Drogy nebo láska?

17.Policejní stanice

Začnou mi slzet oči. Rychle proto zamrkám. Je to moje chyba, to já ji skoro zabila.

„Můžeme jí vidět?" Optám se.

„Dnes už za ní nemá nikdo chodit, návštěvy můžou probíhat až od zítra" 

„Dobře" sklopím hlavu.

„Pojď půjdeme" řekne Seb a chytne mě za ruku.

___________________________

Přijedeme domů, tedy k Sebovi domů, a já vběhnu hned do pokoje a začnu brečet.

„Nemysli na to.. Zítra za ní půjdeme, teď se musíš nějak odreagovat. Co takhle se kouknout na nějaký film?" Řekne a přitom mě začne hladit po zádech. Ani jsem si nejdřív nevšimla, že přišel.

„Jasně, děkuju"utřu si slzy. Je moc hodný, že se o mě tak stará. Přejdeme do obýváku, Seb zapne televizi a pustí tam nějaký film. Chvíli film pozoruji, ale a pak si položím hlavu do jeho klína a usnu.

Z pohledu Sebastiana:

Usnula mi na klíně. Dám jí pusu na čelo a přikryji jí dekou. Nechápu co se mnou ta holka dělá, nikdy jsem takový nebyl. Vždycky jsem byl ten zlý, ten bez citů. Ale teď jsem jiný, to ona mě změnila a ještě k tomu za neuvěřitelně krátkou dobu. Dojdu k sobě do pokoje, kde z pod postele vytáhnu dva balíky s kokainem a podepíšu je k odevzdání. Pak je dám zpátky a usnu.

Ráno se vzbudím v 10:56,  tak usoudím, že je nejvyšší čas vstávat. Obléknu se a vyrazím do obýváku, ale Nikol tam není.

„Nikol? Kde seš? Nikol?" Zakřičím, ale ona se neozývá. Začnu jí zběsile hledat.

„Prosím kde jsi? Ozvi se.." Zaškemrám si pro sebe. Proběhl jsem snad celý dům, ale ona nikde, tak mě napadne ještě jedna možnost. Doběhnu k bazénu a tam jí konečně uvidím. Nikol si vesele plave v bazénu. Oddychnu si, má nádherné tělo.

„Co tu děláš?" Zeptám se a ona když si mě všimne se trochu lekne.

„Plavu?" Zasměje se a vyleze z bazénu a když jí uvidím musím si skousnout spodní ret.

„Jasně.. Nechceš objednat pizzu?" Podrbu se na zátylku.

„Proč ne.. Nejdřív se jdu, ale převléct " řekne, odejde a já jdu objednat tu pizzu.

Z pohledu Nikol:

Převléknu se a dojdu dolů kde už čeká Seb i s pizzou.

„Hm... Jaká je?" Nadzvednu obočí.

„Šunková" řekne a olízne si ret. Vezmu si první kousek a s chutí se do něj zahryznu.

„Nikol? Ale musíš mi něco vysvětlit.. Co všechno se vlastně děje a co se stalo?" Zatváří se smutně.

„Dobře.. Můj nevlastní otec byl ten chlápek co chtěl zabít Kláru no.. On zabil mou sestru a chtěl zabít i mě, ale já mu utekla a teď jsem tady" pokusím se o úsměv, který je ale značně falešný.

„To je mi moc líto" řekne a obejme mě.

„Můžu nějak pomoct?" Zeptá se starostlivě a pramen vlasů mi dá za ucho.

„Prosím nemluv o tom" zašeptám a on kývne hlavou na souhlas.

„Půjdeme na tu policejní stanici?" Zeptám se nejistě.

„Nejspíš musíme" odpoví neutrálně a já si povzdychnu. Vůbec se mi tam nechce.

„Tak já se jdu nachystat" řeknu a odejdu se převléct. Nejdřív ale vymažu všechny zprávy od Petera.

Vezmu si na sebe potrhané riflové kraťasy a lososové tričko s dlouhým rukávem. Na obličej si dám trochu řasenky a make-upu. Můžeme jít.

„Jdeme?" Zeptám se Seba.

