Drogy nebo láska?

38.Trapas

„Tak já to zkusím. Pokusím se tě tam nějak dostat, ale má to háček.. Musíš zvládnout zkoušky“řekne a já se usměji a skočím mu okolo krku.

„Děkuji, děkuji, děkuji!"začnu opakovat neustále dokola.

„Ještě mi neděkuj, ty zkoušky nejsou nejlehčí"řekne a já se na něj podívám.

„A co je to za zkoušky?"zeptám se nejistě.

„Jsou to velmi nebezpečné zkoušky, kde jde o život a jestli jsi holka nebo kluk, tak na tom nezáleží. Zkoušky jsou stejné pro všechny"řekne, já nahlas polknu a on pokračuje.

„Musíš je zvládnout ukázkově podotýkám, že spoustu lidí u zkoušek zemřelo a dívek se tam dostalo velmi málo. V gangu je nás přes 200 a dívek je tam myslím pouze deset"řekne a tázavě se na mě podívá. Nejspíš si myslí, že mě tohle odradí, ale to se šeredně plete. Já už nejsem ta malá, ustrašená, bezmocná a drzá...No dobře drzá jsem pořád.. Holčička co se všeho bojí! Teď jsem sebevědomá a jen tak něco mě nezastraší!

„Kdy začneme trénovat?"usměji se a on vykulí oči. Tohle asi nečekal.

„Ehm.. Asi v.. Od zítra.. Musím tě všechno naučit a hlavně připravit na ty zkoušky"odpoví a já kývnu, že rozumím.

„Dobře"

„Zítra se sejdeme u nákupáku v 8:00 a vem si sportovní věci"řekne.

„Jasně, ale trénovat mě budeš jen ty, že ano?"zeptám se pro jistotu.

„Hm.. Jo nechci, aby se to ostatní kluci dozvěděli"

„Tak jo a..."nedopovím to, protože opodál zaregistruji sirény a když se otočím tím směrem, tak uvidím dva muže v uniformách jak někoho zatýkají. Když se otočím zpátky na Willa, tak si všimnu jeho nervózního pohledu.

„Hele budu muset jít, tak ahoj"řekne a v sekundě zmizí.

„Zase sama"povzdechnu si a Forest za mnou štěkne jakoby mi rozuměl.

„Oh, promiň já vlastně nejsem sama"zasměji se a pohladím ho načež on zavrtí ocáskem. Odvážu ho od lavičky a vyrazím domů.

Odemkla byt, odepnu Forestovi vodítko a zamířím si to do koupelny. Odlíčím se, svlékla se a zalezu do sprchy. Pustím na sebe vlažnou vodu a začnu si broukat melodii písničky Let me Love You.

Po sprše si vyčistím zuby, nakrmím Foresta, nařídila si budík na 6:40 a chystám se usnout BEZ VEČEŘE. Chvíli jen tak ležím a přemýšlím nad těmi zkouškami.

„Já to zvládnu"řeknu do ticha, převalím se na bok a usnu.

Z pohledu Sebastiana:

Dneska jsem byl zase dlouho do noci ve firmě a vyřizoval jsem obchod se zbraněmi.

Vrátím se domů, osprchuji se a dojdu si lehnout. Chybí mi tu Nikol, je tu bez ní tak prázdno. Nevím co mám dělat, nevím co bych jí měl říct, nevím jestli se jí mám omluvit, nevím jak bych se jí měl omluvit, nevím absolutně nic.Teď se, ale musím hodně zaměřit na obchody, které mi dávají poslední dobou dost zabrat. Z toho všeho přemýšlení se unavím až mi začnou těžknout víčka a tak se poddám spánku.

Z pohledu Nikol:

Vzbudím se díky budíku, který jsem si včera nastavila a začínám toho litovat. Zamáčknu budík a nevrle zamručím. Teprve teď si uvědomím, že mám hlavu na opačné straně postele. Zvednu se do sedu a začnu si nechápavě prohlížet postel. Jak jsem se sem dostala? Nakonec o tom přestanu přemýšlet a vydám se do koupelny. Udělám všechny věci, které dělám každé ráno takže nakrmím Foresta a udělám si ranní rutinu.Na sebe si vezmu sportovní věci jak mi to nakázal Will: