Drogy nebo láska?

63.Otřes mozku

Pomalu otevřu oči a nahnu trochu hlavu na stranu. Do hlavy mi vystřelí velká bolest. Pokusím se pohnout s rukou, ale ucítím taky bolest a pak se podívám na svou pravou ruku a všimnu si, že ji mám v sádře. Jak jsem se dostala, ale do nemocnice?

„Dobrý den, je vám lépe?“zeptá se a já kývnu v souhlas. Není.. Fakt jsem si na lhaní zvykla.

„A jak jsem se sem dostala?“vyhrknu a doktor se usměje.

„Vaše kamarádka vás sem odvezla když vás našla na schodech v bezvědomí“odpoví a já si skousnu ret.

„A kde je teď?“

„Čeká na chodbě, chcete ji zavolat?“optá se a já souhlasně kývnu. Někam odejde a místo něj se ve dveřích objeví Klára.

„Je ti dobře?“vyhrkne a já se křivě usměji.

„Trochu mě bolí hlava a ruka“řeknu popravdě a ona se usměje.

„Máš silný otřes mozku a zlomenou ruku. Nechají si tě tu ještě dva dny a tohle si máš mazat na oční víčka“usměje se a já se zamračím. Nechci tady být tak dlouho. Chybí mi Sebastian. Na co to myslím? Leon byl moc hodný.. Například jak si se mnou pustil ten film. V hlavě mi začnou kolovat nesmyslné myšlenky. Počkat..

„Já si vzpoměla“vydechnu a Klára se na mě nechápavě podívá.

„Co?“

„Vzpoměla jsem si“vyhrknu a jí se rozzáří oči.

„Vzpoměla jsem si!“vykřiknu přes celou místnost a do pokoje vlítne doktor.

„Děje se něco?“zeptá se hned a já se usměji.

„Ne nic, vše je v pořádku.. Jen.. Mohl byste zavolat Sebastianovi Georgionovi?“zeptám se a on kývne a přeměří si mě pohledem.

„Jeho telefonní číslo je *** *** *** “řeknu a on si číslo zapíše do nějakého notýsku.

„Děkuji“dodám a doktor se usměje a odejde.

„Co se děje?“zeptá se Klára nechápavě a já se znovu usměji.

„Prostě jsem si na všechno vzpoměla. Pamatuji si to!“vyjeknu radostně a ona se také usměje.

„A jak to bude teď se Sebastianem?“zeptá se a mě úsměv z tváře spadne.

„Za chvíli možná přijde a všechno si vyříkáme“odpovím a ona chápavě kývne.

Po zhruba půl hodině se ode dveří ozve:

„Ahoj“a tak tam já s Klárou nasměřujeme pohled. Ve dveřích stojí Sebastian. Potrhané džíny, bílá mikina s nápisem, kšiltovka NY a nike boty. Vždycky měl styl.

„A-ahoj“vykoktám a zrudnu.

„Čauky“řekne optimisticky Klára a vstane.

„Tak já půjdu a přijdu zase zítra papa“zamává a já nadzvednu obočí. To mě tady s ním nechá jako samotnou?!

„Co jsi potřebovala?“zeptá se téměř okamžitě a přistoupí blíže k posteli. Když už je blíže tak si všimnu kruhů pod očima z nedostatku spánku.

„J-já....“ano vím, leze to ze mě jako z chlupatý deky, ale já nevím absolutně co říct. Je to jako bych byla zase ta stydlivá. Navíc.. Jelikož jsem si vzpoměla tak si tak nějak pamatuji na city, které mám k Sebastianovi.

„Vzpoměla jsem si na.. N-na všechno“řeknu a on vytřeští oči.

„Jak jako na všechno?"zeptá se a já se kousnu do rtu.