Drogy nebo láska?

55.Plán

Uběhl týden ode všech zkoušek a dozvěděli jsme se tedy, že schopnosti, které jsem se tehdy naučila pořád umím. Takže do akce můžu jít. Ale stále si nic nepamatuji. Bože to je taková otrava. Svět se kolem mě točí a já ani pomalu nevím jak se jmenuji. Chce to další dávku. Od té doby co beru drogy je to lepší. Na problémy zapomínám a jsem více uvolněná. Můj obličej, ale vypadá hůře. Velké kruhy pod očima a poškozená pleť. Vše každé ráno pečlivě zamaskuji make-upem a nikdo tak nic nepozná. Dneska jdeme zabít Petera. Doufám, že se to vydaří a nenastanou komplikace. Už jsem si pro něho naplánovala pomalou a velmi bolestivou smrt. Hm.. Jak zákeřné. Celá já.

„Nikol? V šest máme přijet před firmu tak si vše nachystej ať pak stíháš"řekne Sebastian a odejde. Popravdě? Ani nevím jestli mě miluje. Už mi nic dlouhou dobu neřekl. Asi už si uvědomil, že to nemá cenu.
Potřebuji se uklidnit jsem celkem ve stresu když máme před tou akcí.
Vezmu si ze skříňky krabičku a vyndám z ní injekčí stříkačku s tekutinou. Zamknu pokoj a sednu si na postel. Pomalu si do žíly zasunu jehlu a tekutinu si stříknu do žíly. Už to ani nebolí, zvykla jsem si. Injekci dám zpátky a pak si jen lehnu do postele a čekám na účinek. Po chvíli začne látka působit a celé mé tělo se uvolní. Bože jak já to miluju. Začnu se jako vždy přiblbě usmívat a koukat nepřítomně před sebe. Začne se mi motat hlava a pak se svět zbarví do fialové barvy. Začnu se smát a máchat kolem sebe rukama. Když mě toto vyčerpá tak si lehnu do postele a po chvíli usnu.

....................................

„Nikol vstávej! Už je třičtvrtě na šest!"začne se mnou někdo třást, a tak se nevrle otočím na bok. Ani se člověk vyspat nemůže.

„Co chceš?"zavrčím a Sebastian mě vezme do náruče.

„Jdeme"přikáže a pustí mě až pod schody. Nandám si tmavou mikinu a boty. Vezmu si zbraň, kterou mám mimochodem novou. Je černo-fialová a je na ní napsané : QUEEN 👑
A jsem za ní strašně ráda, protože nejen, že se mi z ní výborně střílí, ale také je nádherná. Jako já.

Vyjedeme a po několika minutách zase zastavíme.
Vylezeme z auta a dojdeme k Willovi, který čeká u brány ještě s ostatními. Tomáš, Justin, Dave, John a Will.

„Pojedeme mým autem, aby jsme nebyli nápadný. Když pojede více aut za sebou bude to podezřelé"vysvětlí Will a všichni kývnou.

„Znáte plán? Nikol?"zeptá se pro jistotu ještě a já protočím očima a kývnu.

„Fajn. Můžeme vyrazit"tleskne a všichni se rozejdou k Willovu autu. Nasedneme a vyjedeme. Celou cestu je ticho a já si v hlavě přehrávám náš plán.

Když dorazíme na určité místo tak vylezou všichni z auta kromě Johna a schovají se za auto. John zůstane v autě a bude kontrolovat vše co se děje díky kamerám.

„Můžete jít"ozve se mi v uchu hlas Johna, a tak se společně s klukama vydám k budově, ve které je Peter. Přelezeme bránu a vydáme se k boční straně budovy.

„Nejsou otevřeny zadní dveře takže si musíte poradit"řekne John a já se porozhlédnu. Pak si všimnu okýnka, které vede nejspíše do sklepa.

„Hej lidi pojďte"řeknu a okýnko pootevřu. Opatrně vlezu dovnitř a pak hodím nehoráznou držku, protože ta zem je od toho okýnka trochu níž než jsem čekala. Rychle se postavím a to už za mnou vlezou i ostatní.

„Johne koukni na plánek sklepa"řekne tiše Seb a já se opráším.

„Mám to, běžte rovně a pak tam bude více chodeb, to bude takové rozcestí. Vydejte se v levo a pak počítejte a páté dveře v té chodbě na pravo otevřte a běžte nahoru po schodech"řekne všem do ucha, a tak se vydáme po trase co nám nadiktoval. Jsme na rozcestí teď v levo. Najednou, ale všichni uslyší hlasy, a tak zpozorníme.