29.Smíšené pocity

1.7K 58 2
                                    

Z pohledu Sebastiana:

„A kurva“řeknu a poté nahodím pohled alá:je mi to u prdele a s úsměvem dojdu ke dveřím.

„Znovu se setkáváme“řeknu hlubokým hlasem a založím si ruce na hrudi. Když v tom Justin chytne obrovský záchvat smíchu a pak si utře imaginární slzu z tváře a zvedne se ze země.

„Takhle už nemluv“zasměje se a narovná se. Ty vole, my tu provádíme nebezpečnou akci a on chytne záchvat smíchu.. No to mě poser. Je tohle normální?

„Proč si přišel?“zeptá se Peter zpoza dveří.

„Na návštěvu“řeknu v klidu.

„Nikol nenajdeš ani kdyby si chtěl“usměje se a já zavrtím hlavou.

„Ale já už jí našel“ušklíbnu se a zámávám složkou. Peter se zamračí a rozeběhne se ke dveřím. Na to se ale dveře sami od sebe zavřou a Peter na ně z druhé strany začne bušit.

„Sebe? Dělejte nemáte moc času nevím jak dlouho je to udrží, ale nebude to moc dlouho“ozve se mi do ucha John.

„Jasné“odpovím.

„Co teď?“zeptá se Tom.

„Nastane plán B“řeknu a oni se na mě podívají nechápavým pohledem.

„Doufám, že jste si přečetli v čem spočívá plán B?!“zvýším hlas a oni začnou rychle kývat hlavou nahoru a dolů a nevinně se usmívat. Já jen protočím očima a otevřu v místnosti okno.

„Johne? Plán B“

„Ok, jdu na to“řekne nazpět a já pokynu klukům, aby šli za mnou.

„Vylezte na střechu“řeknu a oni začnou lézt z okna ven. Když už jsou všichni nahoře vylezu z okna i já a chytím se okapu. Poté povyskočím a díky tomu se zachytím za střechu, za kterou se přitáhnu nahoru a vylezu.

„Támhle!“uslyším ze zdola a popoběhnu s klukama se schovat za větrací šachtu.

„Johne, jsme na střeše jak dlouho to bude trvat?“zeptám se naléhavě.

„Asi za pět minut by tam měl být“řekne rychle.

„Takže až přiletí vrtulník co nejrychleji do něj nasedneme a střílet se bude až z něj ok?“

„Okej“řeknou a někdo chytí Davida pod krkem, ale Tomáš ho bodne nožem do ruky a on tak povolí a pustí Davida. Už bych se měl taky zapojit ještě jsem dnes nikoho nezabil. Pomyslím si a vytáhnu zbraň. Otočím se a všichni už mají soupeře.

„Co se to se mnou děje?“zeptám se sám sebe.

„Já nevím máš krámy?“ozve se za mnou muž a já mu dám pěstí do obličeje až z toho spadne na zem.

„Jo a ty v hlavě hovno“dodám a prostřelím mu lebku. Pak se na mě vrhnou další dva chlápci, a tak jednomu z nich dám hřbetem pistole do hlavy a druhého postřelím do břicha. Ten co dostal do hlavy se ale hned vzpamatuje a doběhne ke mě s nožem, jenže já se uhnu když je těsně přede mnou, a tak si trochu zalítá.. Respektive hodí držku ze střechy a já mu jen s úsměvem na rtech zamávám. Pak všude začne lítat listí a nade mnou se objeví vrtulník, který ale nepřistane, pouze nám hodí provazový žebřík, po kterém začneme všichni šplhat nahoru. Jelikož lezu jako poslední, tak schytám zásah malým nožíkem do lýtka.

„Do prdele!“zakleju, posadím se do vrtulníku a vyndám si nožík z lýtka.

„Zavážu vám to“řekne s úsměvem moje milá spolupracovnice a začne mi obvazovat nohu.

„Dík“usměji se.

_________________________

„A kde je Nikol?“zeptá se hned Justin jak přijdeme do mé kenceláře.

„Ještě jsem se na tu složku ani nepodíval a ty se mě zeptáš na tohle“plácnu se do čela a složku otevřu.

„Nikol Kendrová, čerstvých 17 let bla, bla, bla.. Panna.. Počkat je to panna?“nadzvednu nad svou otázkou obočí, ale nakonec nad tím mávnu rukou, nechám pannu pannou a čtu dál.

„Narodila se bla, bla... Á tady to je. Byla prodána jako panna do.. Německa? To jako fakt?!“rozkřičím se.

„Klid brácho, prostě si uděláme menší výlet“poplácá mě po zádech Tom a já se na něj podívám zlověstným pohledem. On dá ruce nahoru na znamení, že se vzdává.

„Tak pojedem do Německa“řeknu už v klidu.

„Tak jo“řekne naopak Dave a pokrčí rameny. Já znovu upřu pohled do složky.

„Prodáno za 1 000 000 Leonu Böhmerovi“řeknu nahlas.

„Ty vole“šeptne zase s údivem Justin.

„Takže John zjistí o tom Leonovi více, zítra se sejdeme ve skladě ve 13:00 a pozítří se jede na výlet.. Teď už běžte“oznámím a vydám se k sobě do pokoje, kde spadnu na postel a hned usnu.

Z pohledu Nikol:

„Já ale nevím co k tobě cítím“vyhrknu, vstanu a doběhnu k sobě do pokoje, kde se svalím na postel. Přitisknu si polštář na hlavu a hlasitě do něj zařvu. Ano, takto se vzteká 17ti letá holka.
Nakonec vstanu a dojdu do koupelny, kde ze sebe svléknu všechno oblečení a vlezu si do sprchy. Pomalu pustím vodu a nechám na sebe dopadat příjemně ledové kapky vody, dokud se nespustí teplá. Potřebuji ze sebe smýt špínu dne. Mám smíšené pocity.. Myslím, že k Leonovi něco cítím, ale nevím přesně co to je. A Sebastiana jsem dlouho neviděla a už mi tolik nechybí.

Když se vysprchuji, tak si na sebe vezmu pohodlné růžové kraťásky a volné tričko. Přikryji se peřinou a začnu projíždět instagram. Najdu tam nějaký citát.

,,SEJDE Z OČÍ SEJDE Z MYSLI“řeknu nahlas a začnu přemýšlet. Tato slova mi neustále dokola zní v hlavě. Sebastiana jsem neviděla dlouho.

„Miluji ho ještě?“

Pokračování příště...<3

Čauky mňauky!😻
Jsem tu s novou kapčou snad se líbí :3 ❤❤❤
Je sice trochu kratší, ale budou i delší😄
♥♥♥♥♥SKY♥♥♥♥♥

Drogy nebo láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat