nich udělám míchaná vajíčka. Namažu chleba máslem a udělám mu kafe, které pije každé ráno. Ještě vezmu slánku a na tác, kam jsem všechno jídlo naskládala, položím malou vázičku s květinou. Opatrně tác vezmu a donesu mu ho do postele.

„Méďo, vstávej.. Dneska jsou ty zkoušky ať nezaspíš"řeknu tiše a Seb otevře oči.

„Ahoj princezno"zamumlá svým ranním chraplákem a mě z jeho hlasu naběhne husí kůže. Proč musí být tak sexy?

„Dobré ráno"usměji se a podám mu tác. Rozzáří se mu oči a usměje se.

„Tak tohle jsem nečekal, ale děkuju"řekne a políbí mě.

„Nezvykej si, to je jen odměna"ušklíbnu se a on se pustí do jídla. Já si zatím zbalím všechny věci na zkoušky a vak schovám za botník. Dojdu nahoru do pokoje a Sebastian už je na nohách a převléká se. Pohled mi sklouzne na jeho vypracovanou hruď. Skousnu si spodní ret a Seb si toho všimne.

„Líbí?"

„Moc"odpovím mu a políbím ho. On polibek ještě prohloubí a z polibku jemného se stane vášnivý a dravý.

„Ranní rychlovka?"zeptá se a já se ušklíbnu.

„Ráda"řeknu a schodím ho na postel.

_______________________

„Na tohle bych si zvykl"řekne udýchaně Seb a já přikývnu. Otočím se k němu čelem a dáme si eskymáckou pusu.

„Sakra musím běžet!"vykřikne náhle a rychle se zvedne. Já se jen pobaveně začnu dívat jak nestíhá a snaží na sebe naházet všechny věci.

„Nesměj se tak blbě"zamračí se a já se usměji ještě víc.

„Za to zaplatíš"řekne a šibalsky se usměje. Přijde ke mě a rychle mě políbí.

„Uvidíme se večer"pokud tě ovšem nepotkám na zkouškách. Pomyslím si a hned jak za sebou zavře dveře tak napíšu Willovi.

Nikol: Tak pojeď demente :)

Will: Už jedu a tohle ti jen tak neprojde :D

Bleskově mi příjde odpověď a já se pousměji. Slezu z postele a navléknu si legíny. Sejdu dolů po schodech a zamířím do kuchyně. Mou snídaní byl zatím jen nenasytný Sebastian takže si jdu něco dát. Ohřeji si palačinky ze včera a namažu si je jako vždy nutelou.

Dojím svou snídani, obuji se a vezmu si schovaný vak. Po několika minutách přijede Will, a tak vyrazíme.

„Takže, co to bylo?"zeptá se hned a já se na něj nechápavě podívám.

„Jaký dement?"ujasní mi a já se zasměji.

„Ale já to tak nemyslela"

„No dobře, dneska ti to odpustím, ale jen proto, že máš ty zkoušky"řekne a já si to uvědomím. Co když dneska umřu? Ne, to by Will nedovolil. Doufám..

Přijdeme do tělocvičny a já si tam odložím věci.

„Tak teď pojď za mnou"řekne a já poslechnu. Dojdeme do větší místnosti, která má na konci další dveře. Je to prázdná místnost, ale sedí tu asi třicet lidí. Začnu být nervózní, a tak se více namáčknu na Willa.