Drogy nebo láska?

50.Kdo jsi?

Z pohledu Sebastiana:

„Nikol!“zakřičím a vyběhnu k budově.
Přeskočím zábradlí, za kterým jsem byl a doběhnu k budově. Zastavím se několik metrů od vchodu a najednou se ze dveří doplazí ven Nikol. I hned k ní přiběhnu a popadnu jí.

„Nikol“zašeptám a ona se na mě usměje a pak svěsí hlavu.

„Nikol, Nikol prober se prosím“začnu s ní třást, ale ona se neprobírá. Jestli se neprobere tak pro mě ztratí život smysl.

„Ustupte!“vykřikne někdo a já Nikol vezmu do náručí. Přede mě se postaví nějaký muž.

„Nech ho, je to účastník zkoušky a věnuje se zdravotnicví!“zakřičí na mě Will zezadu a já kývnu a podám mu Nikol. Naloží jí do auta, které sem přijelo a odjedou.

„Jedu za ní“řeknu a nasednu do svého auta.

„Ale co zkouška?“zeptá se Justin a já se na něj prosebně podívám.

„Zařiď to a řekni, že výsledky budou po zítří“odpovím, nastartuji a vyjedu za autem s Nikol. Zastavíme před nemocnicí a já hned vylezu a následuji muže, který jí nese.

„Je v bezvědomí a potřebuje rychle doktora“řekne muž postarší paní za pultem.

„Bohužel teď nem...“

„Jestli jí i hned nezavoláte doktora tak vám ustřelím ten vrásčitej ksicht!“vykřiknu a ona rychlostí blesku vezme mobil.

„Doktor tu bude za chvíli“falešně se usměje a dál se věnuje papírům. Přijde doktor a hned na to zavolá další lidi, aby mu pomohli. Když jí dají na pokoj tak jí vpíchnou do žíly několik hadiček a připojí k několika přístrojům.

„Zástava!“vykřikne někdo a já přiběhnu do pokoje.

„Pane tady nemůžete být“řekne sestřička a vystrčí mě ze dveří. Do pokoje zatím vběhnou další tři sestřičky, a tak si sednu na lavičku, která je naproti pokoji a dám si hlavu do dlaní.

„Nenechávej mě tu“zašeptám a po tváři se mi začnou kutálet slzy.

Z pohledu Nikol:

Seběhnu schody a utíkám chodbou ke vchodovým dveřím jenže těsně před dveřmi celá budova vybuchne a mě výbuch odmrští na stranu. Budova začne hořet a vedle mě spadne hořící trám. Začnu kašlat a pokusím se doplazit ke dveřím. Zasyčím když se mi oheň otře o nohu, ale plazím se dál. Už začínám vidět rozmazaně a slzy, které se mi hrnou z očí tomu moc nepomáhají. Doplazím se k pootevřeným dveřím a strčím do nich tak, aby se otevřeli úplně. Vylezu z budovy ,ale dál už nemám dost sil. Začnu kašlat a snažit se mít oči neustále otevřené, ale začnou mi těžknout víčka. Najednou mě někdo vezme a já zvednu hlavu, ale uvidím jen rozmazanou čmouhu.

„Nikol“zašeptá dotyčná osoba a já už poznám, že je to Sebastian. Přišel mě zachránit, ale pozdě. Víc už toho nesnesu. Tak ráda bych mu ještě naposledy řekla jak moc ho miluji, ale nemám na to dostatek sil. Jen se na něj usměji a pak sklopím pohled a  navždy mě pohltí tma.

________________________

Slyším pípání přístrojů a pak zběsilý dupot. Uvidím doktora jak se nademnou sklání, ale já nemůžu nic udělat. Pokusím se pohnout rukou, ale nejde to. Je to jakoby mé tělo už nepatřilo mě.

Poté uvidím bílé světlo a pak tmu. Probudím se na hřbitově. Přede mnou sedí zády ke mě otočená žena. Náhle se otočí a usměje se na mě.

„Mami?“zašeptám a po tváři mi sjede slza. Ona se jen usměje a pak se postaví.

