Drogy nebo láska?

19. Narozeniny

Ráno se vzbudím, a tak se dojdu převléct. Po převlečení sejdu dolů a v obýváku už čeká Sebastian.

„Dobré odpoledne" pozdraví mě s úsměvem. Odpoledne? Nenápadně kouknu na hodiny a opravdu.. 12:03.. Radši to nijak nekomentuji.

„Dobré" odpovím a sednu si vedle něj.

„Co budeme dnes dělat?" Zeptám se.

„Mám pro tebe překvapení" řekne a šibalsky se usměje.

„Jaké?"

„Je to překvapení, nemůžu ti ho říct a navíc je připravené až na večer" zazubí se a já posmutním.

„Achjo.." Udělám roztomilý obličej.

„Ale, abych tě rozveselil, tak část překvapení by měla proběhnout už po obědě" mrkne na mě, odejde a já se zamračím.

„Nemám ráda překvapení, radši objednám oběd" řeknu si sama pro sebe a objednám čínské nudle i pro Seba.

_______________________________

„Sebe! Oběd!" Zakřičím když přivezou nudle.

„Co to bude?" Zeptá se a mlsně si olízne rty.

„Nechtěla jsem nic vařit, tak jsem něco objednala" řeknu a dám před něj jídlo.

„Díky" usměje se a pustí se do toho. Já si vezmu taky své jídlo a začnu ho jíst.

„Jdu nahoru" řeknu po jídle a chystám se odejít.

„Jdi nahoru a obleč se, někam půjdeme" mrkne na mě a popostrčí mě ke schodům, já se na něj podívám pohledem: Já, že se mám hýbat? a jdu nahoru. Vezmu si černé džíny, kostkovanou košili, řasenku a trochu make-upu. Nepotřebuji ho hodně, jsem krásná přirozeně (ego up😂).

Přijdu k autu kde už čeká Seb.

„Můžeme?" Optám se, on kývne hlavou a poté mi zaváže šátek přes oči. Už zase?

Jedeme asi 15 minut tedy, podle mého odhadu, a pak konečně zastavíme. S pomocí Sebastiana vylezu z auta a pak si sundám šátek a před očima se mi objeví nákupní centrum.

„Hodně štěstí!" Zakřičí.

„Co to děláš?" Nadzvednu jedno obočí a pak si to uvědomím, já mám narozeniny!

„Jak víš, že mám narozeniny?" Zeptám se podezíravě.

„Facebook ví vše, ne já" zazubí se.

„To jsi nemusel" bouchnu ho do ramene.

„Nějaká surová ne?" Řekne smutně a začne si hladit místo kam jsem ho praštila.

„Padavko, ale co si mám jako koupit za hadry?" Zeptám se.

„No.. Já tě zavedu do jednoho obchodu a tam si něco vybereš" usměje se a chytne mě za ruku.

„Dobře, ale mohl by jsi mi prosím pustit tu ruku?" Zeptám se a zatvářím se smutně.

„Ježiši, omlouvám se, zapoměl jsem na to a navíc jsem ti to neošetřil!" Začne vyšilovat a ruku mi pustí.

„To je v pohodě ty citlivko, ještě se tady můžeš rozbrečet hele" řeknu a začnu se smát. On otevře pusu jakoby chtěl něco říct, ale nakonec jí zase zavře.

„Tak jdem" řeknu a tím prolomím trapné ticho a vyrazím se Sebastianem směrem k nákupáku. Dál už mě vede on. Vyjedeme eskalátory a Seb mě zavede před obchod jménem: GALANCE.