Škola byla jako vždy hroznej vopruz, hlavně ten dějepis. Momentálně jdu domů pěšky, protože Nikol je, tak šikovná, že jí ten autobus ujet prostě musí.
Od školy bydlím celkem daleko, takže předpokládám, že přijdu domů za tmy.
Když dojdu domů, tak se radši porozhlédnu jestli tu není Peter, abych zase nedostala páskem přes záda. Když zjistím, že je vzduch čistý, tak se vydám do Sáry pokoje. Otevřu dveře a a chvíli stojím a snažím se uvědomit si, co se tu stalo. Je to sen? Kéžby to byla jen noční můra..
Je to jako kdyby mi někdo zapíchl tisíce špendlíků do srdce. Všude je krev a Sára leží na zemi v pokoji mrtvá. Ihned propadnu v panický pláč.
„S-sáro, Sáro! " Začnu křičet z plných plic.
___________________________________
Sedím nad jejím mrtvým tělem už asi hodinu a brečím, nejde přestat.
Najednou však uslyším bouchnutí vchodových dveří. Určitě se vrátil a teď jde zabít i mě.
„Kurva, musím se schovat. " Šeptnu si pro sebe a zalezu do skříně. Nervózně si koušu ret a čekám, co se bude dít dál. Možná by bylo lepší prostě vylézt a ukončit to. Momentálně mě na světě nic nedrží. Sára je mrtvá, moje malá sestřička. Z myšlenek mě vytrhne ten, tak známý slizký hlas.
„Nikolko kde jsi? Vím, že tu jsi, máš tu boty. " Zatají se mi dech a na okamžik přestanu dýchat. Tak ráda bych tuhle bolest ukončila, ale můj pud sebezáchovy mi nedovolí vydat ani hlásku.
Peter najednou rozrazí dveře od skříně, vyndá mě z ní a začne mě mlátit.
„Ty svině! Ty ses mi chtěla jako schovat jo?! Za to zaplatíš! " Zařve, vytáhne si z kalhot pásek a začne mě pleskat přes záda.
„Nech mě prosím Petere!" Slzy mi začnou stékat proudem po mých rozžhavených tvářích.
„Jak si mi to řekla?!" Pleskne mě ještě jednou tentokrát silněji.
„Budeš mi říkat tatínku, ne Petere!"
„Omlouvám se tatínku!" Zakřičím na odpověď.
„Řekl ti snad někdo, že můžeš mluvit?!" Tentokrát mi dá facku. Poté ze mě začne násilně svlékat všechno oblečení. Snažím se bránit, ale je prostě silnější.
Když ze mě vše vysvlékne ocitnu se před ním nahá. Ihned si začnu zakrývat tělo a on na mě začne řvát:
„Ty děvko! Odkryj se hned! Chci se podívat na tvoje ohavné tělo! " Neposlechnu ho a schoulím se do klubíčka. Kouknu se na něj a uvidím jak zuří vztekem a začíná rudnout, žíla na krku mu rychle vyběhne. Začne mě tahat za vlasy až mi chumáč vytrhne. Syknu bolestí, ale neodvážím se vydat jakýkoli jiný zvuk.
„Opovaž se pohnout." Řekne chladně a odejde do kuchyně.
Přijde s nožem a provazem. Přiváže mě k posteli a provazy na mých nohou a mém zápěstí utáhne natolik, že po chvíli začnou modrat. Bojím se, co udělá dál. Když uvidím jak bere do ruky nůž tak se začnu celá klepat.
„Ale copak? Nějaká vyděšená ne? Já se ti nedivím, tohle všechno byl totiž jen začátek. To nejhorší teprve přijde" Řekne a ďábelsky se usměje. Já už ani nebrečím, nezmůžu se na nic, jsem v šoku.
„Tak teď v klidu lež, nic neříkej a ani se nehýbej. Jen si tě chci trochu označit" Začne se ke mě přibližovat s nožem a v tu chvíli ucítím na svém předloktí štiplavou bolest, která neustupuje a pohlcuje celé mé tělo. Už se chystám omdlít, ale uslyším:
„Tak a je to a ani to neštíplo, že?" Koukne se na mě a svýma oříškově hnědýma očima mě začne probodávat skrz na skrz.
„Co?!" Zařve a já jen kývnu se slzami v očích na souhlas.
„Děvko" Řekne v klidu a plivne mi do obličeje. Poté si začne svlékat kalhoty a já už můžu jen hádat co se stane. Začnu opět brečet.
„Ne... Pro-sím... P-prosím ne.." Jakmile tohle dořeknu, bouchne mě velkou silou do hrudníku a já slyším jen nechutné a velmi bolestivé křupnutí.
„Né!" Zakřičím a podívám se na "tatínka", ten jen kypý vzteky. Vezme pásek a vší silou mě švihne přes ňadra.
Pokračování příště...<3
Takže první velmi drastická kapitolka je za námi a další hned před námi. Moc za vše děkuju a hezkou zábavu😈😊💞
P.S: Omlouvám se za chyby, je večer takže jsem moc líná to kontrolovat😁💕
ČTEŠ
Drogy nebo láska?
Roman d'amour|DOKONČENO| Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára. Jednoho dne přijde domů, kde...
