Drogy nebo láska?

57.Musíš si vybrat

Zrychlí se mi dech a začnu pohledem tikat z Petera na Johna. Musím si vybrat Johna. Nemůžu ho kvůli Peterovi připravit o život.

„Pusť Johna a my pustíme Petera"řekne Sebastian a já sklopím pohled. Vždycky se to musí nějak podělat. Chlápek kývne a přiblíží se k nám, ale náhle Sebastian vytáhne zbraň a vystřelí. Jenže místností nezazní jeden výstřel, ale dva. Muž i John padnou nehybně na zem.

„Ne!"vykřiknu a rozeběhnu se k Johnovi.

„Proč jsi to udělal?! Mohl jsi mu dát Petera a nemusel by kvůli tomu zemřít on!"zakřičím a z očí se mi začnou hrnout slzy. Měla jsem Johna ráda. I když si ho nepamatuji od začátku tak za týden jsem si ho moc oblíbila. Rozuměl mi, byla s ním sranda a hodně mě naučil.

„Já.. Bože.."vydechne Seb a sklopí hlavu k zemi. Ostatním klukům kromě Leona začnou také slzet oči.

„Neměl jsi to riskovat. Mohlo tě napadnout, že stihne vystřelit!"křiknu a dám Johnovi oční víčka dolů. Přijdu k Sebovi. Chtěl se pomstít a kvůli tomu nechal zabít svého kamaráda.

„Jsi sobec"prsknu a vlepím mu facku až se mu hlava otočí na stranu. Pak dojdu k Peterovi a dám mu k hlavě zbraň.

„Všechno kvůli tobě. Měj se hezky, tatínku"šeptnu a zmáčknu spoušť. Peterova hlava se odmrší na stranu a na spánku zůstane jen krvavá rána. Začne se mi klepat ret a upustím zbraň. Nevěřila bych, že tohle někdy udělám. Zabila jsem člověka.

„Jdeme"zavelí Seb a přehodí si Johnovo tělo přes rameno.

„A co s tímhle?"zeptá se Will a ukáže na Petera.

„Spalte to"řekne Seb, jakoby byl Peter věc, a odejde z místnosti. Zůstanu jen tak stát na místě. Nakonec z místnosti odejdou i ostatní, a tak odejdu v slzách taky.

...............................

Přijedeme domů a já se rozeběhnu do pokoje kde se následně zamknu. Vytáhnu ze skříňky krabičku se všema různýma drogama v podobě malých prášků a vezmu si šest různých tabletek. Když si jich vezmu trochu víc, nic se snad nestane. Vezmu si ještě lahev s vodou, kterou mám u postele a všechny tabletky do sebe hodím a zapiji to. Pomalu si lehnu na postel a zavřu oči. Už se těším až se zase uklidním. Po chvíli, ale místo euforie nastane bolest.

Z pohledu Sebastiana:

Dojdu do kuchyně a vezmu si pivo. Náhle, ale uslyším zeshora velkou ránu.

„Co to..."a další ránu. Co se to děje? Položím pivo na linku a vyběhnu schody nahoru. Zatáhnu za kliku od mého pokoje, ale je zamčeno.

„Nikol? Nikol co tam děláš?!"křiknu skrz dveře, ale nedostane se mi odpovědi.

„Sakra"zakleju a pěstí bouchnu do dveří.

„Nikol! Otevři!"křiknu znovu, ale zase nic. Tady něco nehraje.
Trochu odstoupím a kopnu do dveří tak, že je vyrazím. Zadrhne se mi dech hned jak uvidím v jakém stavu je Nikol.

„Bože co sis to vzala"šeptnu a podívám se po pokoji. Na posteli je spoustu prášků v krabičce a Nikol leží na zemi, klepe se a svíjí se v bolestech. Zajímalo by mě kde vzala ty drogy.

„Nikol.."šeptnu a vezmu jí do náruče. Snesu jí dolů a vezmu si klíče. Zamknu, Nikol položím na sedačku do auta, připásám jí a pak si sednu, nastartuji a vyjedu směr nemocnice.

.................................

Když dorazíme do nemocnice tak znovu vezmu Nikol a vběhnu do budovy.