Drogy nebo láska?

66.Znovu?

O měsíc později...

Už uběhl měsíc a prakticky se nic nezměnilo. Bojím se, ale jedné věci. A to je, že jsem možná zase těhotná. Kdybych si dávala větší pozor tak by se to nestalo. Jenže já kráva si prostě nemohla vzít antikoncepci.
Jdu si udělat těhotenský test. Nechci být znovu těhotná. Nechci znovu potratit.

Z pohledu Sebastiana:

Zapnu televizi a začnu se dívat na svůj oblíbený seriál. Po chvíli mě, ale vyruší Nikol, která mi poklepe na rameno.

,,Sebe, musíme si promluvit"začne a posadí se vedle mě. Trochu se bojím co mi řekne.

,,Já.. No.. Pochopím když mě vyhodíš, protože jsi ještě na tohle mladý, ale prostě ti to musím říct"řekne a já nadzvednu obočí. Nervózně si skousne ret a já mám teď sto chutí ji tady tvrdě ojet. Dobře.. Musíme to brát vážně.

,,Jsem zase těhotná"šeptne a po tváři jí sjede slza. Tak tohle jsem nečekal.. Budu táta!

,,Pochopím, že nejspíš nebudeš chtít vychovávat dítě takhle mladý"řekne a já si ji přitáhnu do medvědího objetí.

,,Samozřejmě, že chci.. Je to naše dítě. Nikdy bych tě už neopustil, na to zapomeň. Ani kdyby jsi byla jakkoli nemocná. Miluji tě, na to nezapomínej a jsem strašně rád, že budeme mít dítě"řeknu a ona si mě přitiskne více k sobě. Nevím co bych bez ní už dělal. Ona je moje droga.

Z pohledu Nikol:

Jsem šťastná, že to takhle vzal. I po tom všem co mi říká jsem se bála. Ale teď už se nebojím.. Věřím mu ve všech ohledech.

O dva měsíce později...

Moje bříško už se zakulatilo, ale vypadá to, že Sebastian kvůli mě za chvíli umře. Neustále musí běhat do krámu pro různé jídlo, protože mám každou chvíli chuť na něco jiného. Také se o mě hodně bojí, ale dneska jsem ho přemluvila a můžu jít sama do města. Vážně si někdy připadám jako malé dítě.

Dojdu do parku a začnu se procházet. Sama už jsem se dlouho neprošla. Začnu si broukat nějakou melodii. Najednou uslyším jak za mnou někdo jde. Otočím se, ale nikdo tam není. Jenže, abych si myslela, že je to jen pocit tak na to bych nemohla být vycvičená. Začnu dělat, že o ničem nevím a pak se rychle otočím, ale zase tam nikdo není. Zhluboka se nadechnu a jdu dál. Najednou uslyším výstřel a těsně před mým břichem proletí kulka. Leknutím spadnu na zem, ale hned na to se zase postavím a rychle se dostanu z parku ven.
Nasednu do auta a vyjedu rychle domů.

..............................................

,,Nikol jsi v pohodě?"zeptá se hned Seb jak vlítnu a to doslova dovnitř domu.

,,Někdo se mě pokusil zabít.. Respektive naše dítě"vyhrknu a on ke mě rychle přijde. Byl to debilní nápad.. Neměla jsem nikam chodit sama. Můžu být jen ráda, že osoba co po mě vystřelila neuměla mířit.

,,Jak.. Co se stalo?"zeptá se a klekne si.

,,Někdo po mě vystřelil, ale je to dobrý, nic se mi nestalo"řeknu a falešně se usměji.

,,Ani našemu miminku se nic nestalo?"zeptá se a pohladí mě po bříšku.

,,Ne, nestalo"zasměji se a on mi vyhrne triko.

,,Jakpak se má náš andílek?"zeptá se a líbne mě na břicho. Chceme se nechat překvapit jestli to bude holka nebo kluk.

,,Teď kopnulo, cítil jsem to"řekne a rozzáří se mu oči. Bude z něho skvělý táta.

