Z pohledu Nikol:
Jedeme neznámo kam.
Dorazíme na místo, někde na konci města. Je to staré tetovací studio.
Vejdeme dovnitř, kam mě a Sebastiana vedou nějací muži. Jdeme dolů po schodech, kde nás zavedou do ozářené místnosti. Najednou mi začne být hrozné horko, zatočí se mi hlava, já spadnu na zem a před očima se mi zatmí. Zase..
O hodinu později..
Probudím se na nějaké staré matraci, úplně nahá a připoutaná poutama, která mě strašně škrtí na zápěstí. A to se mi ještě nezahojili mé staré rány. Do očí se mi nahrnou slzy. Nechci to prožít znovu, už ne. Zrovna můj život začínal v jistém ohledu být šťastný a teď tohle.
Co mi důležitého Sebastian tají? Proč mi nechce říct pravdu? Postavím se, začnu cukat rukama, ale v tu chvíli někdo vejde. Je mi povědomí, pomyslím si a pak mi to docvakne. To je ten polda co mě vyslýchal! Proto chtěl tak málo informací, aby se nepřišlo na to, že v tom jak jsem postřelila Kláru neměl prsty taky!
„Prosím, nechte mě.. Proč to děláte?" Ukápne mi slza.
„Protože potřebujeme prachy.. Ne, že bychom jich měli málo, ale navíc prachy se vždy hodí a tebou si vyděláme dost" usměje se a začne se ke mně přibližovat s nějakou černou tyčí. Já jen couvám dokud mi to nezakážou pouta. Jsem v pasti. Muž ke mě přijde, tyč mi přitiskne na stehno, mnou projede obrovská bolest a mé tělo se začne celé třást. Poté mi vrazí facku. Znovu se otevřou dveře a vejde Peter.
„Musím se na to podívat z blízka" řekne úchylně a nastane další rána. Po ní následuje další a další a další a mé bezvládné tělo už jen vyčerpaně leží na studené zemi.
„Má dost" ohlásí po chvíli Peter a chytne mě za vlasy.
„Tohle už nebudeš potřebovat" usměje se, třičtvrtě vlasů mi nožem uřízne a vlasy pohodí vedle mě na zem.
„Tak, teď tě umyji"
„J-já s-sama" vykoktám a vezmu si od něj houbičku, kterou držel v ruce. On se na mě zamračí, ale nakonec mě nechá se umýt.
Když se domyji, Peter už není v místnosti a je tu jen ten polda.
„Víš o tom, že tvůj přítel tě celou dobu pozoruje?" Ušklíbne se a ukáže na kameru v rohu. Já se znovu rozbrečím. Nechci, aby mě viděl v tomhle stavu.
„Teď se obleč" hodí po mě černobílé kratičké šaty, teda jestli se tomu tak dá říkat, a průsvitné podkolenky. Vše bez spodního pradla. Udělám co mi řekl, protože další rány bych už za neposlušnost neunesla. Přijde ke mně a chytne mě za bradu.
„Teď to sežer" zavrčí a podá mi nějakou pilulku.
„Co t-to j-je?" Zeptám se opatrně.
„Něco, po čem ti bude báječně" řekne zhuleně a já zakroutím hlavou v nesouhlas.
„Dělej!" Křikne a pilulku mi začne násilným způsobem rvát do pusy tak, že se začnu po chvíli dusit, ale nakonec pilulku s nucením spolknu. Muž se usměje, mě se začne motat hlava a začnu vidět rozmazaně. Poté mi bolestně dopadne hlava na zem a zase tma.
Z pohledu Sebastiana:
Začne jí dávat elektrické rány a já s tím nemohu nic udělat. Můžu se na to jen s lítostí dívat. Po tváři mi steče další slza. Je to moje chyba.. Kdybych byl opatrnější..
Peter chytne Nikol za vlasy, které ji následně uřízne a já rychle zavřu oči, protože se nedokážu dívat na osobu, kterou tak moc miluji, jak trpí.
Z pohledu Nikol:
O několik hodin později..
Všude se všechno houpe, ale já nic nevidím, protože mám přes oči šátek. Jsem v nějakém těsném prostoru a nemůžu se pořádně hýbat. Vypadá to, že jsem v kufru. Najednou mě někdo chytne a začne mě táhnout pryč, jenže já se vysmeknu, strhnu si šátek z očí a běžím co nejdál od auta, ve kterém mě přivezli. Vůbec nevnímám okolí. Nevím, kde jsem a když si uvědomím, že to nemá cenu a osoba mě dohání, tak zastavím a rozhlédnu se.
„Kde to kurva jsem?!" Zakřičím a chytnu se za vlasy. Všude je spoustu lidí a plakáty a značky v jazyce, kterému já vůbec nerozumím.
„Schnell!" Křikne na mě někdo a strčí do mě.
„Guten tag" řekne někdo za mnou.
„Já jsem v Německu?!" Rozkřičím se a chytnu panický záchvat. Padnu na kolena uprostřed silnice a rozbrečím se. Nemůžu pořádně dýchat, jsem v šoku. Lidi na mě koukají jako na blázna, ale kdo by taky nekoukal, že?
Jsem odloučená od všeho co znám. Od Kláry, města, které znám jako svoje boty, Foresta a hlavně od Sebastiana.
Pak mě chytne jeden z těch chlápků od Petera a začne mě táhnout zpátky k autu.
Pokračování příště...<3
Další kapča v 0:50😁
Byla jsem moc líná napsat kapitolu přes den, a tak jsem si večer udělala kafe a pak další a další.. No, prostě jsem vypila spoustu kafe, abych dopsala tuhle kapitolu😂😅☕
Chtěla bych moc poděkovat za podporu Ankafriend
Doufám, že nevadí, že označuji😐❤
Ale moc si mě potěšila :3 ♥♥♥
Jinak se omlouvám za chyby a dobrou😘💎💟
ČTEŠ
Drogy nebo láska?
عاطفية|DOKONČENO| Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára. Jednoho dne přijde domů, kde...
