Ráno se probudím díky budíku v 5:50 s bolestmi na zádech, protože se Peter včera večer zase nudil. Kdyby tady tak byla máma.. Teď se s tím, ale musím vypořádat sama. Na zádech už mám minimálně 50 jizev což jsou prostě 'znaménka' na celý život. Pochybuji, že se někdy budu někomu líbit když vypadám takhle.
Dojdu do koupelny, svléknu se a začnu se prohlížet v zrcadle. Nevidím tam nic jiného než unavenou a téměř zničenou dívku. Už se ani nepoznávám.
Osprchuji se a vezmu si na sebe upnuté černé legíny, černé tričko s potiskem a šedý svetr. Ještě se namaluji a pak dojdu vzbudit sestru. Přijdu k ní do pokoje a začnu s ní jemně třást.
„Sáro.. Vzbuď se, jdeš do školy tak vstávej." Po těchto slovech otevře očka, podívá se na mě a řekne:
„Nikčo, mě bolí bříško a je mi zima. " Zamračím se a sáhnu ji na čelo. Je úplně horké a proto vběhnu do koupelny pro teploměr.
Asi po 5ti minutovém hledání ho konečně najdu. Dojdu zpátky za Sárou a dám jí ho do podpaží. Když zapíská podívám se na něj.
,,Dnes do školy určitě nepůjdeš"
„A proč?"
„Protože máš velkou teplotu. Musíš ležet a být v klidu. " Usměji se na ni a ona posmutní.
„A je to hodně zlý?"
„Ne není, nemusíš se bát. " Odpovím a dojdu udělat ještě čaj. Čaj odnesu do pokoje a řeknu Sáře instrukce na dnešek. Poté se podívám na hodiny.
„Do hajzlu, za 15 minut mi začíná škola! "Zanadávám a vezmu si boty, tašku a začnu utíkat na autobusovou zastávku. Autobus akorát začne zavírat dveře, ale já je tak akorát zadržím.
„Dobrý den, student.. Ke škole poprosím. " Řeknu udýchaně.
„Děvenko, jsem tady o 5 minut později. Měla by jsi vstávat dříve. " Pohrozí mi a já protočím očima.
„Hele neberte to zle pane, ale vstávám v 5:50 takže na nějaký vstávání brzo vám seru. " Odseknu a jdu si sednout. Stařík za volantem se jen zamračí, následně zavrtí hlavou, ale dále to neřeší a vyrazí.
________________
Do třídy dorazím o 15 minut déle a když mě naše učitelka na dějepis spatří, hned na mě začne řvát:
„Jak si to jako představujete Kendrová?! Neumíte přijít normálně na vyučování?! S paní učitelkou třídní si to vyřiďte sama, já napíšu jakože chybíte!" Tak to pardon, ale já si tady nenechám srát na hlavu.
„Jak vidíte paní učitelko, tak zde přítomná jsem a protože jsem přišla o blbých 15 minut déle tak máte napsat pozdní příchod. Měla by jste si znovu pročíst školní řád, pančelko. " Usměji se na ni a spokojeně si dojdu sednout vedle Kláry. Učitelka na mě jen kouká s otevřenou pusou a poté oznámí:
„Kendrová žákovskou. Hned!" Protočím očima, dnes už po několikáté.
„Tak si pro ní pojďte"
„Buď to mi ji podej a nebo zavolám tvým rodičům!" Řekne vztekle a já se uchechtnu. Asi si myslela, že tohle mě dostane.
„Můžete to dát mámě na hrob a nebo tátovi k pivu, ten to mile rád pozvrací. " Ušklíbnu se.
„Urychleně ji sem dej!" Začne na mě už opravdu řvát a přitom si i dupne což vypadá hrozně komicky. Všichni se začnou smát.
„No dobře, nerozčilujte se paní Heleno. Já vám ji teda dám.. " Vyndám z batohu žákovskou knížku a hodím ji po učitelce. 'Omylem' přitom zasáhnu její obličej a všichni začnou padat smíchy na zem.
Nakonec dostanu třídní důtku, poznámku a vysvědčení, které mimochodem nedopadlo nejlépe. Po zbytek dne se už nic ve škole zajímavého nedělo. Všichni hráli deskové hry, protože je konec školního roku a já jsem zbytek hodin prokecala s Klárou.
Pokračování příště...<3
Moc se omlouvám za chyby. Kapitoly budou zatím jenom krátké, musím se pořádně rozepsat takže zatím a příjemné čtení😘❤
ČTEŠ
Drogy nebo láska?
Romance|DOKONČENO| Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára. Jednoho dne přijde domů, kde...
