Otevřu oči. Chci se zvednout, ale nejde to. Nemůžu hýbat ani hlavou. Ležím v něčem tvrdém a smrdí to. Jak jsem si, ale dokázala všimnout je to nějaká žlutá hmota.
„Krutá realita“řekne někdo vedle mě. Oči nasměřuji na stranu a všimnu si Willa.
„Kde to jsem?“zeptám se opatrně.
„Chceš říct, v čem to jsem ne?“zeptá se naopak on a zasměje se.
„Tak nějak“dodám.
„Jsi ve ztvrdlém vosku“řekne a já nadzvednu obočí.
„To jako fakt?“
„Jo, ty si nepamatuješ na to, jak jste se rvali s Rachel?“zeptá se a já začnu přemýšlet.
„Jaká Rachel?“to jméno jsem v životě neslyšela.
„Ta holka, se kterou ses rvala“připomene mi.
„Jo tohle.. Jo to si pamatuji, ale proč tu jsem?“zeptám se opět stále nechápavě.
„Protože jsi měla hluboké řezné rány a když se u nás poraníš jdeš sem, protože ve vosku se ti ty rány hojí mnohem rychleji a zocelují se“odpoví a já jakoby kývnu.
„Počkat, proč jsi mě praštil?“zamračím se.
„Protože se do vosku ukládá většinou v bezvědomí“
„Stejně si mě nemusel praštit, určitě budu mít monokla“zamručím a on se postaví.
„Tak pojď“pobídne mě.
„A jak asi?“protočím očima.
„Promiň“omluví se a začne sloupávat kusy zaschlého vosku, aby se mé tělo uvolnilo. Když vstanu mám vlasy od vosku.
„Fuj budu smrdět“řeknu.
„Vosk nesmrdí“
„Mě jo“odseknu a teprve teď si uvědomím, že jsem jen ve spodním prádle.
„Ty jsi mě převlékal?!“křiknu naštvaně.
„Jen jsem ti svlékl oblečení“
„To je jedno. Až budu muset příště do vosku, tak chci být při vědomí a svléknu se sama“řeknu podrážděně.
„Nojo prosimtě“zasměje se a pak mi podá suché oblečení, ve kterém jsem přišla. Převléknu se a rozhlédnu se. Všude okolo nás leží lidé v prohloubených dírách plných vosku.
„Jak dlouho jsem tu takhle ležela?“zeptám se zvědavě.
„Když to zaokrouhlíme, tak čtyři hodiny“
„Aha.. A kolik je?“usměji se a Will se koukne na svoje imaginární hodinky na ruce.
„Je přesně čtvrt na sedm“zazubí se a já protočím očima.
„Doopravdy“řeknu.
„Ale vždyť to je doopravdy, támhle máš hodiny“zasměje se a ukáže na velké hodiny na zdi.
„To jsou teda fóry“řeknu ironicky a bouchnu ho do ramene. Vyjdeme ven z.. Budeme tomu říkat 'vosková místnost' a jdeme směrem do tělocvičny.
„Už pojedeš domů, musíš si odpočinout“řekne a podá mi vak, který jsem si tu nechala.
„Děláš si srandu? Právě jsem spala čtyři hodiny“zasměji se.
„To sice ano, ale musíš se vyspat více na zítřek“odpoví a já se podívám do vaku jestli mám všechno.
„Williame! Kde mám sendvič?!“zakřičím rozzuřeně. Nesnáším když mi někdo bere jídlo.
ČTEŠ
Drogy nebo láska?
Romance|DOKONČENO| Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára. Jednoho dne přijde domů, kde...
