Drogy nebo láska?

76.Pán mafie

O měsíc později...

,,Míšo pojď sem, dneska tady budeš s tetou Klárou"usměji se a vezmu si ji do náruče.
Klára sice studuje veterinu, ale sehnala si brigádu na hlídání dětí.
Pokaždé když potřebujeme pohlídat Míšu tak přijde.
Je to vážně poklad.

Uslyším zvonek, a tak dojdu ke dveřím.

,,Čauky kočko, na jak dlouho to dneska bude?"zeptá se hned a vejde dovnitř.

,,Dneska domů přijedeme v deset takže si to tady s ní užij"zazubím se a dám Kláře Míšu do rukou.

,,Vše víš kde je?"zeptám se a ona na mě vrhne pohled: 'děláš si srandu?'

,,Nejsem tady poprvé Nikol tak už jdi"vybídne mě a vystrčí ze dveří ven. Než stihnu cokoliv říci tak mi jen zamává a zavře mi dveře před nosem.
Doufám, že se postará i o Foresta jak jsem jí včera prosila.

Na hlavu si nasadím helmu, nasednu na motorku, nastartuji a vyjedu.
Mamča v akci.. Tuhle přezdívku jsem si vysloužila u kluků.

.......................................

Když konečně dojedu do cíle tak si sundám helmu a vydám se do budovy.
Namačkám na dveřích kód a vejdu dovnitř.

,,Ahoj"pozdravím Willa a on si mě prohlédne od shora k patě. What?

,,Ahoj Nikol"usměje se a obejme mě.
Kdybych si měla vybrat tak mám z těch kluků nejraději Willa.
Je to asi proto, že když mě připravoval na zkoušky tak jsem si ho oblíbila a vytvořila si k němu vztah. Mám k němu ze všech nejvíce důvěru. Naprosto mu věřím..

,,Sebastian je kde?"zeptám se hned a on kývne hlavou směrem k tělocvičně.
A když jde o Seba.
Chová se divně. Až přímo děsivě.
Něco se děje. Ale on mi to zase tají. Nechce mi to říct..
Mrzí mě to.. Myslela jsem si, že si říkáme všechno.
Navíc mě touha vědět co se děje neskutečně užírá.

Dojdu ke dveřím od tělocvičny a uslyším jen hlasy.

,,Teď! Výborně!"hlas Sebastiana se rozléhá dle mého názoru po celé tělocvičně.
Vejdu dovnitř a hned si všimnu Sebastiana v rohu s překříženýma rukama na hrudi a dvojice. Můžu říct chlapců, protože vypadají mladě. Jeden z nich leží na zemi v kaluži krve a druhý se ho snaží dodělat.

,,Dost!"křikne Seb, až se leknu i já, ale nedám to na sobě znát.

,,Dejte si pauzu a Michale? Ty odnes Filipa na ošetřovnu ať se na něj podívají"řekne klidněji a pak přesměřuje svůj pohled na mě.

,,Ahoj lásko"řekne a přitáhne si mě do polibku. Polibek mu oplatím a pak se odtáhnu.

,,Chtěla bych s tebou mluvit"řeknu vážně, on kývne, vyvede mě z tělocvičny a zevede mě do jeho kanceláře.
Musím se ho zeptat. Už jsem se jednou ptala co se děje, ale řekl, že nic, a tak jsem to dál neřešila, ale vím, že to jen NIC není.

,,Co se děje? A žádný výmluvy. Poznám to. Neznám tě chvíli"řeknu ostřejším tónem a on se pobaveně usadí.

,,Jsi rozkošná když jsi naštvaná"zasměje se a já ho probodnu pohledem.

,,Sebastiane!"okřiknu ho a jemu konečně z tváře spadne ten výsměšný úšklebek.

,,Prostě to nech být. Není to nic důležitého"odpoví a odvrátí ode mě pohled.

,,Není? A proč se teda chováš už několik týdnů jakoby jsi měl každou chvílí umřít? Proč se všude ohlížíš jestli tě někdo nesleduje? Proč se chováš tak divně?"zeptám se ještě a on si povzdychne, ale nic neřekne.
Přijdu k němu a chytnu ho za ruku.

,,Sebe, můžeš mi říct všechno. Copak už mi nevěříš? Neskutečně mě bolí představa, že už mi nedůvěřuješ..."sklopím pohled a on si znovu povzdychne.

,,Já.. Zapletl jsem se s jedním gangem. Ale ne úplně tak ledajakým"řekne skoro neslyšitelně a já nadzvednu obočí.
Tak tohle ho trápilo?

,,Co myslíš tím, že není ledajaký?"zeptám se a on mi věnuje starostlivý pohled.

,,Ten gang.. Je.. Jeho šéf je jeden z nejznámějších na světě. Kdyby chtěl zabije mě, nebo někoho z nás lusknutím prstů"řekne a já vytřeštím oči.

,,Po celém světě má firmy a přezdívá se mu.. Pán mafie. Je to nejmocnější mafián co kdy byl. Všichni se ho bojí a já nejsem výjimkou"sklopí pohled a já si zakryji rukou pusu.
Tohle je poprvé co se mi přiznal, že se někoho bojí.

,,Jak se ti povedlo se s ním zaplést?"

,,Řekněme, že jsem nu nedal to co chtěl"odpoví a já si povzdychnu.

,,Takže jsme zase ohroženi na životě. Super. Zase nám jde o holou prdel"řeknu a on se na mě zazubí.

,,Myslím, že na tom není nic k smíchu. Co když se něco stane Míše?"zeptám se a on si skousne spodní ret.

,,Neboj.. Já.. Já to nějak vyřeším. A přísahám, že ani Míše a ani tobě se nic nestane. To nedovolím"řekne, chytne mě za ruce a podívá se mi do očí.

,,V to doufám"odpovím a zavrtám mu hlavu do hrudi. Nasaji jeho omamnou vůni a pak se mu znovu zahledím do očí.

,,Miluji vás. Míšu i tebe a nikdy už nedovolím, aby se vám něco stalo"usměje se a já mu úsměv oplatím.
Miluji jeho upřímný úsměv. Vždy mi do žil vlévá více energie.
Miluji když cítím jeho dech na mém těle, je to uklidňující pocit.
Nemiluji ho jen kvůli penězům a jeho vzhledu.
Miluji ho kvůli jeho povaze, chování a upřímnosti.

,,Taky tě miluji"usměji se a on si mě přitáhne do dlouhého a vášnivého polibku.

Pokračování příště...<3

Doufám, že se dnešní kapitola líbí budu ráda za nějaký komentář a popřípadě ⭐
Jen vám chci oznámit, že jsem momentálně na vyhlášení soutěže😁
Jestli s trumpetou postoupím do krajského kola tak vám slibuji kapitolu i zítra a další den poté😂💖
Držte mi palečky😘
💞Miluji vás💞

🎺Vaše Sky🎺