6.Návrh

3K 86 0
                                    

Když se přestaneme smát, tak se mě zeptá:

„Takže kam teď jdeš?" Sklopím zrak k zemi.

„Nevím" řeknu jen a on mi zvedne bradu a upřeně se mi podívá do očí.

„Můžeš spát u mě jestli nejsi proti."

„Jsi moc hodný, ale nechci být na obtíž a navíc se vůbec neznáme" Odtrhnu se od jeho hypnotizujících očí a pomalu odcházím jiným směrem. On ke mě, ale přiběhne, chytne mě za ruku a já syknu bolestí.

„Omlouvám se, já nechtěl.. Ukaž, co se ti stalo?"

„Nic" řeknu rychle a vytrhnu ruku z jeho sevření.

„Dobře, nechám tě, ale musíš u mě přespat, nebo chceš snad spát pod mostem?" Zeptá se a já nervózně začnu přešlapovat z místa na místo. Nemohu k němu přece jít. Vůbec ho neznám. Ale zase nemám kde spát a on nevypadá nijak podezřele. V hlavě se sama se sebou dohaduji jestli ano, nebo ne. 

„Ale.." Začnu a on nadzvedne jedno obočí a tázavě se na mě podívá.

„Mně můžeš věřit." To už jsem slyšela hodněkát. 

„Dobře, ale jen jednu noc" Řeknu nakonec a usměji se. Jestli mi má někdo něco udělat, tak budu radši když to bude tenhle hezounek. 

„To se ještě uvidí" Odpoví mi a vede mě dál tmavou ulicí. Začínám z toho mít špatný pocit, nechápu jak jsem mohla souhlasit, že u něj přespím. Vůbec nevím co je zač a čeho je schopný.

Zastavíme před nádhernou vilou. Seb se pousměje když uvidí jak vyjeveně pozoruji jeho dům. Otevře mi dveře a já pusu otevřu ještě víc. On je snad milionář! Jeho dům je luxusní.

„Ehm.. Ty bydlíš sám?" Zeptám se.

„Ano bydlím" pousměje se a odběhne někam nahoru po schodech. Zůstanu v obýváku sama. Teď je ten moment něco ukrást Nikol, tak dělej! Ne! Na co to myslíš?! 

Je tu velká plazma televize, která visí na zdi, kousek od ní je obrovský krb a menší skleněný stolek s velkou koženou pohovkou. Opodál je kuchyň, a tak tam hned dojdu. Tady je bar z dubového dřeva a velká černá linka. Popojdu dál kde je nejspíš jídelna s velkým stolem a asi deseti židlemi.

„To je úžasné" vydechnu. Po chvíli si všimnu, že mě celou dobu sleduje ze schodů Sebastian a culí se jak malé dítě.

„Kolik ti vlastně je?"

„18 a tobě?" Odpoví s hrdostí.

„Mě 16"zazubím se na něj a jdu k němu blíž.

„No a kde budu teda spát?" Zeptám se nejistě.

„No asi u mě v pokoji. " Usměje se. 

„A kde budeš spát ty?" Zvednu obočí a založím si ruce na prsou. 

„No, s tebou ne?" Řekne a šibalsky se usměje.

Pokračování příště...<3

Tak co věříte neznámému Sebastianovi nebo ne?😈

Další díl se pokusím vydat co nejdříve. Děkuju, že toto čtete a omlouvám se za chyby😊😍❤

💞Vaše Sky💞

Drogy nebo láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat