Drogy nebo láska?

48.Zkouška2

„Kdo ho zabil?“zeptá se a mě všechno dojde.
Takže další zkouška spočívá v tom, že mě budou mučit tak, abych řekla to co chtějí. Aby zjistili, že nic neřeknu když mě v akci chytí. Pokud jsem to dobře pochopila.

„Tak kdo?"zeptá se ještě jednou a já se ušklíbnu.

„A kdo koho?“udělám blbou a jeden z chlápků mi vlepí facku.

„Víš to moc dobře tak dělej“řekne a já záporně zavrtím hlavou.

„Bude to čím dál tím víc bolet“usměje se a já mu úsměv oplatím. Myslí si, že mě jen tak vyprovokuje?

Pokrčí rameny a vezme si kleštičky. Dojde ke mě a uchopí mi nehet. Co to kurva?
Najednou mi nehet strhne a já vyjeknu bolestí. Dobře možná mu to řeknu, protože si myslím, že nastane i horší trest než je strhávání nehtů. Když tak vidím ty dva kufříky naskládané různými mučícími nástroji začínám se bát.

„Tak co?“zeptá se a já pohlédnu na své zbylé nehty.

„Naser si“řeknu a po tváři mi sjede neposlušná slza. Nehty mi pomalu začne strhávat jeden po druhým a já mám pocit, že za chvíli umřu bolestí. Když je hotov podívám se na své zakrvácené ruce. Hovado jedno. Ale musím to podstoupit. Vezme si z kufříku jakési tlačítko a zmáčkne ho. Projede mnou malý elektrický šok. Trochu se otřepu, ale nebylo to nic strašného takže zůstanu v klidu sedět. Tlačítko zmáčkne znovu, ale tentokrát mnou projede větší šok a já nadskočím. Poté ho zmáčkne znovu a mnou projede silná štiplavá bolest a mé tělo se začne třást. Pokusím se dát ruce z pout, ale nejde to. Po chvíli se třást přestanu a muž ke mě přistoupí.

„Tak už nám něco povíš?“zašeptá mi do ucha a skousne mi ušní lalůček.

„Ano“vydechnu se slzama v očích a muži se usmějí.

„Tak povídej“vybídne mě a já kývnu v souhlas.

„Jste nechutný prasata co si myslí, že jim něco povím“ušklíbnu se a začnu se smát jako šílenec. Kde se to ve mě bere? Tohle nejsem já. I když to nejsem už dávno.

„Děvko“řekne muž a vezme nůž. Nahlas polknu a on mi vyhrne rukáv přesně na té ruce kde mám vyryto 'DĚVKA' , to je ironie. Smutně se na muže podívám, ale on pořád nechápavě hypnotizuje mou ruku. Poté ke mě zvedne zrak a usměje se. Ale tohle byl upřímný a chápavý úsměv. Ne ten zlý, který mu hrál celou dobu na tváři.

„Tak dělej“vybídne ho ten druhý a on zavrtí hlavou a pak zase nahodí svůj ďábelský úsměv. Je to dobrý herec.

„Na ruce ne to.. To.. To už je ohraný“vymáčkne se nakonec a usměje se. Druhý muž protočí očima a z ruky mu nůž vytrhne.

„Tak kam to chceš?“zeptá se mě a já nadzvednu obočí. Pokrčím rameny, že mi to je jedno a on mi nůž zarazí do břicha. Vyplivnu krev a začnu kašlat. Mé triko se znovu zbarví do rudě červené. Po bradě mi zteče pramínek rudé tekutiny. Mají nastudované přesně kam mě mohou bodnout, aby nezasáhli důležitý orgán.

„Nic vám nepovím když ani nevím o co se jedná!“křiknu a hned na to syknu bolestí.

„Tak ty nevíš jo?“zasměje se muž a nožem mě řízne do stehna. Já tohle už nevydržím. Po tváři se mi skutálí další slza a pak omdlím. Vlastně neomdlím, ale zahraji si na to, že jsem omdlela. Vyčkávám na to jestli něco muži řeknou.

„Odnes jí má dost, musíme se poradit s ostatníma jestli uspěla nebo ne“řekne jeden a druhý ke mě přijde a od všeho mě odpoutá. Pootevřu oči a všimnu si, že druhý chlápek už tu není. Sama pro sebe se usměji a zhluboka se nadechnu. Sice už nemám dost sil, ale snad to stačí.