„Ahoj Nikol“řekne a já k ní popojdu a chci jí obejmout, ale těsně před ní mě něco zastaví a já nemůžu jít dál.

„Kde to jsem?“zeptám se skoro neslyšně a ona si povzdychne.

„Na přelomu života a smrti“řekne a já kývnu.

„A kdy už budu moct jít za tebou?“

„Ještě ne Nikol, ještě nemůžeš umřít. Nemůžeš tam nechat Klárku ani Sebastiana“řekne a já se chytnu za tváře.

„Jak o něm víš?“

„Vidím to.. Ze zhora“řekne aniž by jí úsměv spadl z tváře.

„Ale mami já už nechci. Už chci jít za tebou“

„Ale já ti to nedovolím. Máš celý život před sebou, mám tě ráda a teď už běž“řekne a pošle mi vzdušnou pusu. Má pravdu, nemůžu je tam nechat. Bylo by to ode mě sobecké. Až přijde můj čas, budu moct být s ní, ale teď ještě nepřišel.

„Mám tě ráda“šeptnu a po tváři se mi začnou kutálet slzy. Najednou se mnou něco trhne a přede mnou se znovu objeví tma.

________________________

Pomalu otevřu oči a ucítím pach dezinfekce. Nemocnice. Zamrkám a lépe si zvyknu na ostré světlo. Někdo mě drží za ruku. Pomalu otočím hlavu na stranu a spatřím nějakého muže. Najednou svou sklopenou hlavu zvedne a když si mě všimne vytřeští oči.

„N-nikol“vydechne a já na něj vytřeštím oči. Jak sakra zná mé jméno?

„Já myslel, že.. Že se neprobereš“řekne a po tváři se mu skutálí slza. Pak se ke mě nahne a opatrně mě obejme.

„Kdo jsi?“zeptám se chraplavým hlasem a on se v tu chvíli prudce odtrhne.

„Co? Já jsem přeci Sebastian“řekne a já přihmouřím oči.

„Kdo že?“zeptám se pro jistotu ještě jednou.

„Ach bože“vydechne a odběhne pryč. Přivede sem nejspíše doktora a ten se ke mě skloní.

„Jak se jmenujete?“zeptá se mě a já nadzvednu obočí. Co je tohle za otázku?

„Nikol Kendrová, je mi 16 let bydlím v bytě a...“

„Počkat ne.. To není pravda je ti 17“přeruší mě tajemný Sebastian a já se zasměji.

„Kolik mi je, to vím snad sama ne?“odfrknu si a podívám se na doktora.

„Kolikátého je dneska?“zeptá se a já začnu počítat.

„30. června“odpovím nakonec a oba dva na mě vytřeští oči.

„Vypadá to, že jste ztratila pamět a nepamatujete si nic za předchozí dva měsíce“řekne doktor a já se zasměji. To je nemožné.

„A kolikátého je tedy podle vás?“zeptám se.

„29. srpna“řekne doktor a já vykulím oči. Nesmysl.

„Nevěřím vám“řeknu uraženě a oni pokývou hlavou.

„Nikol, já jsem tvůj přítel“řekne Sebastian a já se zašklebím.

„Nemám přítele“řeknu a on si povzdychne. Vezme si mobil a začne na něm něco ťukat. Nakonec mi ho podá a já si zakryji ústa. Na jeho mobilu je fotka jak se s ním líbám. A když posunu dále tak je tam další fotka jak spolu sedíme na gauči a jíme popcorn. Posouvám dál a dál a projíždím celou galerii, kterou má zaplněnou ze třičtvrtiny mýma a jeho fotkami. Po tvářích se mi kutálejí slzy, protože už vím, že si vážně nic z toho nepamatuji, ale tohle jsou veškeré důkazy, že jsem ztratila pamět.

„Vzpomenu si někdy?“zeptám se a utřu si slzy.

„Je pravděpodobné, že si vzpomenete, ale je ještě větší pravděpodobnost, že si nikdy nevzpomenete“řekne doktor a já sklopím pohled. Jak mám někoho milovat když ani nevím kdo to je?

Pokračování příště...<3

Děkuji za vše laskyy💓🔐

💫SKY💫

PS:Omlouvám se za chyby😳🌹