O sedm měsíců později...

,,V klidu dýchej. Za chvíli tam budeme"řekne Sebastian a přidá plyn.

...................................

Dorazíme před nemocnici a Sebastian mi pomůže z auta ven.

,,Potřebuje doktora. Za chvíli bude asi rodit"vyhrkne Seb na sestřičku a ta vezme telefon a po chvíli přijde doktor i s vozíkem. Sednu si na něj a muž mě začne tlačit k pokoji. Celou dobu mě Sebastian drží pevně za ruku, že mám pocit jakoby mi ji měl každou chvíli rozmačkat.
Doktor mi pomůže na lehátko v pokoji a pak mi roztáhne nohy.

,,Musíte počkat nejméně hodinu. Ještě nejste dostatečně roztažená"řekne doktor a odejde.

,,Vše bude dobré. Neboj, jsem tu s tebou"usměje se Sebastian a stiskne mi více ruku. Jakobych ji už teď neměla dost neprokrvenou.

......................................

Do mého břicha vystřelí obrovská bolest.

,,Můžeme!"křikne sestřička a pak přijde muž v bílém plášti.

,,Provedeme císařský řez"řekne a já vytřeštím oči. Klid Nikol, jen z tebe vyndají tu obrovskou zátěž. Chci říct.. Našeho andílka.

,,Zhluboka dýchejte"řekne sestřička a nasadí mi masku. Začnou mi těžknout víčka a po chvíli zavřu oči úplně a pohltí mě tma.

_______________________

Otevřu oči a přihmouřím je, protože mě do nich udeří ostré světlo.

,,Ahoj lásko"uslyším hlas, a tak se pousměji.

,,Ahoj"zachraptím a Seb mě pohladí po tváři.

,,Nestalo se nic miminku?"zeptám se a on záporně zavrtí hlavou. Nahlas si oddechnu.

,,A je to holčička nebo chlapeček?"zeptám se znovu a on se zasměje.

,,To ještě nevím. Nechtěl jsem to vědět.. Až s tebou"mrkne na mě a pak se ke mě nakloní a políbí mě.

,,Řeknu sestřičce, aby nám ho nebo jí sem přinesla"usměje se a postaví se.
Po chvíli přijde sestřička i Sebastian a sestra mi dá naše miminko do náruče.

,,Je to... Holčička"usměji se a po tváři mi sjede slza štěstí. Jsem máma.

,,Jak se bude jmenovat?"zeptá se Seb a já pokrčím rameny.

,,Jak chceš"řeknu a přitom stále očima hypnotizuji náš malý zázrak.

,,Je to holčička.. Takže vyber ty když to bude příště chlapeček tak budu vybírat já"řekne, já od miminka odtrhnu zrak a nevěřícně se podívám na Seba.

,,T-ty chceš ještě jedno dítě?"zeptám se a on se usměje.

,,Pokud nebudeš proti"zazubí se a já ho opatrně obejmu.

,,Děkuju"šeptnu a odtáhnu se.

,,Bude to.. Michaela"řeknu a Sebastian Míšu pohladí po tvářičce.

,,Michaela, krásné jméno. Proč zrovna tohle?"zeptá se a já se usměji.

,,Takhle se jmenovala moje maminka"odpovím a on si mě přitáhne k sobě. Chytne mě kolem ramen a společně se začneme rozplývat nad Míšou.

Pokračování příště...<3

Moc se omlouvám, že jsem strašně dlouho nevydala kapitolu, ale vysvětlení je jednoduché.
Byla jsem na horách a to znamená, že jsem byla mimo Wi-Fi😰
Ano já týden přežila bez Wi-Fi😅
Sama tomu nemůžu uvěřit😁
Děkuju za vše, snad jsem za tu dobu neztratila nějaké čtenáře😁💞
A strašně moc děkuji za více než 7000 přečtení!😱💞
Miluji vás💗

❤Vaše Sky❤

PS:Omlouvám se za chyby🌈