„Jasně" usměje se, nasedneme do auta a vyrazíme.

_______________________

Čekáme v čekárně a pak přijde nějaký chlápek a zavede mě do místnosti kde je jen stůl,židle a kamera v rohu místnosti. Popravdě první jsem si všimla té kamery.

„Sedněte si" vybídne mě a já se posadím.

„Takže slečno Kendrová.. Řekněte mi jak všechno včera začalo" řekne a mě z jeho chraplavého hlasu naběhne husina.

„No.. Já.. N-nevím.. Byl tam nějaký muž a chtěl zabít mojí kamarádku, a tak jsem šla na pomoc" vyhrknu aniž bych si uvědomila co jsem řekla. Chlápek nadzvedne obočí a prohlédne si mě.

„A proč jste se neobrátila rovnou na policii?" Tuhle otázku jsem čekala.

„Byla jsem v šoku" odpovím hned.

„Dobrá, jak jste zjistila, že chce ten nějaký muž zabít vaší kamarádku?"

„Napsalo mi neznámé číslo.." Odpovím a on si mě podezíravě prohlédne. 

„A máte tu mobilní telefon?" Zeptá se.

„Když mi ten muž napsal tak hned jak jsem si zprávu přečetla, hned se vše vymazalo" řeknu a mám sto chutí se plácnout do čela. Taková blbost.

„A jak ti muži vypadali?" Zeptá se a já si něco uvědomím.

„Jak víte, že jich bylo víc? Nic takového jsem přeci neřekla" zeptám se podezíravě jako bych nebyla na výslechu já, nýbrž on. Je vidět, že tahle otázka ho zaskočila a neví co říct.

„No.. Důkazy svědčí o tom, že jich bylo víc" řekne nakonec. Jasně, na to ti tak skočím.

„Dobře, ale nevím co měli na sobě protože byla tma" odpovím.

„No nic, to bude nejspíš všechno. Můžete jít" řekne mi a já odejdu za Sebem. Myslela jsem si, že to nebude, tak krátký rozhovor ne, že by mi to vadilo, ale pokud je tak vypatlanej a vše mi uvěřil, tak je to v pohodě. Pokud ovšem neví náhodou víc než já a nemá něco za lubem a ví, že lžu. Nebudu se tím zabírat.

„Pojedeme za Klárou?" Zeptám se Seba.

„Jak si má princezna přeje" usměje se.

„Nejsem tvá princezna" zamračím se a odfrknu si.

„No tak..." Zavrní a udělá smutný obličej, nahne se ke mě a zašeptá mi do ouška.

„Proč ne?" Začnu se červenat, on se najednou přiblíží a jemně se otře svými rty o ty mé. Celá ztuhnu a začnu rudnout. Bylo to tak krátké, ale i tak strašně moc příjemné. Jenže tohle není správné. Teprve jsem ho poznala a necítím se zralá si něco v momentální situaci s někým začínat. 

„Promiň, já nevím jestli jsem na tohle připravená" řeknu a oddálím se od něj. Mám smíšené pocity.. Srdce říká: Chci ho znovu políbit, ale hlava zase: Nevím jestli jsem připravená kvůli tomu co mi udělal Peter. Koho mám poslechnout?

„Nikol? Ty jsi mi neřekla celou pravdu že?" Když to řekne nevinně se na něj podívám.

„Co ti ještě udělal?" Zeptá se starostlivě a chytne mě za zápěstí.

„Au.." Syknu.

„Co to tam máš?" Zeptá se, já se mu nebráním a nechám si od něj vyhrnout rukáv. Slzy mi začnou téct po tvářích když znovu uvidím co mám na ruce. On mě pustí a chytne se za spánky.

„Musím ti to ošetřit" řekne smutně a já neodolám. To jak je hodný, jeho oči, vlasy, plné rty, postava a celkový on. Nemohu si pomoct a tak ho políbím.

Pokračování příště...<3

Takže tohle je moje zatím nejdelší kapitola doufám, že se líbila😇😻
Omlouvám se, že nevydávám tak často, ale mám hodně práce😟Děkuju za všechno a omlouvám se za chyby😅

💖Vaše Sky😘💗