Co to se mnou dělá? Nad jeho dotykem se chvěji a když mě osloví naskočí mi husí kůže. Já se do něj zamilovala? To nemůže být možné, známe se jen chvíli a potom co mi udělal Peter jsem nic dlouho s nikým mít nechtěla. A co když mě nemá rád? Co když mě chce jen do postele? Je to snad láska na první pohled? Nad čím to zase přemýšlím..? Nevím co to do mě vjelo..
Z pohledu Sebastiana:
Náhle ke mě přijde a políbí mě. To jsem fakt nečekal, myslel jsem si, že není připravená.
„Promiň, on víš Peter mě.." Nedořekne to a po tváři jí steče slza.
„znási.."
„Prosím neříkej to!" Okřikne mě a ukápne jí další slza. Chudák, pomyslím si a pevně jí obejmu.
„Půjdeme" vybídnu jí, chytnu jí za ruku a odtáhnu k autu.
__________________________
Jsme v nemocnici a do nosu mě udeří hnusná vůně desinfekce. Doktor mluví o něčem s Nikol.
„Počkáš tu?" Zeptá se mě, kývnu hlavou a sednu si na židli.
Z pohledu Nikol:
Jdu za Klárou do pokoje a vede mě nějaká sestřička.
„Tady je její pokoj" ukáže na pokoj.
„Můžu tam jít sama?" Zeptám se.
„Ano můžete, ale budeme vás pozorovat" usměje se a odejde. Vejdu do pokoje. Přijdu k posteli kde leží Klára. Je tu všude hodně hadiček a po pokoji se rozléhá jen zvuk pípání přístrojů. Pohladím jí po tváři a usměji se.
„Kláro, vím, že mě nejspíš neslyšíš, ale chci, aby jsi věděla, že tě mám strašně moc ráda a, že tu budu s tebou navždy i kdyby se stalo cokoliv. Budu za tebou chodit jak nejvíce budu moct. A až se probereš, tak tě seznámím se Sebastianem a řeknu ti co se každičký den co jsi tu prospala stalo" dořeknu to, pohladím jí a do pokoje vejde sestřička
„Už budete muset jít" řekne a já se zamračím. Sotva jsem přišla! Pak se, ale obrátím na spící Kláru a znovu se pousměji.
„Pa" řeknu Kláře, dám jí pusu do vlasů a odejdu z pokoje. Seb sedí na židli a čeká na mě.
„Konečně jsi tu, už je čas jít domů" řekne když mě uvidí a vstane. Ti chlapi jsou ale netrpěliví.
„Já vím, tak jdeme."
__________________________
Přijedeme domů, já zapadnu do pokoje a začnu se převlékat. Vezmu si batoh a začnu si rovnat věci. Chci dát batoh pod postel, ale o něco zavadím. Vytáhnu to a zjistím, že to jsou jen nějaké dvě krabice. Neřeším to a dám je i s batohem zpátky pod postel.
„Dobrou!" Zakřičím přes celý barák, aby mě Seb slyšel, jelikož jsem moc líná někam chodit.
„Neřvi přes celý barák!" Zařve na zpět.
„Ale ty teď taky řveš!" Oplatím mu to se smíchem a dál už se nic neozve, tak si lehnu do postele. Chvíli ještě přemýšlím nad Sebastianem a pak se poddám spánku.
Pokračování příště...<3
Jste skvělí! :3
Děkuji za vše a užijte si čtení!😍
💗Vaše Sky💞💋
ČTEŠ
Drogy nebo láska?
Romance|DOKONČENO| Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára. Jednoho dne přijde domů, kde...
