Drogy nebo láska?

84.Oslava

O rok později...

Naše Míša má dneska narozeniny.

,,Nikol? Vzala jsi ty přesnídávky?"zeptá se Seb a já kývnu v souhlas.

,,Tak asi máme všechno. Můžeme jít"usměje se a vyrazíme k pokladně.

.....................................

Když dorazíme domů tak akorát dozdobíme kuchyň a obývák balónkama a třásněma.Teď ještě poschovávám dárky po domě, abych Míšu trochu potrápila.

Vše udělám a najednou se ozve zvonek. To bude Rebeca. Hlídá nám Míšu a dneska jsem ji dala hlídat Míšu kvůli té oslavě. Je tu, ale trochu dříve. Nebo spíš o dost dříve. Sice mám už všechno nachystané, ale byli jsme domluvené na třetí hodinu a je jedna. Trochu zaskočeně dojdu ke dveřím a otevřu je. To co.. Nebo spíše koho uvidím za dveřmi mi vyrazí dech a i hned se mi po tvářích začnou kutálet horké a slané slzy.

Z pohledu Sebastiana:

Dám dort do ledničky. Míša bude nadšená. Najednou uslyším výkřik.

,,Co to sakra je?"zeptám se sám sebe, ale pak neváhám a hned vyběhnu ke dveřím odkud se výkřik ozval.

,,Nikol co se.."zarazím se uprostřed věty jelikož mi pohled padne na vzlykající Nikol a Kláru ve společném objetí. Zpoza nich najednou vykouknou Justin, Will, Tomáš, Dave a Kuba. V tuto chvíli se slzy do očí nahrnou i mě. Přijdu si jako měkota.. Proč sakra brečím?!

,,C-co tady d-děláte?"zeptám se a přijdu k nim. Pořádně všechny obejmu a začnu se smát. Tak moc mi chyběli.

Z pohledu Nikol:

Ve dveřích stojí usměvavá Klára s klukama a když mě spatří tak mě uvězní v medvědím objetí. Vykřiknu jako malá holka a obejmu ještě Kláru samostatně a na to začneme obě brečet.

,,Nikol co se.."uslyším hlas Seba, ale skoro ho ignoruji a užívám si hřejivé objetí mé nejlepší kamarádky.

,,C-co tady d-děláte?"zeptá se a z jeho hlasu je slyšet jak zadržuje slzy.

,,Přece si nenecháme ujít druhé narozeniny malé Míši"usměje se Kuba a já se znovu naplno rozbrečím. Sebastian nás všechny obejme a v objetí zůstaneme ještě nějakou chvíli dokud neuslyšíme dětský pláč. Nadzvednu obočí, odtáhnu se a podívám se ke dveřím. U dveří je položená dětská, hnědá autosedačka a v ní leží dítě v modrém oblečení.

,,C-co?"na nic víc se nezmůžu, a tak mě Klára obejde a vezme autosedačku do rukou.

,,Mě a Justinovi se narodilo miminko"řekne a já otevřu pusu dokořán. Klára se usmívá jako měsíček na hnoji a já se Sebastianem koukáme střídavě na Kláru a na mimčo. Jsem tak... Šťastná, že bych ty dva nejraději umačkala.

,,To je skvělý! Jsem šťastná za vás oba!"vypísknu a oba je obejmu. Pak přejdu k mimču a skloním se k němu.

,,Jaké jste mu dali jméno?"zeptám se se stále upřeným pohledem na dítě.

,,Schodli jsme se na jméně Šimon"odpoví Justin a já malého Šimona pohladím po tvářičce. Je sladký.. Má vlásky a oči po Kláře, ale obličejem je podobný spíše Justinovi.

,,Je krásný"usměji se a neustále klučinu hypnotizuji očima. S Klárou jsme měli společný sen, který se nám splnil. Vždycky jsme si přáli krásné dítě a, aby jedna z nás měla holku a druhá kluka, aby spolu až budou starší mohli být kamarádi nebo i něco víc.. Je to bláhové, my víme.